„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Americká literatura

William B. Searbook: Ostrov černých kouzel

William B. Searbook: Ostrov černých kouzel

The Magic Island, 1929

V letech 1915 až 1934 bylo Haiti okupováno armádou USA. A právě rokem 1915 je uvozen vznik fenoménu vúdú (či poangličtěně voodoo), jenž toto starodávné západoafrické náboženství, které zotročení Afričané v průběhu 17. a 18. století synkrezí spojili s katolicismem, kdy se z původního lidového pojetí křesťanské víry, stal pojem, který v mnoha mylných ale o to rozšířenějších představách obnáší hromadné orgie, černou magii, kanibalismus, kult mrtvých a zombií či v neposlední řadě velmi oblíbeného kýče panenek vúdú. Práce amerického novináře ale především dobrodruha Williama Searbooka, jenž ve své knize z roku 1929 Kouzelný ostrov (v češtině vydáno pod bulvarizujícím názvem Ostrov černých kouzel), tak byl prvním pokusem o serióznější popis nejen kultu vúdú, kterému Searbook věnuje zhruba třetinu své knihy, ale i historii, topografii, kultuře a sociologii Haiti a haitské společnosti.
Nathanael West: Přítelkyně osamělých srdcí

Nathanael West: Přítelkyně osamělých srdcí

Miss Lonelyhearts, 1933

Nathanael West, rodným jménem Nathan von Wallenstein Weinstein, vydal za svého velmi krátkého života - zahynul ve svých třiceti sedmi letech při autonehodě, když spěchal na pohřeb svého velkého přítele Francise Scotta Fitzgeralda, jenž zemřel o den dříve - čtyři novely, které však nevzbudily žádný ohlas a zapadly do zapomnění až do doby, než byl Nathanael West znovuobjeven v 50. letech.
Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha

Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha

A Streetcar Named Desire, 1947

Americký dramatik Tennessee Williams své nejlepší divadelní hry postavil na motivech, které čerpal z vlastního života, obzvláště pak mládí, které prožil v jižanském státě Mississippi. - V jeho díle, jež čítá na čtyřicet dramat, dalších sedmdesát jednoaktovek a dále jednoho románu a několika sbírek povídek a básní, je klíčové zejména jeho tvůrčí období mezi polovinou 40. a polovinou let 50., kdy napsal své nejcennější a dodnes velmi často inscenovaná dramata Skleněný zvěřinec (1944) a Tramvaj do stanice Touha (1947) Kočka na rozpálené plechové střeše (1954) a Sestup Orfeův (1957). - Ve všech těchto hrách mají klíčový význam jižanské prostředí a kulturní reálie, zakázaná témata alkoholu a homosexuality či psychologicky velmi propracované postavy inspirovaných skutečnými vzory z okruhu Williamsovy rodiny.
Tennessee Williams: Kočka na rozpálené plechové střeše

Tennessee Williams: Kočka na rozpálené plechové střeše

Cat on a Hot Tin Roof, 1954

Kočka na rozpálené plechové střeše z roku 1954 patří vedle Skleněného zvěřince (1944) a Tramvaje do stanice Touha (1947) a Sestupu Orfeova (1957) mezi čtveřici nejlepších a dodnes nejhranějších her amerického dramatika Tennesseeho Williamse, jenž byl za tuto hru podruhé oceněn nejvýznamnějším americkým literárním oceněním a to Pulitzerovou cenou.
04. Červenec 2013
Tennessee Williams

Tennessee Williams

Divadelní hry:

  1. Candles to the Sun, 1936
  2. Spring Storm, 1937
  3. Me Vaysha, 1937
  4. Fugitive Kind, 1937
  5. Not About Nightingales, 1938
  6. I Rise in Flame, Cried the Phoenix, 1941
  7. Skleněný zvěřinec (The Glass Menagerie), 1944
Isaac Asimov: Nadace

