V noci jsem snil, že jsem motýlem

Louis Aragon: Je politováníhodné, že jsme se nemohli všichni v jediné schůzi vyjádřit o otázkách, které byly položeny. Dnes, není možno se k nim opět vraceti, ač je nelze pokládati ještě zdaleka za vyčerpané. André Breton: Bude dobře však, budeme-li znát mínění těch, kdož se nemohli dostaviti předešlé, alespoň o třech nebo čtyřech nejdůležitějších otázkách. Muž a žena souloží. V jaké míře a v jakém rozsahu jsou schopni vzájemně a současně se pohlavně ukojiti? A je žádoucí současné pohlavní ukojení? Co o tom soudí Man Ray? Man Ray: Ne často. Aragon: Jak často se vám to přihodilo? Ray: Tak ve 3/4 případů. Breton: Snažil jste se to to současné pohlavní ukojení vyvolati nějak uměle? Ray: Proč uměle? Přirozeně. Vypočítal jsem si to. Breton: A kdybyste nepočítal? Ray: Pak se budu snažit zařídit se dle ženy. Alespoň poprvé. Aragon: Duhamel? Marcel Duhamel: Velmi často, z 85%. Zvyk je u mne velmi důležitým činitelem. Aragon: Boiffard? J.A.Boiffard: Domnívám se, že se to povede jen ve vzácných případech. Nepoužije-li se umělých prostředků. Breton: Jste proti používání umělých prostředků? Boiffard: Ne, používám jich. Breton: Používáte jich bez rozpaků, i v lásce? Aragon: Pozoruji, že způsobem, jakým Breton položil poslední otázky, chce působiti svým vlivem na ostatní. Breton: Co vy Boiffarde? Boiffard: Současné pohlavní ukojení je velmi vzácné. Asi 15%. Žádoucí. Breton: I s použitím umělých prostředků? Georges Sadoul: Ano. Benjamin Péret: A nepoužije-li se jich? Sadoul: Není možno říci žádných čísel. Breton: Noll? Marcel Noll: Jde-li o ženu, na niž jsme si zvykli, tedy z 10 až 15%. Toto současné pohlavní ukojení zdá se mi naprosto nutné. Jacques Baron: od 15 až do 45% jde-li o ženu, s níž jsme se náhodně setkali, 25 až 45%, jde-li o ženu, k níž máme nějaký citový vztah. Breton: Aragon? Aragon: To to současné ukojení v lásce zdá se mi naprosto žádoucí. Je to však věc naprosto výjimečná. Já na příklad nejsem schopen, a to v žádném případě, oddalovati uměle své pohlavní ukojení. Za těchto podmínek je mi nemožno určit nějaké čislo. Pravděpodobné je to jen v 1%. Nevěřím, že by zvyk na ženu měl na mne nějaký vliv. Breton: Co se mne týče, souhlasím s Aragonem. Alespoň z velké části. Žádné, nebo l%. Odmítám dovolávání se umělých prostředk;. Odmítám to, zejména, jedná-li se o skutečnou lásku. Je to otázka morálky. Opak je kurevství. Boiffard: Protestuji proti slovům: umělé prostředky. Podle jména, kterým je nazýváte, soudím, že je to spíše studený výpočet, než sladké a němé dorozumění tkvící v oddalování ukojení a v prodlužování rozkoše.

