Kategorie
26. Únor 2008
O BOHU A NABOŽENSTVÍ.
ZEDNÁŘ JE VÁZAN
příslušností k Řádu, aby byl poslušen
mravního zákona ; jestliže správně
pochopil Umění, nebude nikdy „stupid
atheist” ani „irreligious libertine”.
I723.
A byli-li v
dávných dobách zednáři povinni
vyznávati náboženství svého národa, nechť bylo jakékoliv, jest nyní uznáváno za mnohem správnější, aby
vyznávali ono náboženství, v němž jsou
všichni lidé zajedno, neboť ponechávají
každému jeho přesvědčení : totiž aby byli dobří a poctiví muži, čestní a spravedliví, nechť
se různí vyznáním nebo přesvědčením;
proto jest zednářství pojítkem a
prostředkem k založení věrného
přátelství mezi těmi, .kteří by si jinak
byli zůstali cizími.
I726.
Zednáři poznali
nejlépe ze všech lidí, že Bůh jinak
vidí, nežli člověk : člověk hledí na zevnějšek, kdežto Bůh hledí k srdci. -
Jest tudíž zednář obzvláště vázán nejednati nikdy proti příkazům svého svědomí.
- Nechť má člověk náboženství jakékoliv
nebo způsob bohoslužby jakýkoliv,
nemůže mu býti odepřeno přijetí do Řádu,
předpokládajíc, že věří ve Velikého Stavitele nebe a země, a
plní svaté povinnosti mravní. - Zednáři
se spojují s ctnostnými lidmi každého
přesvědčení, a to pevným a utěšeným
svazkem bratrské lásky ; jsou nabádáni, aby soucitně hleděli na poklesky lidské a usilovali čistotou svého jednání prokázati vyšší úroveň vyznání, k němuž se přiznávají.
- Tak je zednářství střediskem dobrých a opravdových mužů, kteří by si jinak
byli zůstali stále cizí. -
O OBČANSKĚ VRCHNOSTI,NEJVYŠŠÍ I PODŘÍZENÉ.
Zednář jest
pokojný občan, poddaný správě státu, ať
bydlí neb pracuje kdekoliv a nikdy
nesmí býti zapleten do úkladů a spiknutí proti, míru a blahu národa, ani zanedbávati
svých povinností k úřadům. -
Zednářství vždy
kvetlo v dobách míru a vždy, trpělo válkou, krveproléváním a zmatkem. - Proto
ve všech dobách králové a knížata byli ochotni podporovati bratrstvo pro jeho
mírumilovnost a loajálnost, jimiž také odzbrojují úštěpky svých nepřátel a zvedají vážnost bratrstva. -
Ale stal-li by
se z bratra buřič proti státu; nesmí
býti ve vzpouře podporován, nýbrž spíše
politován, jako člověk nešťastný; není-Ii zednáři dokázán žádný jiný
přečin - jakkoliv . bratří, kteří
zůstali státu věrni, jeho odboj mají a musí odsuzovati, aby nedávali vládě ani
záminku ani oprávněný důvod k politické nedůvěře - nemůže býti z Lóže vyloučen
a jeho poměr k Lóži zůstane nezměněn.
O LÓŽÍCH.
Lóže jest
místo, kde se shromažďují zednáři k
práci, k poučení a k zdokonalení v pravdách
starobylého učení. - V přeneseném smyslu rozumějí se Lóží jak lidé, tak
i místo, pročež každé řádné shromáždění nebo náležitě ustavená schůze zednářův nazývá se Lóží.
Každý bratr
musí patřiti k některé Lóži a býti
poslušen jak jejího domácího řádu, tak i základních pravidel bratrstva. -
Lóže jest buď
obecná nebo zvláštní, čemuž nejlépe
porozumíme, když ji navštěvujeme; také
jedině tam lze nabýti vědomostí o ustálených obyčejích a zvycích bratrstva. -
Za starých časů
nesměl ani Mistr ani Tovaryš opomíjeti Lóže, obzvláště když byl vyzván, aby
se dostavil, jinak jej stihla přísná
důtka, ačli neuznal Mistr a dozorci, že pouze nutnost mu bránila přijíti. -
Ti, kdož jsou
přijímáni ke členstvu některé Lóže,
musí býti dobří a věrní muži , z dobrého rodu, muži zralého věku i rozumu,
nesmějí to býti nevolníci ani ženy, ani lidé nepočestní anebo vykřičení, nýbrž mají to býti lidé dobré
pověsti.
