V noci jsem snil, že jsem motýlem

»André Breton: Muž a žena souloží. Jak a kdy se muž dozví o ukojení ženy? Yves Tanguy: V nepatrných výjimkách. Breton: Jsou nějaké objektivní způsoby, kterými je to možno zjistit? Tanguy: Ano.

Breton: Co o tom soudí Queneau? Raymond Queneau: Není žádných prostředků. Breton: Prévert? Jacques Prévert: To závisí na ženě. Breton: Znáte nějaké objektivní způsoby, kterými to jde odhadnout? Prévert: Ano, ano, ano, ano. Breton: Které to jsou? Prévert: Neodpovídá. Breton: Péret? Benjamin Péret: Není žádného způsobu. A vy Bretone? Breton: Není nic jiného, než naprosto subjektivní způsob, v nějž je nutno míti při tomto zjišťování důvěru, nebo nutno míti důvěru v sdělení ženy, o níž jde. Péret: Souhlasím s Bretonem. Queneau: V jaké míře důvěřuje Breton ženě? Breton: V míře takové, jak ji miluji. Naville, v jaké míře... atd.... Pierre Naville: To záleží na ženě. Breton: Můžete v tom případě zjistit toto ukojení? Naville: Zajisté že mohu. Breton: Jakým způsobem? Naville: Pomocí různých klamů vnitřního řádu. Max Morise: Jsou-li to klamy určené pouze pro toto, pak nemají objektivních znaků. Naville: Nevěřím v žádné objektivní příznaky. Breton: Žena a muž souloží. Jak a kdy se žena dozví o ukojení muže? Morisi? Morise: Já o tom nic nevím. Breton: Jak je to možné? Morise: Poněvadž neznám žádného způsobu, jak bych se to dozvěděl. Naville: Jakým způsobem myslíte, že byste se to mohl dozvěděti? Morise: Jedině svědectvím ženy. Breton: Unik je téhož mínění? Pierre Unik: Domnívám se, že v mnoha případech tomu tak není. Myslím si, že žena to může pozorovat. Péret: V jakém případě? Unik: Poněvadž žena si může všimnout změn v mužově chování. Breton: To je naprosto subjektivní a úplně bezcenné. Nemyslíte? Unik: Proč se domníváte, že býti subjektivní, je tak naprosto bezcenné? Breton: Poněvadž objektivní odpověď může býti nahrazena odpovědí posledního druhu. Unik: Jakou? Breton: Žena může v mnoha, lepe řečeno, ve většině případů zjistit, že nastává ukojení mužovo. To závisí pouze na jejích znalostech. Je to více nebo méně otázka zkušenosti a tedy otázka týkající se stavu, v jakém ji muž zanechává. Péret: Není skutečně zevrubnějšího prostředku, jak se to možno dozvěděti. Unik: Proč se domníváte, že tato zkušenost je jediný prostředek, jimž se žena o tom přesvědčí? Breton: Poněvadž je to jediná rozumná možnost, které se může přichytiti. Queneau: Souhlasím s Bretonem. Nemůže to pozorovati jinak, než tímto způsobem. Péret: Tanguy? Tanguy: Souhlasím. Breton: Prévert? Prévert: Souhlasím. Breton: Naville? Naville: Žena to nemůže pozorovat jinak, než tímto způsobem. Ale nemůže to pozorovat vždycky. Breton: Proč to nemůže vždy pozorovat? Naville: Často tomu brání různé psychologické okolnosti. Často je to z toho důvodu, že začíná býti současně v této době sama ukojena. Breton: Je to jediná výjimka? Naville: Prozatím si v té to chvíli nemohu na jiné vzpomenout. Queneau: Vyjádřete se o tom, „že začíná býti současně v této době sama ukojena“. Naville: Ztrácí soudnost. Breton: Pozoroval Naville, že požitek z fysického ukojení se zvyšuje a působí oboustranný zmatek, dostaví-li se ukojení současně u muže i u ženy? Naville: Ano. Péret: Zjistil jsi ten to zmatek? Naville: Samozřejmě, jinak bych přece o tom nemluvil. Breton: Zjistit je to nemožné. Leda rozhovorem s některou ženou, za použití velmi přesných slov. Naville: Až potom! Péret: Queneau, jak si představujete lásku mezi ženami? Breton: Fysickou lásku? Péret: Samozřejmě... Queneau: Představuji si, že jedna žena dělá muže a druhá ženu. Nebo „šedesát devět“. Péret: Máš o tom nějaké přesné poznatky? Queneau: Ne. To, co jsem nyní řekl je pouze knižní vědomost a moje představy. Ještě nikdy jsem neintervenoval žádnou lesbickou ženu. Péret: Co soudíš o pederastii? Queneau: S jakého hlediska? Morálního? Péret: Budiž... Queneau: Od okamžiku, kdy se dva muži milují, nečiním v záležitosti jejich fysiologického poměru žádných morálních uzávěrů.