Raymond Queneau: Přál bych si vědět, co Aragon míní slovem pederastie. Aragon: Odpovím později. Hlavní otázkou bylo, myslím, určiti možnost zjištění pohlavního ukojení u muže nebo u ženy, buď z té neb oné strany. Jsou snad nějaké možnosti, jak to lze zjistit, Nolle? Noll: Ne. Žádný muž ani žena nejsou s to, aby zjistili pohlavní ukojení druhého. Aragon: Sadoul? Sadoul: Nikdy jsem v tomto oboru neprováděl žádných pokusů. Breton: Jsou zde nějaké fysické znaky, podle nichž může žena zjistit pohlavní ukojení muže? Při výronu semene? Sadoul: Ano. Breton: Ve chvíli, kdy nastává? Sadoul: Ano, nepochybně. Breton: Má muž nějakou materielní možnost, analogickou s výronem semene, podle níž by zjistil pohlavní ukojení ženy? Sadoul: Ne. Breton: Man Ray? Ray: Žena přesně pociťuje každým nervem okamžik, kdy se počíná u muže dostavovat pohlavní ukojení. Ale muž se musí spokojiti pouze zjištěním všeobecné ochablosti a únavy u ženy. Breton: Je-li toto chování pouze předstíráno? Ray: Tím hůře pro ženu. Neboť já ji důvěřuji. Jde-li pouze o fysické ukojení, pak se mi onanie zdá naprosto ideální věcí. Soulož se ženou je jakousi hrou, kde by nemělo jíti o nic jiného, než o naprostou simultaneitu v pohlavním ukojení. Baron: Domnívám se, že žena se dozví o mužově pohlavním ukojen právě ve chvíli ejakulace. Nemám však o tomto tvrzení žádné jistoty. Breton: Jde buď o jistotu nebo o pochybnost. Baron: Jsou tedy zřejmě případy, v nichž se žena nedozví o mužově ukojení? Aragon: Jak to? Baron: To jsou případy, které není možno dobře definovat. Breton: Může muž předstírat pohlavní ukojení? Pierre Unik: Samozřejmě, neboť jsou případy, kdy se žena klame, aniž by to muž opravdu předstíral. Aragon: V případech předstíraného pohlavního ukojení jsou zde ovšem mistři. Co se mne týče, domnívám se, že žena nemůže v žádném případě zjistit mužovo pohlavní ukojení. Jsem přesvědčen, že usuzuje pouze podle vedlejších znaků, vyjma případy, kdy se může hmatem nebo pohledem přesvědčit o výtoku mužova semene. Boiffard: Je to jisté, že při výronu semene, také nastalo pohlavní ukojení? Aragon: U mne je výron semene doprovázen pohlavním ukojením. Queneau: U mne tomu tak není. Jacques Prévert: U mne také ne. Yves Tanguy: Vůbec ne. Breton: To nemůže býti tedy nic jiného než pathologický stav. Aragon: Dovoluji si vás upozornit, že poprvé v té to debatě objevilo se slovo pathologický. Na mne to dělá dojem, že někteří z nás se sem snaží zavléci pojem normálního člověka. Musím proti této snaze protestovat.

Aragon: Co se mne týče, domnívám se, že bych nemohl souložit se ženou, o niž bych si měl myslit, že pohlavní rozkoš pouze předstírá. Queneau: Nevěřím nikomu a hlavně nevěřím ženě. Souhlasím s každým předstíráním. Péret: Protestuji proti tomu ze všech sil. Věřím vždy ženě, kterou miluji. Souhlasím s předstíráním pohlavního ukojení, nemohl-li jsem jej právě dosáhnouti a je-li na tomto ukojení závislé štěstí ženy. Queneau: Miluji-li, tedy nevěřím. Hlavně nevěřím ničemu a nikomu vůbec v pohlavní sféře. Aragon: Co se mne týče, dnem, kdy přestávám věřit ženě, přestávám ji také i milovat. Ačkoliv ideově schvaluji předstírání pohlavního ukojení, mám před ženiným předstíráním úplnou hrůzu. Kdyby záleželo na mně, byl bych rád, kdybych dovedl předstírat pohlavní ukojení. Avšak nejsem toho fysicky schopen. Baron: Nejsem sice nepřítelem předstíraného pohlavního ukojení, ale domnívám se, že je to podvod, páchaný na lásce. Unik: Domnívám se, že předstírání pohlavního ukojení je naprosto oprávněné a že, například, není podvodem, páchaným na lásce, jestliže žena předstírá ukojení pouze pro to, aby jim zvýšila mužovu rozkoš. Péret: Duhamele, připouštíte u sebe možnost soulože s nějakou ženou, zatím co milujete jinou? Duhamel: Mně je to podobné. Noll: Miluji-li nějakou ženu, mám ke všem ostatním odpor. Queneau: Chtěl bych pouze požádat Péreta a Nolla, aby mi jednoduše a krátce vysvětliti, co očekávají od ženiny lásky. Co to znamená milovati ženu? Péret: Není možno žádat naprosto přesnou definici. Noll: Jelikož nejsem právě zamilován, nemohu vám říci, co znamená „milovati ženu“. Nedůvěřuji totiž své paměti. Breton: Je zajímavé pozorovati, že nikdo z nás nedovede říci, co to znamená, milovati ženu. Aragon: Milovati ženu znamená, povýšiti ji na jediný důvod celého svého života, před nímž ustupují do pozadí všechny ostatní věci. Péret: Barone, jste schopen souložit, milujete-li současně jinou ženu? Baron: Odpovídám jako Noll. Nezajímá mne to. V této době se nedívám po jiných ženách. Aragon: Jsem toho schopen pouze pod jednou podmínkou: tehdy, znamená-li ten to náhodný pohlavní akt v mém životě tak ohromnou událost nebo dobrodružství, jako je má láska k ženě.

