„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Michael Moore: Fahrenheit 9/11

Kategorie
25. Únor 2008
Filmový dokument Fahrenheit 9/11 rozděluje své diváky, ale i ty, kteří jej vůbec nezhlédli, na dva zcela nesmiřitelné tábory. Naskýtá se ovšem otázka: Proč? Jaký má průměrný obyvatel České republiky zájem, aby tak ohnivě obhajoval či naopak srážel dokument, který byl primárně určen jen pro amerického diváka, pojednává jen o americké garnituře a politické kultuře? Proč se tak výrazně změnilo vnímání práce Michaela Moora, kdy byl jeho snímek Bowling for Columbine českým divákem téměř beze zbytku přijímán jako příklad investigativního filmu, jež se nebojí ukázat na vlastní bolavé místo? Změnila se snad nějak Moorova koncepce či způsob filmového vyprávění, když byly všechny předchozí filmy tak oslavovány?
Odpověď na tyto otázky nechám na vášnivém čtenáři, ostatně nám ji objektivně dokáže dát jedině dostatečný časový odstup. Fahrenheit 9/11 je postaven jen a pouze na Moorově sdělení, jež má svého diváka donutit přemýšlet, ať již nad neznámými fakty či nad mírou manipulace. Jeho další filmové složky jsou v jasném útlumu a tak vlastně není co kritizovat, protože se jedná jen a pouze o dokument s jasnými politickými ambicemi. Hlavní cena na letošním festivalu v Cannes pak byla pro film důležitá tím, že jej již nešlo v USA zakázat, což, jak věřím, později ocení i fanatičtí odpůrci filmu, protože v opačném případě by se jednalo o zlomový precedens v chápání nejen americké, ale i světové svobody.
A protože se nechci zabývat jednotlivými fakty, úhly pohledu čí mírou objektivity s jakou dal Michael Moore prostor oběma stranám, zaměřím se jen na vývoj v českých médiích a pokusím se je srovnat s vyvážeností skutečně zainteresovaných médií Velké Británie a USA.
Ve vyváženost a objektivnost českých médií lze více méně věřit v případě české politické scény, na scéně mezinárodní a zejména v tzv. boji s terorismem zcela selhává. V českých médiích chybí jakýkoliv prostor, jež by se snažil dát slovo i druhé straně, ale naopak se v něm jen nekriticky opakují politické projevy bez další hlubší analýzy důsledků či snad pokusu o jejich zpochybnění, což je základem a nejniternějším smyslem novinářské práce. Od zlomového data 11. září 2001 jako by pisatelé novinových článků zcela rezignovali na jakýkoliv svůj názor a jejich intelekt se maximálně zmohl na sepsání oslavných ód na George W. Bushe. Zprávy, jež nebyly v souladu s touto nekritickou linií jedné pravdy, se buď zcela ignorovaly nebo se bagatelizovaly a odsunuly na pozadí. Tomuto jednostrannému patolízatelskému trendu vévodily zejména televizní kanály, zvláště veřejnoprávní, kam jakékoliv pochybnosti o americkém vládním aparátu zkrátka nepatří, což je snad způsobeno určitou setrvačností z dob před 17. listopadem 1989, kdy se také jen tlumočily závěry Velkého rudého bratra. V tomto trendu pak pokračuje Český rozhlas, jehož okleštěné zpravodajství citující jen hlavičky zpráv ČTK, působí směšně, a tak je varující zejména stav českého tisku, od kterého se, vzhledem k soukromému majiteli, dala očekávat vyšší míra vyváženosti, avšak tiskoviny typu Mladá Fronta Dnes, Lidové noviny či Právo ve své autocenzuře a strachu šli ještě dále a jejich čtení bylo pro samostatně přemýšlejícího čtenáře jen ztrátou času, pokud ovšem neměl v oblibě černý humor. Jediným informačním zdrojem se tak pro samostatně myslícího občana ČR stalo jen české vysílání BBC, zahraniční tisk a internetové nezávislé deníky.
Vzhledem k této totální absenci informací, kdy průměrný 90%-obyvatel České republiky neměl přístup k objektivním a pravdivým informacím, mě zarážejí hodnocení prezidenta Václava Klauze či ex-prezidenta Václava Havla, dle nichž Fahrenheit 9/11 nepřinesl vůbec nic nového, což následně téměř bez výjimky všechna česká média zopakovala. - Já se nemohu než nepřipojit, Michael Moore opravdu neřekl nic jiného než co vysílala BBS, psal The Times, The Gurdian, The New York Times, Washington Post a další, ale odkud se je dozvěděl divák TV Nova, posluchač Radiožurnálu či čtenář Mladé fronty?
Ano, je zcela evidentní paradox, kdy vlády USA i Velké Británie stojí u zrodu tzv. protiteroristického tažení s jasnými důsledky omezení bezpečnosti a svobody svých občanů, avšak nedokázaly a ani se nesnažily umlčet hlasy, jež je kritizovaly na straně jedné, a Česká republika, jež se s opatrností sobě vlastní otevřeně nepřipojila ani na jednu stranu, s médii, jež zcela selhala ve svém smyslu pravdivě informovat, a to ze zcela vlastní vůle bez náznaku přání či dokonce příkazu „ze shora“.
Fahrenheit 9/11 je špatný jako film i dokument, ale tyto ambice Michael Moore ani neměl. Smysl byl totiž zcela někde jinde, a to prolomit ono informační embargo, nejen v České republice, ale především v USA, kde drtivá většina lidí nečte „intelektuální“ tisk (jak obvykle bývají k Bushovi kritické deníky typu New York Times či Washington Post ze strany republikánů hanlivě nazývány), ale stejně jako v našich zeměpisných šířkách, se spokojí se zkratkovitým zpravodajstvím ze světa černé kroniky. Zahraniční politika průměrného Američana zcela nezajímá a proto se Fahrenheit 9/11 musel snížit na jeho úroveň, byť s dávkou manipulace a černého humoru, ale účel, upozornit, že existuje i jiná než oficiální pravda, byl splněn. I v České republice. Fahrenheit 9/11 jen napověděl a zaslepenost českého inkvizičního anti-moorovského tažení je přinejmenším zarážející a o ledasčem vypovídající. Snad ještě nejsme schopni samostatného názoru a čekáme, že nám jej napoví jiní.

 

Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4.8 (4 hlasy)