„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Úvaha nad posraností

Kategorie
25. Únor 2008
„Ti, kdo se vzdají základních svobod, aby byli na přechodnou dobu v bezpečí, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost.“
Benjamin Franklin
Před několika týdny jsme si jako národ připomněli dnes pro mnohé poněkud trpké XV. výročí 17. listopadu. Současné interpretace událostí, jež se onoho večera nezadržitelně spustily, se liší od interpreta k interpretu a to v závislosti na jeho minulém a současném postavení (tedy polepšil-li si, či pohoršil), nicméně fakta jsou daná: několik tisíc mladých lidí a studentů vyšlo přes očekávané represe a hrozbu zmlácení do ulic, aby tak dali nečinné, vystrašené, frustrované či jen pasivní většině znát, že je potřeba něco změnit a to i za cenu osobních obětí. Ti mladí lidé se do onoho režimu narodili, nijak se nepodíleli ani na jeho zřízení, ani na jeho přežívání a tak více než co jiné, byl jejich akt vykoupením zbabělosti vlastních rodičů.
Je samozřejmě možné spekulovat nad důvody, pro něž byli tito lidé ochotni vyjít do ulic a ztratit i to málo, co měli. Na výsledky jejich odvahy se poté jak hejno supů slétla horda tichých pomahačů dosavadních vládců, ale tak to již v dějinách bývá a na mrtvole mršiny nikdy nehodují vítězové. Nicméně má úvaha směřuje k té mlčící, vystrašené a zastrašené většině, která se jak dnes tak v době před 17. listopadem chová stejně jako vystrašený zajíc, jež si myslí, že když se přikrčí, liška jej nechá být.
Samozřejmě, že tou nejlepší potravou je právě onen vystrašený zajíc, ať již za Lenina, Stalina, Hitlera, Gottwalda, Husáka nebo dnes. Na straně druhé, pokud se v oboře objevil takový jedinec, který nechtěl čekat, zda a kdy jej liška sežere, tak jej ona liška prohlásila za veřejného nepřítele obory číslo jedna, pro něhož neplatí stejné zákony, jako pro ty hodné a poslušné zajíce, kteří se nechají bez odporu sežrat. Tak dlouho jej liška před ostatními vystrašenými zajíci očerňovala, až ji uvěřili, a že to bylo spíš dříve než později, je dáno zaječí vírou v sliby lišky, které sice nikdy nedodržela, ale je lépe věřit tomu, že nechá mne, vystrašeného zajíčka krčícího se v koutě, na pokoji, než vystupovat z řady či snad dokonce samostatně přemýšlet a dovolit si říci, že liška je nahá.
„Kdo není s námi, je proti nám.“
George W. Bush
Toliko bajka a vraťme se k dnešku. - Kdo chce vidět, ten vidí, kdo vidět nechce, slepě poslouchá stejné lži jako byly za cara, Stalina či Hitlera. Ovšem možnosti dnešního člověka dosáhnout pravdy a nenechat se ošálit jsou vzhledem k možnosti číst necenzurované a vyvážené informace zcela nesrovnatelné, avšak, jaký div, drtivá většina se raději obdivuje nádherným šatům lišáka natolik, že za pomoci autocenzury již apriori a z vlastní iniciativy vytlačují jakékoliv pochybnosti, protože heslo dneška a nejtvrdší totality je stále stejné: nevybočovat z řady a tvrdí-li ostatní, že má lišák krásné šaty, má je, i kdybych 100× viděl, že je nahý.
Avšak co udělat s těmi, co z oné řady vybočují a ukazují nám tak naši vlastní žalostnost? Musíme je my sami roztrhat a to dříve než si toho liška všimne a potrestá nás všechny.
Ano, svět zajíců je velmi jednoduchý: nenaštvat lišku a udat ostatní zajíce, abych se lišce zalíbil a přišel na řadu až mezi posledními.
Naštěstí se za jakéhokoliv útlaku a represe vždy vyskytlo dostatek duševně vyspělých osobností, jež si řekli, již dost! Ať již to bylo několik tisíc studentů 17. listopadu či nezávislý tisk dneška. Paralel se právě tady a teď, kdy čteš tyto řádky odehrává, bohužel, příliš mnoho.
Nebudu zde rozebírat události, jež mne jako civilizovaného a morálně i duševně vyspělého člověka dokážou rozplakat, kdy se ze zvěrstev ve Falúdži donekonečna rozebírá ojedinělý televizní záběr střelení zajatce (politováníhodné selhání jednoho jediného vojáka) tak, aby bylo objektivitě učiněno zadost, ale o usmrcování raněných pod pásy tanků, střílení žen a dětí, bombardování nemocnic, střílení do zad s bílou vlajkou nad hlavou, … se milosrdně mlčí (respektive se ihned na začátku útoku zajali či postříleli všichni nepřátelští, tj. objektivní, novináři, a do města se pustili jen ti prověření, potažmo zaplacení). Ano milosrdně, protože blažená je nevědomost, která zajíci dává iluzi, že pro něj si nepřijdou a roky 1939, 1948 či 1968 jsou již dávno za námi.
„Ustrašená společnost není svobodná. Provokativnost k umění patří. Apeluji na svobodu.“
Z prohlášení Jaromíra Brože, obhájce Zdeňka Porcala a Lukáše Hájka
Jsme posraný národ! Toť ostuda pro nemnohé, pro většinu alibi. A že nás chtěl Štěpán Mareš, svým plakátem s nejmediálnější arabskou hvězdou Bin Ládinem donutit k zamyšlení, zda je naše přeposranost, jež nám byla vnucena, oprávněná? A že nám Zdeněk Porcal a Lukáš Hájek, studenti výtvarné fakulty v Brně, chtěli svými maketami bomb s jasným nápisem explosive demonstrovat, že strašák terorismu nás má donutit k tomu, abychom dobrovolně zavolali zpět tu hodnou paní lišku? Že se Rafani vykáleli v Národní galerii, té výloze českého národa? A že právo a spravedlnost pláče? Nevadí, plakala už tolikrát, že na tom, zda bude o nějaký ten monstrproces míň nebo víc, nesejde. (Přemýšlivější čtenář nechť se zamyslí zda byl v těchto zmiňovaných případech naplněna základní podmínka trestného činu: OBECNÉ OHROŽENÍ. Ano, policie, prokurátor i soudce musí při své práci, krom pečlivého držení se liter zákona, hledět i na stupeň obecného nebezpečí, ale právě v řadách tři výše zmiňovaných institucí je procento zajíců nejvyšší, a tak lze samostatný úsudek, či dokonce pochopení podstaty, očekávat jen velmi stěží.)
 
P.S.
K této úvaze mě krom obecné posranosti, jež na mě zírá doslova na všech stranách, i má četba z poslední doby: Mein Kampf Adolfa Hitlera, Souostroví Gulag Alexandra Solženicyna a český tisk. Paralely netřeba rozebírat, nicméně zvídavějšímu čtenáři doporučuji závěrečnou kapitolu dnes poněkud překonaného románu 1984 George Orwella pojednávající o problematice newspeaku a srovná si ji s články českého denního tisku rozebírajícího problematiku aktivistů a teroristů - tj. kdo není s námi (ten je aktivista), je proti nám (stává se teroristou a pro teroristy neplatí žádné zákony).

 

Zatím nikdo nehlasoval