Unik: Ve smyslu fysickém se mi pederastie hnusí právě tak, jako se mi hnusí výkaly. Ve smyslu morálním to pak naprosto odsuzuji. Prévert: Souhlasím s Queneauem. Queneau: Konstatuji, že existuje u surrealistů zvláštní předsudek proti pederastii. Breton: Obviňuji pederasty, že si umínili znásilniti lidskou toleranci, nabízejíce ji pouze duševní a morální odpadky, usilujíce pouze o to, aby je skloubili v jakýsi systém, který ochromuje však všechno podnikáni, jehož si vážím. Činím však současně výjimky, jednu ve prospěch de Sada a druhou, překvapující mne samo tného, ve prospěch L o r r a i n a. Naville: Čím můžete ospravedlnit tyto výjimky? Breton: Muži, jako byl markýz de Sade, jemuž svoboda mravů byla otázkou života nebo smrti, je všechno dovoleno. Co se týče Jeanna Lorraina, jsem naprosto nedůtklivý na vše, co se nešetrně dotýká jeho ohromné odvahy, s níž se pokoušel bránit to, co bylo jeho životním credem. Morise: Proč nevyjmete také faráře? Breton: Poněvadž faráři jsou lidé, kteří se nejvíce s taví proti této svobodě mravů. Péret: Co soudí Tanguy o pederastii? Tanguy: Uznávám to, aniž by mne to zajímalo. Péret: Jaké máš představy o dvou mužích, kteří se milují a jaké při tom zakoušíš pocity? Tanguy: Představuji si je ve všech možných posicích. Necítím při tom nic. Naville: Préverte, co soudí te o onanii? Prévert: Vůbec na ni nemyslím. Namyslil jsem se na ni dost a dost, když jsem to prováděl. Naville: Je zde tedy, v tomto případě, hranice stáří, kdy se již neprovádí? Prévert: Není žádných hranic. Je to omezeno každým případem zvláště. U mne, na příklad, je to dosti smutný případ. Naville: Znamená to vždy určitou škodu? Prévert: Pro mne, ano. Tanguy: Já myslím pravý opak. Naville: Je onanie vždy doprovázena představami žen? Prévert: Téměř vždy. Naville: Co soudí Breton o tomto názoru? Breton: Celkově nesouhlasím. Onanie, v míře, kdy je možno se s ní smířit, musí bý ti doprovázena představami žen. Vyskytuje se v každém stáří a není ničím smutným; je jakousi legitimní náhradou za smutek života. Unik: Souhlasím úplně. Dobře řečeno: onanie nemůže býti ničím jiným, než určitou náhradou. Queneau: Nevidím v onanii žádnou náhradu a ani útěchu. Onanie je sama v sobě právě tak právoplatnou jako pederastie. Breton, Unik, Péret: Nesouhlasí Péret: Onanie je nemožná bez představ žen. Tanguy: A onanující se zvířata? Breton: To je žert! Unik: Co se týče představování žen, souhlasím s Péretovým názorem. Ale pouze pro dobu po pubertě. Breton: Co se mne týče, souhlasím pro dobu před i po pubertě. Naville: Perete, je možné ukojení ve snu? Péret: Ano. Naville: V jakém vztahu je toto ukojení s ukojením, které je možno dosíci reálným způsobem? Péret: Je to mnohem lepší. Naville: Proč? Péret: Vysvětlení je poměrně dosti těžké. Tvrdím to, aniž bych se pokoušel o vysvětlení. Povede se to snad dvakráte nebo třikráte. Naville: Jaký činíte rozdíl mezi představami žen v ukojení ve snu a představami žen v ukojení při onanii? Péret: Je to rozdíl mezi snem a představou v bdělém stavu. Breton: Tato odpověď nemůže býti zmatenější. Mezi ukojením v onanii a ukojením ve snu je tento rozdíl: Při onanii si erotický, pomyslný objekt vybereme a jeho vybavení je velmi lehké, kdežto při ukojení ve spánku není možný výběr. Péret: Tak jest. Naville: V onanii je to vždy představa známé ženy, kdežto při ukojení ve snu je to žena, kterou neznáme. Tanguy: Jaký je Morisův názor na onanii? Moris: Je třeba si představovati nějakou pomyslnou ženu.