Baron: Nolle, co soudíš o pederastii? Noll: Mohl bych mluvit pouze o pederastech. Dívám-li se na tyto lidi, pak pociťuji jen celkovou, vrozenou nenávist a nechuť, ač mezi mnou a nimi není nic, co by se podobalo morálnímu předsudku. B: Man Ray? Ray: Ve fysické lásce muže se ženou a v lásce muže s mužem není téměř žádný větši fysický rozdíl. Odpuzuje mne hlavně citová stránka věci. Tyto citové věci mezi muži se mi zdají mnohem horší a zavrženíhodnější než ve formě, v jaké se projevuji mezi muži a ženami. Breton: Queneau, jste pederastem? Queneau: Ne. Jaké je Aragonovo mínění o pederastii? Aragon: Pederastie je právě tak jako všechny ostatní pohlavní formy, pouze pohlavní zvyklosti. Nemohu ji odsoudit a nevím, proč by se pederastii mělo opovrhovat, když se něco podobného dovoluje ženám a mužům. Baron: Souhlasím s tímto názorem. Duhamel: Pochybuji, že je možno se dívat na tuto otázku z nějakého morálního stanoviska. Mně se pederasté protiví hlavně svým vnějškem, nepřirozeností, a zřejmou zženštilosti pohybů. Nicméně mohu říci, že jsem svého času u sebe pozoroval přání spáti s hochem, jenž by však musel býti mimořádně krásný. Boiffard: Prohlašuji, že všichni pederasté se neprojevují těmito vnějšími známkami, o nichž mluvil Duhamel. Pohyby některých žen jsou mnohem směšnější a odpornější než pohyby nebo chování některých pederastů. V žádném případě nemohu odsoudit pederastii po stránce morální. Na vyspání muže s mužem dívám se naprosto bez odporu. Ovšem, co se týče mne, já bych to nedělal. Breton: Protestuji rozhodně proti tomu, aby se ještě mluvilo o tomto námětu. Zvrhne-li se tato schůze v jakousi proklamaci pederastie, okamžitě ji opustím. Aragon: Otázky nezněly tak, aby se jimi dospělo k proklamaci pederastie. Celá debata je vedena úplně opačným směrem. Má odpověď, kterou jsem chtěl dodatečně ještě osvětlit, mne nepřivedla k schvalování pederastie. Breton: Přejete si, abychom opustili toto téma? Queneau: Bretone, odsuzujete vše, co se nazývá perversí? Breton: V žádném případě. Queneau: Které perverse neodsuzujete? Breton: Všechny, jež nejsou v souvislosti s pederastií. Queneau: Co soudí Aragon o používání preservativů ? Aragon: Mám o nich úplně dětinskou představu. Domnívám se, že se kupují někde v lékárnách. Breton: U drogistů. Queneau: To je báječné, mám o nich tutéž představu jako Aragon. Aragon: Nechme toho. Queneaue, když souložíte, znepokojuje vás přítomnost třetí osoby? Queneau: Ne. Duhamel: Mně překáží přítomnost muže. Nikdy však přítomnost ženy. Noll: Přítomnost druhého muže, souložícího právě ve chvíli, kdy souložím, i já, mně nevadí. Baron: Vadí mně přítomnost diváka, ale nikoliv přítomnost osoby, která dělá právě to, co já. Sadoul: Souhlasím. Ray: Vadí mi přítomnost někoho neznámého, nikoliv však přítomnost přítele. V žádném případě mne neznepokojuje přítomnost druhé ženy. Boiffard: Jako Baron. Unik: Nesnesu v žádném případě přítomnosti tře tí osoby. Nejsem schopen soulože. Prévert: