„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Soulož, manželství, zpověď a onanie

24. Prosinec 2008

Anthologie z Theologie moralis svatého Alfonse z Liguori, učitele církevního (1696-1787)

Sanchez i jiní popírají, že by bylo smrtelným hříchem, vloží-li muž svůj úd do úst ženy. Správnější je však názor kladný, poněvadž pro teplo je tu veliké nebezpečí sebeprznění. Děje-li se to však jen zběžně a činí-li tak muž jen proto, aby se vzrušil pro přirozenou soulož, pak to někteří otcové církevní omlouvají.
Manželství jest svátostí mezi křesťany, jímž si vzájemně dávají muž a žena svá těla k trvalému společenství za účelem plození dětí a jako prostředek proti chtíči.
Přirozený způsob soulože, je ten, že žena leží dole a muž nahoře, neboť tato poloha je vhodnější pro výlev mužského semene do ženské nádrže za účelem plození dětí. Nepřirozenou polohou pak jest, děje-li se soulož jiným způsobem, na př. v sedě, ve stoje, ze strany nebo zezadu po způsobu zvířat, nebo leží-li muž dole a žena nahoře.
Manželská soulož v kostele není svatokrádeží jen v tom případě, že by byli manželé v nebezpečí nezdrženlivosti, nebo že by tam byli zavřeni delší čas, t. j. 10 až 20 dnů. dívání se na prsa, rámě a nohy ženy není těžkým hříchem, neděje-li se tak příliš dlouho. Muže, který se dívá delší čas na obraz nahé ženy, mohu jen stěží zprostiti smrtelného hříchu, leda by se byl díval jen krátce a z velké vzdálenosti.
Někteří církevní otcové přitakávají názoru, že znásilněná dívka smí, aby zabránila početí, odstraniti mužské semeno, ale správnější je to popříti, neboť semeno ocitnuvší se jednou v mateřském lůně, jest pokojným jeho vlastníkem.
Odstraní-li je žena, dopouští se tím velké křivdy na lidském pokolení. Zato však smí, dodávám, znásilněné děvče se obrátiti, aby přerušilo soulož, i když při tom je nebezpečí, že bude zmařeno mužské semeno.
Soulož s mrtvou ženou není vlastně souloží, ani bestialitou, nýbrž sebeprzněním se sklonem k souloži.
Kněz smí i přes vlastní nebezpečí sebeprznění slyšeti zpověď ženy, nebo věnovati se studiu mé Theologia moralis.
Smrtelného hříchu se dopouští ta žena, jež odpírá soulož manželi, který ji žádá vážně a naléhavě. Odpírající však nehřeší, požaduje-li žádající neskromně, pokud to ovšem je možno bez vystavení jej nebezpečí nezdrželivosti. Právě tak nehřeší manželka, odloží-li soulož na krátkou dobu, totiž až na noc, je-li ovšem vyloučeno nebezpečí nezdrželivosti. Nesmí však po souloži, vykonané za dne, odepříti soulož za noci.
Manžel jest oprávněn požadovati soulož také v době menstruace, v době těhotenství, v době očisty po porodu, v době kojení, v době těžké nemoci a pokud nehrozí blízká smrt.
Zpovědník budiž udán, dráždí-li ženu k neřesti při zpovědi nebo bezprostředné po ní. Zpovědník nesmí se při zpovědi tázati ženy kde bydlí, je-li sama, nebo ji nabádati, aby jej doma očekávala; nesmí jí při zpovědi dáti list, jejž by měla čísti později a jež by ji sváděl k neřesti. Právě tak nesmí zpovědník při zpovědi, líbá-li mu žena ruku, dotýkati se jí neřestně rukama nebo nohama; právě tak je zapovězeno, aby zpovědník, přijde-li k němu žena a žádá jej, aby vyslechl její zpověď, ji hned sváděl k neřesti.
Zpovědník nebudiž vůbec udáván, jestliže po prosbě ženy, aby ji vyzpovídal, dá se s ní do řeči a svádí ji k neřesti teprve průběhem tohoto rozhovoru; jestliže zpovídaná odešla ze zpovědnice a zmizela jeho zraku; jestliže řekne při zpovědi: počkej chvíli, musím vyříditi důležitou záležitost a teprve pak ji vydráždí k neřesti, jestliže se dohodne s některou ženou, že se staví nemocná, aby oklamala služebné a povolala zpovědníka do svého bytu, aby zde dokonala hřích; jestliže vydrážděn k souloži tuto odepře a dopustí se jen neřestných hmatů.[1]
 
Přeložili J.M. a E.L.

Použitá literatura:

  1. Erotická revue II, Torst: Praha, 2001.
[1] Erotická revue, s. 116-119.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 2.3 (6 hlasů)