„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Ušlechtilý oř

Je velice ohyzdná. A přece je rozkošná!
Čas a Láska ji poznamenaly svými drápy a krutě ji poučily, co mládí a svěžesti odnáší každá minuta a každý polibek.
Jest vskutku ohyzdná; je to mravenec, pavouk, chcete-li, ba i kostlivec; ale je to také zázračný nápoj a čarodějný lék; zkrátka ona jest rozkošná.
Čas nemohl zlomit jiskrnou harmonii její chůze, ani nezničitelnou eleganci její struktury. Láska neporušila příjemnost jejího dětského dechu; a Čas nevyrval ničeho z jejího hojného vlasu, odkud dýše v divých parfumech všechna čertovská životnost francouzského Jihu: Nîmes, Aix, Arles, Avignon, Narbonne, Toulouse, města požehnaná sluncem, láskou dýšící a roztomilá!
Čas a Láska do ní marně zatínaly svoje zuby; v ničem nezmenšily neurčitý, ale věčný půvab její chlapecké hrudi.
Sešlá snad, ale ne unavená, a vždy heroická připomíná ty čistokrevné oře, jež oko opravdového amatéra rozezná, třeba byli zapřaženi k nájemnému kočáru nebo k těžkému vozu.
A pak, ona je tak sladká a tak horoucí! Miluje, jako milujeme na podzim; řekl bys, že známky blížící se zimy zažíhají v jejím srdci nový oheň, a v otrocké oddanosti její něhy není nikdy nic unavujícího.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 2 (1 hodnocení )