V noci jsem snil, že jsem motýlem

Přístav jest rozkošný útulek pro duši unavenou zápasy života. Rozpětí nebes, pohyblivá architektura oblaků, měnivé zbarvení moře, jiskření majáků jsou prismatem, kupodivu schopným bavit oči a nikdy neunavovat. Svižné formy lodí se složitým lanovím, jež vlny uvádí v harmonické houpání, udržují v duši dojem rytmu a krásy. A pak, přede vším, je v tom jakási tajemná a aristokratická rozkoš pro toho, kdo nemá již ani zvědavosti ani ctižádosti, když, leže na vyhlídce nebo odpočívaje na molu, pozoruje všechny ty pohyby těch, kteří odjíždějí, a těch, kteří se vracejí, těch, kteří mají ještě sílu chtít, touhu cestovat nebo se obohacovat.