V noci jsem snil, že jsem motýlem

Bez ohledu na výsledné kvality a dojem se dvojici začínajících tvůrců Jiřímu Honzírkovi a Jakubu Mackovi v představení 89 zdařil počin veskrze heroický, ba naplnili to, o čem může pouze snít nejeden ostřílený matador - svého diváka do představení nejen vtáhnout ale i zapojit tak, aby se stal nedílnou a neopakovatelnou součásti daného představení.

Tvůrci se k nekulatému 19. výročí tzv. sametové revoluce rozhodli v groteskně trpkém duchu zinscenovat několik záznamů z jednání mezi někdejší komunistickou vládou a zástupci opozičního občanského hnutí s tím, že jednotlivé úlohy budou hrát, respektive přesněji číst, přímo diváci. - A to tak, že divákům byly poskytnuty transkripce autentických záznamů a každý divák vždy přečetl diskuzní příspěvek „své“ postavy. (Nikoho asi nepřekvapí, že největší úspěch, co do míry smíchu, zaznamenala postava Václava Klause s jeho charakteristickými námitkami.)

Toť kostra, kterou režisér Honzírek obalil několika dalšími vrstvami ať již v podobě intermezz hraných již přímo herci - jmenovitě Janem Grundmanem, Barborou Milotovou a Terezou Richtrovou, anebo s komickými prolukami Sergeje Sanži.

A právě šašek v Sanžově podání měl nesnadný, avšak mohu říci velmi bravurně provedený, úkol z diváka setřást nesmělost i nervozitu, potažmo jej jako průvodce a konferenciér provést napříč všemi úskalími, které naň tvůrci přichystali.

Nicméně ani výborný Sanža, jenž v představení jasně dominoval, nedokázal zakrýt nejeden výpadek v dramaturgii s celou řadou hluchých míst. Zcela vyškrtnout by si zasloužily zejména scénky s podtextovou parafrází, že revoluci nakonec vyhráli nikoliv ti upřímnější, ale ti kteří se nejrychleji zorientovali. - Tyto snahy o formu takřka filozofického zhodnocení působí nejen k ročníku narození obou tvůrců (oběma bylo v roce '89 10 roků) přinejmenším naivně, ne-li hloupě.

Třešničkou na dortu a zadostiučiněním pro tvůrce i herce je jistě i fakt, že se květnového představení uspořádaného v divadle Na zábradlí zúčastnila i jedna z hlavních postav někdejších historických událostí, kterou v hrané úloze Václava Havla, jak již asi čtenář tuší, nebyl nikdo jiný, než Václav Havel. - V tomto kontextu se podbízí, byť zcela nereálná myšlenka, uspořádat celé představení se všemi (zbyvšími - zub času přeci jen zahlodal a řada účastníků někdejších jednání již není mezi námi) autentickými osobnostmi. Ale to už by byla jiná káva…