Lenora

Kategorie

02. Květen 2008

Již praskla zlatá sklenice! duch navždy zmizel v čase!

Ať zazní zvon! - stín světice kol Styxu ubírá se.

Ach, Guy de Verre, ty nemáš strach? - plač tedy, leč víckrát ne!

nad Lenorou, jež na márách zde mrtvá vychladne.

Pojď blíž! hle svíce shořela - sbor zpívá requiem,

nad královnou, jež zemřela - budiž jí lehká zem -

stím spíš, že v mládí zemřela, budiž jí lehká zem!

Kdo měl z vás rád ten cudný květ z lásky, ne pro jmění,

vy přáli jste jí smrt už hned při onemocnění!

Jak byste za ní zpívali smuteční requiem,

vy - kteří jste ji uštvali svým krutým jazykem,

tak mladičkou, že zemřela - budiž jí lehká zem!

Peccavimus; leč nezoufej! sbor k nebi hlaholí,

klid lásce dej, a mrtvé přej, ať nic jí nebolí!

Má jistě klid, vždyť směla jít s nadějí na cestu,

že mohla první odejít - hleď mrtvou nevěstu,

již zžehl mráz jak zimostráz, jak srp, jenž cinká z chrp,

má zlatý vlas, ač život zhas, leč bez pohnutí brv -

ač život zhas, má živý vlas - leč bez pohnutí brv.

Mene tekel! pryč od pekel. Ať píseň z dávných dob

pomůže duchu, aby směl opustit tmavý hrob

a vzlétl k nebi, v němž by bděl po boku s anděli;

mlč, zvonku! žel, proč pak bys zněl, ať v rajském veselí

neslyší hlasů nepřátel, od kterých jsme trpěli.

Lať hudbou vibrujících strun vysoko nad oblohu,

tam, kde je démantový trůn; leť do náruče Bohu.

(překlad: Vítězslav Nezval)

Článek “Lenora” 2 odpovědi

Submitted by Instruktor (bez ověření)
on St, 07/10/2015 - 17:29