O MISTRECH A DOZORCÍCH, O TOVARYŠÍCH A UČEDNÍCÍCH.
Všechny
zednářské hodnosti spočívají pouze na
skutečné ceně a osobních zásluhách jednotlivce, aby Pánu bylo dobře
poslouženo, aby bratři nebyli
zahanbeni, a Královské Umění aby nebylo
zlehčeno ; proto ani Mistr ani dozorci nejsou voleni podle stáří, nýbrž
pouze podle zásluhy. -
Není možno tyto
věci vypsati a každý z bratří musí
dbáti svého místa a učiti se způsobem
bratrstvu vlastním.
Hledající mají
však věděti, že žádný Mistr nesmí
přijmouti učedníka, nemá-li pro něho
řádného zaměstnání, a že může přijmouti jenom bezvadného, jenž nemá
tělesnou vadu ani chybu, která by mu
vadila a zabránila, aby se z něho stal
řádný vyučenec, schopný k službě
Mistrovu pánu, a aby se z něho mohl státi bratr a časem i tovaryš, když si byl vysloužil
léta podle obyčejů, které vládnou v
této zemi; potom že musí býti z dobrého
rodu, aby se mu mohl o dostati cti,
jestliže j e k tomu náležitě způsobilý, aby se stal z něho dozorce a potom i
Mistr Lóže a potom i Velkým Dozorcem a
konečně, podle zásluh i Velkým Mistrem
všech Lóží.
Nikdo z bratří
nemůže býti dozorcem, nebyl-li již před volbou tovaryšem; nikdo nemůže býti
Mistrem, nebyl-li před volbou dozorcem; nikdo nemůže býti Velikým Dozorcem,
nebyl-li před volbou Mistrem Lóže. Velikým Mistrem může býti jenom ten, kdo
byl již před volbou tovaryšem; to platí
jen o šlechtici vysokého rodu a jemných mravů anebo ó vynikajícím učenci, o vyhlášeném architektovi anebo o umělci,
jenž měl počestné rodiče a jenž má
podle mínění Lóží obzvláštní zásluhy.
Pro lepší,
snadnější a důstojnější spravování
svého úřadu má Veliký Mistr právo voliti si Zástupce . Velikého Mistra, který jest nebo již dříve byl Mistrem Lóže; ten jest
oprávněn jednati, jak by jednal Veliký
Mistr, jeho představený ; jinak jest tomu, když představený jest přítomen nebo jestliže dopisem zruší jeho
pravomoc. -
Těchto
nejvyšších i podřízených vládců a
správců starobylé Lóže mají býti poslušni všichni bratří, každý na svém místě, podle starých zvyklostí a
pravidel, pokorně, uctivě, láskyplně a
ochotně. -
JAK SI POČÍNÁ BRATRSTVO PŘI PRÁCI.
Všichni zednáři mají poctivě pracovati všedního dne, aby mohli žíti počestně ve dnech svátečních ; čas, obvyklý podle zákonů země nebo ustálený zvykem, má býti zachováván.
Nejzkušenější z tovaryšů budiž vybrán a ustanoven za Mistra nebo dozorce nad dílem Pánovým; ti, kdož pracují pod jeho dozorem, říkají mu Mistr.
Dělníci nechť se varují pomlouvati anebo urážeti se hanlivými přezdívkami; mají se oslovovati bratře anebo tovaryši a mají se jak v Lóži, tak i mimo ni chovati zdvořile.
Mistr, jenž si jest vědom své pronikavosti, má prováděti dílo Páně co nejrozumněji a dbáti jeho prospěchu jako vlastního ; nemá platiti bratřím nebo učedníkům více, než skutečně zasluhují.
Pokud Mistr a dělníci dostávají správně svou mzdu, mají býti věrni svému Pánu a čestně dokončiti svou práci, ať už jde o práci úkolovou anebo o práci za denní mzdu.
Nikdo nemá žárliti na bratra pro blahobyt, ani obtěžovati jej prosbami, ani ho vytlačovati neb zbavovati práce, je-li schopen sám ji dokončiti, neboť nikdo tak dobře nedokončí díla k prospěchu Pánovu, není-li od počátku důkladně obeznámen s návrhy a nákresy toho, kdo je začal.
