V noci jsem snil, že jsem motýlem

Psát recenzi či kritiku o Divadle Vizita je tak trochu protimluv, protože představení Vizity se nachází zcela mimo běžnou divadelní produkci a jediné, co se o něm dá zcela výstižně a bez omylu napsat, je, že Divadlo Vizita je zcela neuchopitelný, nerecenzovatelný a nekritizovatelný fenomén, jenž se dá pouze prožít.

Ale protože mi to přesto nedá, pokusím se představení Laboratorní skaut nastínit na stručné kompilaci historie tohoto divadla:

Smysl, vznik i repertoár Vizity je již od roku 1981, kdy bylo divadlo Jaroslavem Duškem založeno, v improvizaci a spontánní tvorbě v reakci na momentální rozpoložení ať již herců či publika tak atmosféře prostředí - Vizita je kočovným divadlem bez stálého působiště a krom Divadla Archa v Praze, kde hraje nejčastěji, jej lze v průběhu sezóny shlédnout ve všech myslitelných částech republiky. V prvních pěti letech své existence se Vizita soustředila na tzv. vyprávěné divadlo s předem připraveným příběhem, jež bylo od představení k představení upravováno dle momentálního rozpoložení a situace. Tímto způsobem se realizoval jeden titul za sezónu. Od roku 1986 ale Vizita přešla k již naprosto spontánní improvizaci bez závazně stanoveného děje a každé představení je tak nejen zcela neopakovatelné, ale je současně premiérou i derniérou.

Humor Jaroslava Duška a řady jeho společníků, jež se vedle něj za dobu existence Vizity vystřídala, lze do určité míry připodobnit ke slavným Předscénám Voskovce a Wericha posunutými do absurdna a nereálna s dějem, jež je ohýbán dle momentálního nápadu, podnětu, asociace, slovní hříčky či přesmyčky a zejména vzájemném propojení herců, kdy jsou kladeny nejvyšší nároky na divákovu pozornost i lehkost myšlení, protože děj představení se v uzavřeném kruhu, kdy jsou do hry opět zaháknuty již odložené postavy či zdánlivě slepá zápletka, žene stále vpřed a celek tak připomíná rychle točící se vír tornáda.

Netřeba asi přibližovat, že ačkoliv Jaroslav Dušek ztvárňuje postavy „nahrávačů“, stojí za drtivou většinou nápadů a vtipů, byť Martin Zbrožek rozhodně jen nestojí a nesmečuje jen ty nejlepší nahrávky, ale naopak tvoří k chameleonskému Duškovi protiklad a hází pomyslnou kotvu divákům, protože, být na jevišti dva Duškové, mělo by představení tak rychlé obraty, že by bylo pro drtivou většinu diváctva zcela nesledovatelné.