„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Bhópál

Kategorie
25. Únor 2008
Bhópál
Docela nedávno jsem zabloudil na informační stránky ministerstva zahraničí, kde jsem potřeboval zjistit, kde mohu sehnat víza pro Ukrajinu. Ne že bych se tam snad požadovaných informací dopátral, ale zaujalo mě varování, že bych v okolí Kyjeva neměl kupovat žádné potraviny. Důvod je asi každému zřejmý - Černobyl.
Černobyl už dávno není jen synomymem jen pro vybuchlou jadernou elektrárnu, ale i pro sobeckou lhostejnost kráčející přes mrtvoly. Jistě můžeme si říci, že podobné a hrůznější patří v bývalém Sovětském svazu, ale i v carském potažmo dnešním kapitalistickém Rusku k velmi dobrým mravům, ale je tomu snad kdekoliv jinde jinak?!
Ne, nebudu zde polemizovat nad neexistencí demokracie a lidské svobody tváří v tvář zájmům "silnějšího", nebudu ani rozebírat otupělost nad neštěstím druhého a bezpomocnost, která se jak bumerang vrací při neštěstí vlastním. Chci se pouze trochu zpovědět ze svého smutku.
V noci z 2. na 3. prosince 1984 došlo v Bhópálu v Indii k havárii chemické továrny amerického koncernu Union Carbide specializující se na výrobu pesticidů, při kterém unikl smrtící mrak obsahující mimo jiné 27 tun metylizokyanátu a kyanovodíku. Následky byly strašlivé, "šťastných" 2500 lidí zemřelo ve spánku, nebo během několika následujících hodin, když se osleplí vypotáceli na ulici. Další 6000 našlo své vykoupení během prvních tří dnů, utrpení dalších 70000 lidí se táhlo za hrozných bolestí několik let, celkem bylo zasaženo na půl miliónu lidí včetně nově narozených dětí, protože se od oné tragické noci nic v Bhópálu nezměnilo.
Bhópál
Firma Union Carbide továrnu opustila samozřejmě bez náznaku snahy o projevení lítosti či dokonce pokusu areál továrny a okolí "vyčistit". Raději si na dlouhá léta najala armádu právníků, kteří ji zajistili "beztrestnost" a indická vláda byla donucena pro americký způsob chápaní spravedlnosti (umožňuje tahat soudní pře několik let a podobá se spíše psychologické válce, protože i v případě zázraku, kdy pravda opravdu zvítězí, si musí vítězná strana zaplatit své náklady ze své právní zastoupení) přistoupit na mimosoudní vyrovnání ve výši 470 mil. dolarů. Tato částka zajistila odškodnění ve výši průměrných 270 až 530 dolarů na osobu… Netřeba komentovat, že průměrné náklady na lékařskou péči, která postiženým zajistí pouhé "udržení" se na životě o pár roků déle, jsou mnohem vyšší.
Bhópál
A proč k tomuto neštěstí došlo? Protože byl provoz příliš drahý a proto v rámci úsporných opatření a lidské bezohlednosti byla vypnuta veškerá bezpečností opatření i chladící jednotka, což mělo za následek přehřátí při chybné manipulaci ve výrobě. Jistě dle ruského modelu se tato úspora necelých 40 dolarů za den jistě vyplatila, ale naštěstí, ne všude je nazíráno na půl miliónu lidí tímto způsobem.
Bhópál
Situace v Bhópálu se za posledních 19 let nijak nezměnila, koncern Union Carbide fúzoval s firmou Dow Chemical Company, který odmítl jakoukoliv zodpovědnost a slovy tiskové mluvčí je 500 dolarů "plenty good for Indian". Jeden z hlavních viníků havárie manažer Warren Anderson se 18 let úspešně vyhýbal soudu a byl vypátrán až v roce 2002 ve své luxusní rezidenci v New Yorku za spolupráce organizace Greenpeace a deníku Daily Mirror. V tuto chvíli je ve Spojených státech vedeno asi 140 individuálních soudních pří na odškodnění obětí. Dne 3. prosince, kdy svět "slavil" 17. výročí Bhópálské tragédie, byly organizací Greenpeace do poboček Dow Chemical Company na celém světě doručeny lahve s vodou s nálepkou "Osvěžující toxická voda z Bhópálu: k dispozici pouze v Bhópálu a na dalších vybraných místech". 7. ledna 2003 bylo do evropského ústředí Dow Chemical doručeno sedm zapečetěných barelů s kontaminovanou zeminou z Bhópálu a na budově rozvinuto osm obrovských fotografií obětí. V listopadu 2002 se pokusila organizace Greenpeace vyčistit bývalý sklad chemičky se zbytky z výroby pesticidů, ale všichni účastníci byli napadeni a brutálně zbiti indickou policií. Laguna, do které dříve Union Carbide skladoval kontaminovaný odpad, byla sluncem vysušena a jedovaté bahno je místními obyvateli používáno ke stavbě domů, v době deštů se v něm koupou místní děti.
Bhópál
Existují dva světy, svět s pozlátkem lásky, kdy se na nás zpod výloh supermarketů dívají rozzářené dětské tváře dětí plné očekávání Vánoc, a svět podobný tomu Bhópálskému. Jistě si říkáš, že se ti snažím vnutit nějaké černobílé vidění a máš pravdu, protože svět je ve skutečnosti jenom jeden…!
Můžeme se rovněž ptát, zda má smysl se zabývat nějakým Bhópálem v nějaké Indii, zvlášť když je jich tam zůstala ještě miliarda. Stejně se ale můžou ptát indové, až zase záplavy vyplaví Spolanu nebo bude mít opět problém Temelín či Dukovany. - Dnešní zákony jsou jednoznačné, každý si dovolí jen to, co mu opravdu dovolíme, až když projde Bhópál, projde i cokoliv jiného, třeba i "drobné potíže" továrny za tvými humny.
Bhópál
A jaký má smysl když nějaká "levicová" organizace vozí k nám do Evropy ten "indickej sajrajt" a my nevinní zaměstnanci se na to musíme dívat, když nemůžeme přece za to, že měl náš zaměstnanec někde jinde problémy? Jistě MY jsme nevinní, splácíme hypotéku, úroky a máme dvě děti, nemůžeme si přece dovolit ztratit tak dobré zaměstnání jen proto, že bych měl snad výčitky svědomí a pocit zvracení ze špinavých pěněz, když si kupuji svou oblíbenou značku jogurtu. Jistě, máš pravdu, nemusíš vůbec nic měnit, jen se na chvilku zastav a přemýšlěj!

 

Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4.3 (3 hlasy)