Naville: Jak definuješ pomyslnou ženu? Morise: Je to žena, která se nepodobá žádné známé ženě, ale která, přesně řečeno, je složena z mnoha různých vzpomínek. Breton: Jde tedy pouze o prostou náhradu skutečné osoby. Péret: Domnívám se, že je nemožné představiti si ženu, která by mohla vyvolati erotické pohnutí. Naville: Co soudí Queneau o názorech proslovených o ukojení ve snu? Queneau: Souhlasím s Péretem. Prévert: Co soudíte o vzájemné onanii a minetu dvou mužů? Jsou pederasty? Breton: Ano. Pederastie kryje se u mne se sodomií. Sodomie je po čátek pederastie. Naville, myslíte, že je možno býti při vášnivém zamilování oběti ukojení ve spánku? Naville: Domnívám se, že perversita může dosáhnout týchž výsledků. Queneau: Je možno si představit, že jsme dostali ženu, kterou známe? Co o tom soudíte? Breton: Je to právě tak možné, jako ukojení ve snu. Je to výsledek touhy. Péret: Co soudí Prévert o ukojení ve snu? Prévert: Zdálo se mi vždy jen o ženách, které jsem miloval. Unik: Co soudí Péret o ženské onanii? Péret: Shledávám ji právě tak přijatelnou, jako onanii mužskou. Unik: A to je vše? Péret: Ano. Unik: Breton? Breton: Velmi se mi zamlouvá a velmi si v ní libuji. Prévert: Všeobecný souhlas. Unik: Naville? Naville: Mám tentýž názor, avšak současně zdůrazňuji, že ženy mají k ní mnohem více sklonů než muži. Péret: Máš snad v tom nějaké zkušenosti? Naville: Ne. Péret: Jak se tedy odvažuješ tvrdit, že ji ženy podléhají více než muži? Breton: Velmi správná otázka. Naville: Rozlišuji tvrzení a pozorování. Breton: To je kasuistika.

Péret: Ptám se tě tedy, zda jsi konal nějaká pozorování? Naville: Téměř žádná. Péret: Jak můžeš tedy takto soudit? Naville: Jen tak... Prévert: Co soudí Breton o sodomii mezi mužem a ženou? Breton: Zbožňuji ji. Prévert: Prováděl jste to již někdy? Breton: Samozřejmě. Queneau: Co soudí Breton o fysickém ochabnuti ve chvíli, kdy má dojíti k aktu lásky? Breton: To se může přihodit pouze u ženy, kterou milujeme.

Unik: Já se domnívám, že se to může přihodit u jakékoliv ženy. Queneau: Provádíte akt lásky vždy tímtéž způsobem? A měníte-li jej, činíte tak pro to, abyste zvýšil ukojení své nebo ženino? Breton: Na štěstí ne. Příliš bych se nudil. Co se týče však ženy, přenechávám ji iniciativu, dle níž může si měnit posice, jak chce a jak se jí líbí. Queneau: Péret? Péret: Všímám si vždy pokynů ženy a vždy se jí ptám na její mínění. Breton: Queneau? Queneau: souhlasím s Péretem. Breton: Prévert? Prévert: Souhlasím s Bretonem. Breton: Morise? Morise: Jak se to vezme. Péret: Unik? Unik: Totéž co Péret. Ptám se vždy ženy na jej í přání. Breton: To je báječné! Bavit se se ženou tak komplikovaně! Péret: Tanguy? Tanguy: Totéž co Moris. Unik: Proč se Bretonovi zdá směšné, tázat se ženy na její mínění? Breton: Poněvadž to není pro onu chvíli právě příliš vhodné. Unik: Opak není také příliš vhodný. Breton: Na to já kašlu. Přistupme k vašim zálibám, Queneau. Queneaue, které jsou vaše náruživosti, jež nejvíce vymáháte a v nichž si libujete? Queneau: Budiž. Sodomie, posice, nazývaná „pejsek“ (ze zadu), šedesát devět. Ostatní mne nezajímají. Dávám tutéž otázku Bretonovi. Breton: Žena sedí na ležícím muži a je k němu obrácena tváří. Šedesát devět. Sodomie. Naville: Jakou úlohu přisuzujete slovům, proneseným v době trvání pohlavního aktu? Breton: Úlohu čím dále tím větší; tou měrou jak jsem zkažen. Queneau: Co míní te zkažeností? Breton: Ocituji paměti Théodora Jouffroye: „Ve dvaceti letech jsem miloval blondýnky. Ve třiceti letech jsem dával přednost brunetám: nyní jsem tedy zkažen.