To jest stydlivůstkářství. Breton: Nesnesu přítomnosti třetí osoby. Aragon: To je přirozené: Láska se provádí pouze ve dvou. Péret: Přítomnost ženy mi nikdy nevadí, ale nesnesu přítomnosti mužů. Breton: Jakým způsobům dáváte při souloži přednost? Baron: Šedesát devět a posici, nazvané ze zadu. Duhamel: Ze zadu a šedesát devět. Aragon: Mně je to naprosto jedno. Co se mne týče, souložím nějraději nejobecnějším způsobem. Ray: Nemám žádných zvláštních zálib. Nejvíce mne rozdráždí a uspokojí ženiny ruce. Ale to, aby mne žena půvabně onanovala, přihodilo se mi pouze několikrát v životě. Noll: Tření ženina klitorisu v pohlaví a ústa na ústech, šedesát devět. Aragon: Co vás nejvíce dráždí? Duhamel: Nohy a stehna. Pohlaví, stehna a zadnice. Queneau: Prdel. Aragon: Myšlenka, že působím pohlavní ukojení ženy. Noll: To mne vždy nejvíce zajímá. Duhamel: Mně je to jedno. Péret: U ženského těla mne nejvíce dráždí nohy a ňadra. Jinak mne rozdráždí podívaná na ženskou onanii. Ray: Ňadra a podpaží. Breton: Oči a ňadra. Dále pak vše, i předměty, jichž se používá při perversích. Baron: Ústa, zuby, pučící ňadra. Vše, co má náznak perversity. Odkrýváni. Sadoul: Pohlaví s okolím stehen. Ústa. Odkrývání. Unik: Myšlenka, že působím pohlavní vzrušení ženy, kterou miluji. Aragon: Co soudíte o nebezpečích (smrt na příklad) při souloži? Prévert: Lidé, kteří při tom nepocítili nebezpečí smrti, nikdy nepoznali pravé lásky. Breton: Já se domnívám, že toto tvrzení je přehnané. Není žádného nebezpečí v lásce k ženě, kterou skutečně milujeme. Noll: Myšlenka na možné nebezpečí u mne nic neznamená. Aragon: Kdysi jsem nesmírně miloval nebezpečí, jež mne při milostných stycích obklopovalo. Ale to trvalo až do dne, kdy toto nebezpečí začalo nesmírně vážně ohrožovat ženu, kterou jsem miloval. Od onoho dne mám před každým nebezpečím tohoto druhu úplnou hrůzu. Breton: Šlo o nebezpečí smrti? Aragon: Ne. Oné ženě alespoň tenkráte toto nebezpečí nehrozilo. Queneau: Souložím-li, jsem tím tak zaměstnán, že se nemohu obírati myšlenkou na nebezpečí. Aragon: Mne rozptýlí pouhá maličkost. Breton: Láska, jakožto taková, může bytí slučitelná s různými okolnostmi, ale myšlenka na lásku, není slučitelná se žádnou jinou věci. Aragon: Samozřejmě. Queneau: Jaký má Aragon vztah k fetišismu? Aragon: Pokládám se sám do jisté míry za fetišistu, neboť neustále nosím u sebe mnoho předmětů, kterým přikládám určitou důležitost. Breton: V jaké míře pokládá Aragon ztopoření pyje za nutný prostředek pohlavn ího aktu? Aragon: Určitý stupeň ztopoření je naprosto nutný. Ale co se týče mne, přiznávám se, že jsem nikdy nedocílil u sebe ztopořeni, o němž by bylo lze říci „jako ze železa“. Breton: Lituješ toho? Aragon: Nelituji! Právě tak, jako nelituji toho, že nemohu pozdvihnouti piáno jednou rukou. Duhamel: Aragone, čemu přikládáš větší důležitost: Pohlavnímu ukojení muže nebo pohlavnímu ukojení ženy? Aragon: To závisí čistě na okolnostech. Ještě než odejdu, chtěl