Isaac Asimov: Nadace

Foundation, 1951

Isaac Asimov je společně s Robertem A. Heinleinem and Arthurem C. Clarkem je zařazován do tzv. velké trojice žánru sci-fi literatury. Současně byl i jedním z nejplodnějších autorů všech dob, kdy kompletní bibliografie jeho díla, kam krom sci-fi románů a povídek patří i jeho autorské či spoluautorské příspěvky do nejrůznějších kategorií vědecko-populární literatury, čítají více než pět set knih. Ale vliv Asimova dalece přesahuje hranice pouhé literatury, kdy zvláště díky své povídkové sbírce Já, robot, ve které definoval a v literárním pojetí i aplikoval tři základní zákony robotiky, je považován za jednoho ze zakladatelů robotické kybernetiky. Další oblastí, kde má však Asimov pouze teoretický vliv v eticko-filozofické rovině je očekávaná apokalypsa po naprostém kolapsu civilizace, kdy nejprve v několika povídkách ze 40. let 20. století a dodatečně i v románové sáze, kterou rozvíjel až do konce 80. let, definoval východisko v podobě vědecké komunity, která bude v době úpadku a všeobecného pádu do barbarství nejprve schraňovat a poté dále šířit vědecké výdobytky moderní civilizace tak, že tato vědecká komunita svou civilizační nadřazeností ovládne a zcivilizuje zbylý svět.
John Steinbeck: Toulky s Charleym

John Steinbeck: Toulky s Charleym

Travels with Charley: In Search of America, 1962

John Steinbeck je považován za jednoho z nejautentičtějších amerických spisovatelů, jenž dokázal věrně zachytit USA v období Velké hospodářské krize. Avšak mimo díla, která napsal právě na základě osobní bezprostřední zkušenosti, se s rostoucí slávou a věhlasem stala jeho díla stále více fiktivní, vyumělkovaná a bez osobního náboje. - Pro srovnání uvádím dvě velká Steinbeckova díla Hrozny hněvu (1939) a Na východ od ráje (1952), mezi kterými uběhlo pouhých třináct let, oba romány se odehrávají ve Steinbeckově rodné Kalifornii, ale na rozdíl od sociálně kritických Hroznů hněvu, při jejichž četbě čtenáře dodnes mrazí v zádech, působí velkolepě vypracovaný román Na východ od ráje sice jako velmi dobře napsaná fikce ale rozhodně se nejedná o nadčasové dílo, které by bylo možné ocenit Nobelovou cenou jako tomu bylo u Hroznů hněvu.

Maus: A Survivor's Tale, My Father Bleeds History (1986)
Maus: And Here My Troubles Began (1991)

Art Spiegelman: Maus

Art Spiegelman: Maus

Je takřka nemožné spočítat obrovské množství literárních, výtvarných ale i filmových uměleckých děl, které nějakým způsobem reflektují holokaust jakožto jednu z nejsmutnějších epoch v dějinách lidstva. Ba naopak, vlivem neustálého opakování, rozmělňování, používání mnohých klišé ale i tabuizace nechtěných faktů, se umělecké ztvárnění holokaustu stalo synonymem nudy, povrchnosti i vyčpělosti. Téma holokaustu, koncentračních táborů a systematické vyhlazování celých národů na základě rasistické ideologie bylo zopakováno tolikrát a v tolika různých formách, že jako nosné téma již nemá nejenže co říci, ale pro drtivou část lidstva se stalo prázdným pojmem.
A podobně vyprázdněným pojmem se mohlo stát i téma komunismu, o kterém opět vzniklo nesčetné množství literárních děl, jež se snaží s větší či menší objektivitou naklonit jazýček vah čtenářova názoru na tu či onu stranu, ale k pochopení podstaty si postačí přečíst útloučké bajkové podobenství Farma zvířat George Orwella a „Nullum est iam dictum, quod non dictum sit prius“ (a tím bylo řečeno vše).
Isaac Asimov: Já, robot

Isaac Asimov: Já, robot

I, Robot (1950)

Autorem pojmu „robot“, ale i prvního literárního díla o robotech - konkrétně divadelního dramatu z roku 1920 R.U.R. (Rossum's Universal Robots), jež slavilo obrovský celosvětový úspěch ve 20. a 30. letech - je sice Karel Čapek (samotné slovo „robot“ vymyslel jeho bratr Josef), ale za skutečného vynálezce a objevitele moderní robotiky je považován až americký spisovatel Isaac Asimov, jenž již v roce 1942 ve své povídce Hra na honěnou poprvé definoval tři základní a dodnes v robotickém průmyslu poplatné zákony robotiky:
Edgar Lawrence Doctorow: Světová výstava

