V noci jsem snil, že jsem motýlem

Námět Fixní idey Leonida Andrejeva je takřka klasický - doktor Keržencev simuluje duševní chorobu, aby byl pro nesvéprávnost osvobozen z obvinění vraždy svého nejlepšího přítele, nicméně postupně zjišťuje, že si není sám sebou jist, zda opravdu svou duševní chorobu chladnokrevně předstírá či je opravdu bláznem, který si namlouvá, že je plně při svém vědomí. Tuto zápletku navíc Andrejev čtenáři okořenil tím, že mu na tyto Keržencevy pochybnosti nejen neodpověděl, ale zejména v něm od počátku buduje podezření, že Keržencev své pochyby pouze hraje na notu opět předstírané schizofrenie.

Tak či onak je původní Andrejevova novela založena na psychologické manipulaci čtenářem a je tak ve své původní formě nezdramatizovatelná. - Dramaturg, režisér, potažmo herecký představitel profesora Džembického, František Derfler, si tedy vypomohl tím, že původní literární formu dopisů psaných Keržencevem vědeckému kolegiu převedl do formy dialogu mezi pacientem a čtveřicí lékařů, což dále oživil několika tanečními intermezzy v podání Soňi Borkové, Lukáše Janoty a Tomáše Novotného, kteří tanečními prostředky předvádějí drama milostného trojúhelníku - odmítnutého nápadníka Kerženceva, který v pomstě za smích, jehož se mu dostalo při žádosti o ruku své vyvolené, brutálně zabije svého nejlepšího a jediného přítele.

Nicméně Andrejev byl bez pochyby géniem tohoto, řekněme poněkud zvrhlého, psychologického žánru tak, že jeho povídky jsou do značné míry monolitické stavby, kdy se uvolněním jednoho kamene zřítí celá pracně vybudovaná stavba. A právě něco podobného připomíná scénář Františka Derflera, který je dobrý jen potud, když se neodchýlil od původního textu, a naopak jeho vlastní přídavky více značí, že v Andrejevovi vysoce přecenil vlastní schopnosti.

Též se nemohu připojit k adoracím hereckého představitele doktora Kerženceva - Viktora Skálu, který sice nic nepokazil, nicméně to, co je mnohým divákem ale i recenzentem zaměňováno za herecké umění, je ve skutečnosti pouze síla a originalita literárního námětu a naopak si troufám říct, že představení v své ryzí podobě - tj. hra o jednom herci, by byla zcela nad rámec jeho hereckých schopností.