„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Krátce o vlajce Vietkongu

19. Květen 2008
Poušť se smažila pod letním sluncem. Když náklaďák před kolejištěm zpomalil, Red seskočil. Vykadil se za velkými balvany směrem na sever a utřel si zadek nějakými listy. Šel ještě padesat metrů, usadil se za další balvan ve stínu a ubalil si cigaretu. Viděl, jak k němu kráčejí hippies. Dva kluci a holka. V kolejišti seskočili z vlaku a teď se vraceli.
Jeden z chlapců nesl vlajku Vietkongu. Hoši vypadali dobrácky a mírně. Holka měla pěkně udělaný zadek - džíny málem praskaly ve švech. Měla blond vlasy a obličej osypaný uhry.
Red počkal, dokud nedošli až k němu. „Heil Hitler!" pozdravil je.
Hippies se zasmáli. „Kam valíte?" zeptal se.
„Zkoušíme se dostat do Denveru. Doufáme, že to zvládnem." ,Jasně," řekl Red, „ale budete si muset chvilku počkat. Půjčím si tu vaši holku."
„Co to má znamenat?" „To, co jsem řekl."
Red hrábl po dívce. Jednou rukou ji držel za vlasy a druhou za zadek. Políbil ji. Vyšší z chlapeců chytil Reda za rameno. „Hele, moment . . . "
Red se otočil a krátkým úderem levačky ho srazil k zemi. Rána do žaludku. Chlapec zůstal ležet a ztěžka oddychoval. Red se podíval na chlapce s vlajkou. "Jestli nechceš taky takovou, tak se do ničeho nepleť."
„Pojď," obrátil se k dívce, „půjdem tam za ty skály." „Ne, nikam nepůjdu," bránila se dívka, „nejdu nikam."
Red vytáhl vyhazovací nůž a stiskl knoflík. Dal jí nůž pod nos a přitlačil.
„Jak myslíš, že by ti to slušelo bez nosu?" Mlčela.
„Hele," začal hoch s vlajkou, „tohle přece nejde." „Tak pojď, holčičko," pobízel ji Red a táhl ji ke skalám.
Red s dívkou zmizeli za balvany. Hoch s vlajkou pomohl marádovi na nohy. Nehýbali se. Několik minut tam jen tak stáli. „Píchá Sally. Co budeme dělat? Zrovna teď ji píchá."
„Nemůžeme nic dělat. Je to šílenec."
„Ale měli jsme tomu zabránit."
„Sally si musí myslet, že jsme pěkní poserové."
„To taky jsme. Jsme dva. Mohli jsme si s ním poradit."
„Má nůž." „To nevadí. Mohli jsme to zkusit."
„Připadám si pěkně hnusně." „A jak myslíš, že je Sally? Píchá ji."
Stáli a čekali. Ten vyšší, který dostal ránu, se jmenoval Leo. Druhý byl Dale. Při čekání jim bylo na slunci horko. „Máme ještě dvě cigára," začal Dale, „nezapálíme si?"
„Do prdele, jak můžeš kouřit, když jí to zrovna za těmi balvany dělá?"
„To je pravda. Panebože, proč to trvá tak dlouho." „Jak to mám vědět? Myslíš, že ji zabil?"
„Jo. Taky o ni začínám mít strach." „Možná bych se měl radši mrknout." „Tak jo, ale dávej bacha."
Leo šel ke skalám. Byl tam malý vršek s několika keři. Vyplazil se až za keře a podíval se dolů. Red píchal Sally. Leo je pozoroval. Zdálo se, že to nemá konce. Red jel a jel. Leo sešplhal z vršku a šel k Dalemu.
„Nejspíš je v pořádku," oznámil mu. Čekali.
Nakonec se za skalami objevili Red se Sally. Kráčeli k chlapcům.
„Díky, kluci," řekl Red, „byla moc fajn." „Kdybys tak chtěl shnít v pekle," řekl Leo.
Red se zasmál. „Mír! Mír! . . . " a ledabyle ukázal prsty symbol míru. „Tak já asi půjdu . . . "
Ubalil si krátkou cigaretu. Když ji olizoval, usmíval se. Pak si připálil, vdechl kouř a vykročil směrem k severu. Držel se ve stínu.
„Budeme zbytek cesty stopovat," navrhl Dale. „Nákladní vlaky nestojí za nic."
„Dálnice je směrem na západ," řekl Leo. „Tak jdem." Vydali se směrem na západ.
„Panebože, já sotva lezu! To bylo ale zvíře!" Leo a Dale mlčeli.
„Doufám, že neotěhotním," pokračovala Sally. „Sally," řekl Leo, „je mi to moc líto . . . " „Drž hubu!"
Šli dál. Blížil se večer a pouštní žár začal polevovat. „Nenávidím chlapy!" řekla Sally.
Z křoví vyrazil králík a Leo s Dalem polekaně uskočili. „Králík," oddechl si Leo, „byl to jenom králík."
„Ten králík vás, chlapci, nějak polekal, co?"
"Jasně, po tom, co se stalo, jsme přece jen trochu nesví." „Vy? A co já? Víte co? Na chvilku si sedneme. Jsem utahaná." Sally si sedla mezi ně do stínu.
„No, ale stejně . . . " uvažovala. „Co?"
„Nebylo to tak špatné. Když to vezmu čistě sexuálně. Udělal mi to. Skutečně. Na čistě sexuální bázi to fakt bylo dost dobré." „Cože?"
„Prostě morálně ho nenávidím. Toho kripla by měli odprásknout. Je to hajzl. Svině. Ale když to vezmu čistě sexuálně, tak to nebylo tak špatné . . . "
Chvíli seděli a mlčeli. Potom vytáhli dvě cigarety a společně je vykouřili.
„Kdybychom tak měli trošku fetu," posteskl si Leo. „Panebože, já věděla, že to přijde," řekla Sally. „Přestáváte pro mě, hoši, existovat".
„Možná by ti udělalo dobře, kdybychom tě znásilnili?" „Nebuď blbej."
»Ty myslíš, že bychom tě nedokázali znásilnit?" „Měla jsem jít s ním. Vy nestojíte za nic."
„Takže najednou se ti zamlouvá?" zeptal se Dale.
»Vykašli se na to!" řekla Sally. „Půjdeme na dálnici a budeme stopovat."
"Klidně bych ti ho tam vrazil," holedbal se Leo, „až bys řvala."
„Můžu se dívat?" zeptal se se smíchem Dale. „Nebude na co," odsekla Sally. „Nechte toho. Jdem."
Zvedli se a zamířili k dálnici. Trvalo to deset minut. Když tam došli, Sally si stoupla na dálnici a mávala. Leo a Dale stáli v povzdálí, aby je nebylo vidět. Zapomněli na vlajku Vietkongu. Nechali ji v kolejišti. Válela se v blátě. Válka pokračovala. Po vlajce lezlo sedm velkých, rudých mravenců.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4.6 (11 hlasů)