Jestliže jest tovaryš určen za dozorce nad prací u Mistra, má býti spravedlivý k Mistru i k tovaryšům ; v nepřítomnosti Mistrově má pečlivě dohlížeti na práci k prospěchu Pánovu ; bratři mají ho poslouchati.
Všichni zaměstnaní zednáři mají skromně přijímati svoji mzdu, bez reptání a zpurnosti, a neodcházeti od Mistra dříve, dokud práce není hotova.
Mladší bratr má býti poučován o práci, aby nekazil materiálu z nedostatečného porozumění, a aby prohloubil a upevnil bratrskou lásku.
Všechny pracovní nástroje buďtež schváleny Velikou Lóží.
Žádný dělník cizí nemá býti zaměstnán na díle patřícím zednářům, a svobodní zednáři nemají, kromě naléhavé nutnosti pracovati s těmi, kdož nejsou svobodni; též jim není dovoleno vyučovati dělníky a nepřijaté zednáře způsobem, jakým by učili bratra nebo tovaryše.
O CHOVANÍ.
V otevřené Lóži.
Bez dovolení Mistrova nesmíte konati soukromých porad ani tvořiti uzavřených skupin, ani mluviti o čemkoliv drze nebo neslušně, ani přerušovati Mistra, dozorce, nebo kohokoliv z bratří, jenž mluví právě s Mistrem; není přípustno dělati posměšky a vtipy, když jest Lóže zaměstnána něčím vážným a důstojným, ani mluviti nevhodně pod jakoukoliv záminkou, nýbrž musíte ctíti Mistra, dozorce a druhy a míti je ve vážnosti. -
Jestliže je podána nějaká stížnost, bratr, který jest uznán vinným, podrobí se rozsudku Lóže, která jest náležitý a oprávněný soudce všech rozporů (ledaže by byl spor předložen k uvážení Veliké Lóži a té jsou povinni při přednésti, ovšem nebylo-li by tím dílo Páně zdržováno; nikdy nesmíte jíti před soud občanský s tím, co souvisí se zednářstvím, dokud není toho Ióží uznána nezbytná potřeba.
Po ukončení Lóže, nežli se bratří rozejdou.
Smíte se veseliti mezi sebou nevinným způsobem, hostiti se vzájemně podle zámožnosti své, varujíce se každé přílišnosti; nevybízejte tovaryše k jídlu a pití přes jeho vůli, a nebraňte mu v odchodu, když ho volá povinnost; nemluvte ani nečiňte nic urážlivého, co by mohlo brániti nenucenému a volnému hovoru, protože to by porušilo soulad a zmařilo naše chvalitebné záměry.
Soukromé hněvy a hádky nesmějí býti přeneseny přes práh Lóže, právě jako jakékoliv pře o náboženství, národnost, státní politiku; neboť jako zednáři přináležíme, jak již uvedeno, všeobecnému náboženství; patříme také všem národům, jazykům a kmenům, a proto jsme mimo veškeru politiku, která jistě nikdy nepřispěla k dobru Lóže, aniž kdy přispěje.
Tento předpis má být stále připomínán a přísně zachováván, zejména pak platí od času, kdy byla zavedena reformace v Británii, anebo od té doby, kdy nastala rozluka mezi národy tohoto státu a mezi Římem.
Když se bratří potkají mimo Lóži a bez přítomnosti cizích.
Pozdravujte se vzájemně zdvořile, jak budete poučeni, nazývajíce se bratří, poučujíce se, jak za vhodné uznáte, bez přehlížení nebo přeslýchání a bez vzájemného nátlaku nebo snižování úcty, jaká by příslušela kterémukoliv z bratří, kdyby nebyl zednářem:
Ačkoliv jsou všichni zednáři jako bratří rovnoprávni, nebéře zednářstvo nikomu z hodnosti, kterou předtím měl, ale spíše jemu cti přidává, obzvláště, když se zasloužil o bratrstvo, které musí prokazovati každému čest, jaká mu náleží, a vystříhati se nezpůsobu.
V přítomnosti nezednářů.
Buďte tak opatrní ve slovech i jednání, aby ani nejvtipnější cizinec nemohl poznati nebo nalézti něco, co není vhodné pro veřejnost; někdy musíte v hovoru i stranou odbočiti a obezřele si vésti ke cti ctihodného bratrstva.
Doma a vůči sousedům.
