„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Údolí neklidu

Kategorie
02. Květen 2008

1831

Kdys vál dolem smavý klid,
lid tu dávno přestal žít;
když odtáhl války vést,
svěřil vlídným očím hvězd
ze svých azurových věží
ať každou noc květy střeží,
v kterých líně rozvalen
slunce jas plál den co den.
Nyní poutník v pohnutí
vidí chvat a plynutí.
Nic tu není bez hnutí -
nic, jen vzduch tkví tíhou svou
nad magickou samotou.
Ach, vánek usnul ve větvích,
chvějí se však, jak v hloubkách svých
moře kol Hebrid mlhavých!
Ach, vítr v mračna nezavál,
a přec jdou siným nebem v dál
od rána k noci jako val
nad fialkami, které tady
leží jak očí myriády,
nad liliemi, jež se vlní
a slzí na hrob plný trní.
 
Vlní se: - z jejich vonných vršků
setřásá věčná rosa spršku.
A slzí: - z jejich něžných stvolů
klouzají slzné kapky dolů.
 
(překlad: Josef Hiršal)
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4.8 (16 hlasů)