bych říci, že to, co mne nejvíce ve všech odpovědích zaráželo, bylo nápadné množství myšlenek, v nichž se tajila nerovnost mezi mužem a ženou. V lásce mají ženy a muži naprosto stejná práva. Queneau: Jaký je Nollův názor na fetišismus? Noll: Jsem nenapravitelným fetišistou. Mám u sebe všechny možné předměty. Breton: To není fetišismus, to je sběratelství. Noll: Neonanuji ovšem před předměty, které patřívaly ženám. Sadoul: Až do této chvíle jsem nepochopil, jaký je rozdíl mezi fetišismem a sběratelstvím. Breton: Queneau? Jste masochistou v širokém slova smyslu? Queneau: Naprosto ne. Jsem spíše sadistou. Sadoul: Mám psychické sklony svědčící o sadismu i o masochismu zároveň. Baron: Mohu býti sadista spíše ve smyslu fysickém. Breton: Nejsem ani sadista, ani masochista. V mém případě zvyk nehraje žádnou úlohu. Duhamel: Queneau? Queneau: Zvyk je nejdůležitější věci v lásce. Breton: Dejme tomu, že žena, kterou budete milovat, se vám vzdá ihned, jakmile ji o to požádáte. Měl byste raději, kdyby dělala drahoty? Duhamel: Mám raději prvý případ. Baron: Já také, neboť mám strach před dlouho trvající koketerií. Péret: Já mám raději druhý případ. Noll: Nevěřím, že by láska byla závislá na tom to oddalování. Ray: Miluji hru koketerie. Queneau: Raději prvý případ. Unik: Souhlasím s Nollem. Prévert: Nezajímá mne to. Sadoul: Miluji ženu, která tyto věci, pokud možná oddaluje, než ženu, vzdávající se již ve chvíli, kdy má láska k ní nemohla dostoupit ještě největší intensity. Noll: Okamžité vzdání se, myslím teď, je přece jen největším důkazem lásky. Breton: Mám raději prvý případ, neboť doufám, že žena se povětšině vzdává, jen když miluje. Co soudí Prévert o vyzývavých ženách, není-li ještě jisto, že jde o lásku? Prévert: Libí se mi to, ač je to stále poměrně vzácný zjev. Ray: Zavrhuji je. Stávám se okamžitě hrubý. Prévert: Bretone, co soudíte o libertinství? Breton: To je chuť zábavy pro zábavu. Queneau: Souhlasíte nebo nesouhlasíte? Breton: Formálně to zavrhuji. Ray: Bretone, je možno zajímati se současně o dvě ženy? Breton: Domnívám se, že je to nemožné. Co tomu říká Man Ray? Ray: Že je popřípadě možno zajímati se ještě o více žen. Queneau: Jaká je vaše prvá pohlavní vzpomínka? Péret: Když mi bylo asi 7 nebo 8 let, viděl jsem ve škole chlapce, jak si namazal pohlaví inkoustem a potom pod lavici onanoval. Breton: Nějaké dítě, rovněž ve škole, ukazovalo své pohlaví a říkalo tomu nějakým slovem, které již neznám. Večer jsem o tom vyprávěl rodičům. Duhamel: Jednou ve škole mi nějaký hoch vzal do rukou pohlaví. Zanechalo to ve mně velmi milé vzpomínky. Dva hoši onanovali ve škole pod kreslícími prkny. Duhamel: Vzpomínám si, jak ve mně vzbudilo nesmírné pohnutí pozorování objímajících se milenců pod našimi okny. Ray: Prodělával jsem právě období začínající puberty. Hoch mnohem starší mne, (bylo mu asi 16 let), mně vysvětlil, jak se to provádí. Byl jsem na to nesmírně zvědav a proto jsem se pokoušel o malou, asi desetiletou holčičku. Chtěl jsem, aby mi ukázala své pohlaví a sliboval jsem ji za to obrázkovou knížku. Snažil jsem se do ní dostat. Plakala, že ji působím bolest. Jelikož jsem měl strach dělat to sám, přivedl jsem s sebou svého, tehdy asi 9letého bratra, a přemlouval jsem ho, aby se o to pokusil on. Nevím co s ní udělal, ale ona ho obejmula a řekla mi: „Mám raději tvého bratra, poněvadž mi nedělá tak velkou bolest.