Jednejte tak, jak se na řádné a rozumné muže sluší, obzvláště nedávejte své rodině, přátelům a sousedům znáti záležitostí Lóže atd., ale abyste moudře pozvedli jak čest vlastní tak i čest staroslavného bratrstva, z důvodů, kterých netřeba zde rozebírati.
Dbejte také svého zdraví, nezůstávejte příliš pozdě a dlouho pohromadě mimo domov po ukončení Lóže; vystříhejte se obžerství a opilství, aby vaše rodiny nebyly zanedbávány a netrpěly, a sami abyste se nestali neschopnými prace:
K cizímu bratru.
Buďte obezřetní a vyzkoušejte jej tak, jak vám káže opatrnost, abyste nebyli oklamáni nevědomým nebo pokrytcem ; takového musíte odmítnouti s opovržením a posměchem a vyvarovati se, abyste mu nedali příležitost dovtípiti se něčeho.
Seznáte-li však, že jest jako opravdový a správný bratr, važte si ho ; má-li něčeho zapotřebí, musíte mu pomoci podle možnosti nebo doporučiti jej tam, kde mu může býti uleveno.
Musíte jej zaměstnati nějaký čas nebo doporučiti tam, kde by byl zaměstnán; nejste však povinni pomáhati nad své síly; dejte přednost chudému, dobrému a poctivému bratru před každým jiným, kdo se nachází ve stejném postavení.
Konečně.
Všechna tato ustanovení máte zachovávati, jakož i ta, která vám budou jinak sdělena. Žijte v bratrské lásce, která tvoří základ a úhelní kámen, tmel a slávu tohoto starobylého bratrstva; vystříhejte se všeho škorpení a hašteření, všech pomluv a očerňování, a nedovolte jiným, aby pomlouvali poctivého bratra, nýbrž braňte jeho cti a prokazujte mu dobré služby, pokud se to srovnává s vaší ctí a bezpečností, nic více.
Jestliže by některý z bratří vám ublížil, musíte hledati zadostučinění ve vlastní Lóži nebo v jeho Lóži; odtud se smíte odvolati k Veliké Lóži při čtvrtletním shromáždění, jak bylo chvalitebným zvykem našich předchůdců u všech národů.
Nikdy se neutíkejte ke státním soudům, leč v případě, kdy nelze věc jinak rozřešiti; vyslechněte poctivé a přátelské domluvy Mistrovy a bratří, kteří chtějí zabrániti, abyste šli s cizincem před soud, nebo chtějí vás přiměti k rychlému ukončení pře tak, abyste mohli s tím větší radostí a tím větším úspěchem po zednářsku pracovati; bratřím a Tovaryšům, kteří by šli před soud, mají Mistr a bratři vlídně přednésti zprostředkující návrhy, jimž se mají svářící se bratří s díky podrobiti; a je-li smíření nemožné, nechť vedou svou žalobu anebo při bez hněvu a bez zatrpklosti, ne obyčejným způsobem, nemluvíce a nečiníce nic, co by bránilo bratrské lásce, obnovení a upevnění dobré vůle, aby všichni viděli blahodárný vliv zednářství.
Tak jednali všichni praví zednáři od počátku a budou tak jednati až do konce času.
Amen, tak se staniž.
Verze pro tisk- Přidat komentář
- 11823x přečteno
Zaslat e-mailem
zednář
proč není mezi zednáři opačné pohlaví než je muž? zednáře přece neurčuje penys nebo vagina. kdo odpoví?
Submitted by Kdokoliv
on Ne, 07/02/2010 - 22:04
zednář
Skutečnost, že do řádu byli zpočátku přijímáni výhradně muži, vyplývala z dobového kontextu: ženám nebyla přiznána dnes samozřejmá lidská práva (např. svobodná volba povolání, přístup ke vzdělání, volební právo).
První ženou, která byla mezi zednáře přijata, se údajně jmenovala Lady Elizabeth Aldworth, dcera irského vikomta Doneraile. Byla prý přistižena, jak naslouchá zasedání lóže v domě svého otce. Bratři se rozhodli ji do řádu přijmout, aby ji zavázali k mlčení. Dokonce později prý sama předsedala jedné lóži.
Osobně věřím, že pravidlo, že ženy nejsou schopny dlouhodobě udržovat tajemství (potvrzeno výzkumem), je narušováno malými vyjímkami (ženami, pro které je naopak potěšením tajemství chránit).
Submitted by Kdokoliv
on Pá, 19/02/2010 - 21:04