„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Okna

Kdo hledí zvenčí dovnitř otevřeným oknem, nevidí nikdy tolik jako ten, jenž pohlíží do okna zavřeného. Není hlubšího a více oslňujícího předmětu, než okno osvětlené svíčkou. To, co je možno spatřit v sluneční záři, je vždy méně zajímavé než to, co se děje za skleněnou tabulí. V té černé nebo rozzářené díře žije život, sní život, trpí život.
Přes vlny střech rozeznávám letitou ženu, již vrásčitou, vždy skloněnou nad čímsi, nikdy nevycházející z domu. Z jejího obličeje, z jejího šatu, z jejího gesta, skoro z ničeho sestrojil jsem si historii této ženy, či spíše její legendu, a někdy s pláčem ji vypravuji sám sobě.
Kdyby to byl býval nějaký ubohý stařec, byl bych si sestrojil tu jeho právě tak snadno.
A uléhám, jsa hrd, že jsem žil a trpěl v jiných než v sobě samém.
Snad mi řeknete: “A jsi jist, že tato legenda je pravdivá?“ Co záleží na tom, jaká snad je skutečnost mimo mne, jestliže mi pomohla žít a cítit, že jsem a co jsem?
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 2 (4 hlasy)