“ Sadoul: Pamatuji se na dvě události. Obě dvě jsou z období, kdy mi bylo asi 7 let. Nemohu si vzpomenout, která byla první a která druhá. Zdálo se mi, že jsem si utrhl od těla svůj prouteček. Necítil jsem při tom žádné bolesti, ale měl jsem strach přijíti mamince na oči, aby to nepozorovala. Když jsem se probudil, měl jsem nesmírnou radost, že se to nestalo. Nemýlím-li se, vyprávěl jsem to potom mamince. Dále: líbal jsem se s holčičkou, která byla mladší o dvě léta než já. Ona zase líbala mne. Při tom jsme se navzájem plácali po zadnici. Toto líbání se opa kovalo v dosti dlouhých přestávkách až do 12 let. Záminkou byla hra na lékaře, na nemocného, na učitele a žáka a úlohy se při tom střídaly. Unik: Když mi bylo asi 4 nebo 5 let, zdálo se mi, že jsem byl ve velké krásné zahradě, kde byly holčičky, oblečené do modrých šatů, z nichž jedna byla neobyčejně krásná. Zůstal jsem s ní hodně dlouhou dobu. Pociťoval jsem při tom milé uspokojení a když jsem se probudil, ptal jsem se sestry, má-li také podobné sny.

Unik: Jiná vzpomínka: Asi v pěti nebo šesti letech jsem si představoval, že tisknu ve své náruči nějaké zvíře. Nejčastěji to bývalo hříbě nebo pes. Zažíval jsem při tom nevýslovně sladké pocity. Tytéž pocity jsem zakoušel při pohledu na sekající psy; domníval jsem se o nich, že si spolu hrají. Potom si vzpomínám na povídku, která se, tuším, jmenovala „Maso“ a vyšla u Ferencziho v Ruské knihovně. Prévert: Mé první pohlavní vzpomínky se týkají dětí s nimiž jsem chodil a které se přirozeně nezajímali o nic jiného než o své pohlaví. Byl jsem jako oni. Když mi bylo asi sedm let, uviděl jsem sestru jednoho z mých kamarádů, jak upadla. Zvrátila se nazpátek. Všiml jsem si, že nemá mezi nohama totéž co já. Myslil jsem si, že je nemocná. Později jsem ji nemohl ani vidět. Hnusila se mi. Zanedlouho potom oslepla. Queneau: Já si zase vzpomínám na to, že pokaždé, když jsem viděl spářené psy, že se mi postavil. Když jsem viděl ve Folies-Bergàres, tanečnici přistrojenou za páže, dostal jsem poluci. Noll: Bylo mi asi 5 let. Nějaké děvčátko, které jsem si zvykl doprovázet až k domu, mne jednoho dne pozvalo dále, neboť mně chtělo ukázat své hračky. Přede mnou pak žádalo matku, aby její modré, hedvábné kalhotky měly po straně větší rozparek. Dnes pouze vím, že tato žádost učinila na mne velký dojem a že večer, když jsem to doma vyprávěl, rodiče se na mne dlouze a tázavě podívali. Zčervenal jsem a cítil jsem se nesmírně zahanben. Tento pocit hanby jsem pociťoval ještě dosti dlouhou dobu.«[1]