V noci jsem snil, že jsem motýlem

Pro množící se dotazy ale i všeobecný strach, jež kolem Mein Kampf po bezprecedentním odsouzení vydavatele Michala Zítka panuje, zdůrazňuji, že dle ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod je čtení i vlastnění knihy Adolfa Hitlera Mein Kampf zcela legální !!!

Poněkud komplikovanější je pak otázka dalšího šíření této knihy, ať již ve formě daru, půjčení či prodeje: dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR z roku 2001 a rozsudku Městského soudu v Praze se Michal Zítko neprovinil trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů podle § 260 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona (viz Rozsudek za trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů ze dne 11. prosince 2000), ale z trestného činu hanobení národa, rasy a přesvědčení dle § 198 odst. 1 pís. b) (viz Zákon č. 140/1961 Sb.), což bylo soudkyní Evou Burianovou odůvodněno tvrzením žalobkyně, že v České republice působí neonacistické skupiny, které se Hitlerovou knihou inspirují. - Zda k této inspiraci skutečně došlo se pak státní zástupkyni nepodařilo prokázat, což je pro soudkyni Evu Burianovou zcela irelevantní !!, byť dle rozsudku Nejvyššího soudu v Brně může být Michal Zítko odsouzen pouze v případě, že se dokáže vliv Mein Kampf na současná extremistická hnutí působící v České republice. Aneb spravedlnost a zákon opět pláče.

Legálnost dalšího šíření Mein Kampf pak lze na základě tohoto rozsudku dosáhnout ověřením a písemným potvrzením (čestným prohlášením kupujícího), že se daný výtisk nedostává do rukou sympatizanta některé z extrémistických skupin směřujících k potlačení práv a svobod občanů.

 

Netřeba asi dále zdůrazňovat, že tento rozsudek za šíření Mein Kampf je v celém světě zcela bezprecedentní. Dosavadní soudy probíhaly jen v otázce autorských práv, která si po roce 1945 přivlastnil Bavorský stát. Tento akt však není ze strany tzv. vítězných států, tedy i ČR, uznáván a Mein Kampf mezinárodně nepodléhá autorskému právu (viz spor o švédské vydání Mein Kampf z roku 1992, ve kterém Švédský Nejvyšší soud v roce 1998 odmítl jakékoliv autorské požadavky ze strany Německa).

Jako jistou ironii osudu je pak historie amerického vydání Mein Kampf z roku 1939, které mimo jiné prosazoval i Albert Einstein v rámci svého boje pro nacismu a odhalení jeho ideologie.