Edgar Lawrence Doctorow: Světová výstava

World’s fair, 1985

Edgar Lawrence Doctorow staví svůj autorský styl na kombinaci reálně podaného příběhu, jehož autentičnost podporuje tím, že děj umisťuje do všeobecně známých míst, anebo do něj v okrajových úlohách vkládá známé historické postavy, a čisté autorovy fikce. A nejinak je tomu u jeho románu Světová výstava z roku 1985, který navenek, a to díky mnoha paralelám s autorovými biografickými údaji, navíc budí dojem vzpomínkové autobiografie.
Tennessee Williams: Louka modrých dětí

Tennessee Williams: Louka modrých dětí

The Knightly Quest: a Novella and Four Short Stories, 1966

Tennessee Williams je proslulý jako jeden z nejvýznamnější dramatiků 20. století, kdy je autorem více než 50 divadelních her, nichž mnohé jsou synonymem moderního psychologického dramatu (z těch nejznámějších jsou to například Skleněný zvěřinec - 1944, Tramvaj do stanice Touha - 1947, Kočka na rozpálené střeše - 1955). Méně známý, ba v českém překladu takřka neznámý, je Tennessee Williams co by spisovatel, jenž je autorem dvou velmi úspěšných románů (Římské jaro paní Stoneové - 1950 a Moise a svět rozumu - 1973) a dále celé řady povídek.
Noam Chomsky: 11.9.

Noam Chomsky: 11.9.

9-11, 2001

O 11. září 2001, tedy o čtyřech unesených civilních dopravních letadel, z nichž dvě narazila do budov Obchodního centra v New Yorku, jedno do budovy Pentagonu a jedno za nese zcela vyjasněných okolností havarovalo nedaleko Pittsburghu, bylo u nás napsáno tisíce článků a metráky knih, které ale vesměs jen v mírných variacích, bez hlubší myšlenkové úvahy natož pak snad kritiky, opakovaly to, co hlásila oficiální propaganda někdejší neokonzervativní americké vlády.
Ray Bradbury: Marťanská kronika

Ray Bradbury: Marťanská kronika

The Martian Chronicles, 1950

Ray Bradbury publikoval více 11 románů, na 400 povídek, přes 20 divadelních her a dále značné množství televizních scénářů a dalšího literárního materiálu. Přes svou celoživotní plodnost je však Bradbury synonymem dvou děl ze svého raného období - sbírky povídek Marťanská kronika z roku 1950 a románu 451 stupňů Fahrenheita z roku 1953.
Nathanael West: Den kobylek

Nathanael West: Den kobylek

The Day of the Locust, 1939

Nathanael West, původním jménem Nathan Weinstein, byl jedním z řady nadějných amerických literátů, které finanční neúspěch jejich uměleckého díla donutil k prostituci jakožto filmového scénáristy. Westovo literární dílo tak za jeho života propadlo, z jeho scénářů vznikly filmy B-éčkové kategorie, které zapadly okamžitě poté, co vznikly, a konečně sám West zemřel při autonehodě, když spěchal na pohřeb svého velkého přítele Francise Scotta Fitzgeralda. A když se k tomu navíc snoubil i Westův původ německy mluvící ruského žida, bylo snad jediným možným životním východiskem, že West se profiloval jako skvělý pozorovatel s kritickým myšlením a jemným satirickým humorem. Ocenění, že byl i autor s nadčasovým sdělením, kdy zvláště jeho novely Přítelkyně osamělých srdcí (1933) a Den kobylek (1939) bývají zařazovány mezi nejlepší americké novely 20. století, se Westovi dostalo až takřka dvě dekády po jeho tragické smrti.
Noam Chomsky: Intervence

Noam Chomsky: Intervence

Interventions, 2007

Noam Chomsky. - Na straně jedné je považován za jednoho z nejvýznamnějších vědců 20. století (co do vědeckých citací je necitovanější vědec současnosti a osmý v celkovém pořadí), v několika prestižních anketách byl označen za nejvlivnějšího intelektuála, potažmo je Chomsky autorem více než 100 knižních publikací a nespočetného množství novinových esejů. Na straně druhé je Chomsky pro svou kritiku americké zahraniční ale i vnitřní politiky označován za levicového aktivistu a s jeho články je zhola nemožné se setkat v hlavních amerických novinách, ačkoliv právě například eseje z let 2002 až 2006, jež byly do knižního vydání shrnuty pod názvem Intervence, Chomsky psal pro přední americký deník New York Times, ale přečíst si je mohli jen čtenáři neamerického vydání listu, tedy pouze čtenáři mimo území USA.