“ Queneau: Jaké vy máte záliby, Naville? Naville: Mně je to jedno. Queneau: Péret? Péret: Posici nazývanou „lenochod“; posici kde žena sedí na ležícím muži; sodomii; Šedesát devět. Queneau: Tanguy? Tanguy: Nic. Péret: Moris? Morise: Příležitostné a rozličné; vyhledávám ty, jež neznám. Breton: Co soudí Prévert o onanii muže před ženou a o onanii ženy před mužem? Prévert: To se mi líbí. Naville: Co soudíš o vzájemné onanii? Prévert: To je ještě lepší. Breton: Souhlasí s tím všichni? Tanguy: Ne. Já připouštím pouze prvé. Péret: Já také. Breton: Já také. Morise: Mne to nezajímá. Péret: Co soudí Tanguy o exhibicionismu u muže? Tanguy: Nezajímavé. Queneau: Nikdy jsem se tím nezabýval. Unik: Zavrhuji to. Prévert: Nezajímá mne to. Morise: Totéž. Má to pouze společenský význam. Breton: Pathologický zjev. Péret: Co soudí Queneau o exhibicionismu u žen? Queneau: Zajímá mne to mnohem více než u muže, neboť mne to dráždi. Prévert: Naville? Naville: Příležitostně je možno si to popřát. Péret: Co tím chceš říci? Co tím myslíš? Naville: Perverse, pohlavní dráždění - co pak vím? Unik: Zavrhuji exhibicionismus. Péret: Proč? Unik: Poněvadž je to úplný kontrast toho, co mne provokuje k lásce. Morise: Nikdy jsem se s exhibicionismem nesetkal. Je vyvolán hysterií, nebo něčím podobným. Péret: To je důvod, kterým to chceš odsoudit? Morise: Je mi lhostejné, jde-li o exhibicionismus čistý nebo komplikovaný; nezajímá mne. Domnívám se však, že je vždy motivován různými momenty. Péret: Tanguy? Tanguy: Souhlasím s nim. Breton: Stavím se k němu naprosto nepřátelsky. Nestavím se tak však proti poloexhibicionismu. Queneau: Pérete, jaké zaujímáš stanovisko k fetišismu? Péret: Nikterak zvláštní. Queneau: Breton? Breton: Celkově řečeno, mám téměř všechny znaky fetišisty. Mám úplnou fetišistickou vášeň k určitým předmětům a věcem, ale upřímně řečeno, dosud jsem se tomu neoddal. Q; Naville? Naville: Nemám v tomto směru žádných bližších zkušeností. Breton: Jak se projevu je vášeň k některému předmětu? Žádná odpověď. Breton: Co soudí o fysické lásce muže se dvěma ženami? Morise: To je věc, kterou jsem nikdy prakticky neprováděl. A také mne to ani příliš neláká. Breton: Unik? Unik: Jsem proti tomu. Vůbec mne nezajímá. Breton: Péret? Péret: Praktikoval jsem to několikráte, ale nebavilo mne to. Breton: Naville? Naville: Domnívám se, že to může býti ohromné. Breton: Queneau? Queneau: Je to ctihodný způsob lásky. Breton: Tanguy? Tanguy: Ano, velmi zajímavé. Péret: Breton? Breton: Většina je proti. Co soudí Prévert o bordelech? Prévert: Příliš mne to nezajímá. Mohlo by to býti lepší. Konečně: Jsou zbytečné. Breton: Queneau? Queneau: Co se dá dělat! Nejsou příliš zvláštní, ale ujde to. Breton: Unik? Unik: Zavrhuji je. Breton: Moris? Morise: Také. Breton: Tanguy? Tanguy: Souhlasím. Breton: Naville? Naville: Jsou určitou formou reformní organisace, která může přinésti dobré výsledky. Breton: Péret? Péret: Absolutně je odmítám. Queneau: Už jsem řekl: Jsem s nimi naprosto spokojen. Breton: Sním o tom, uzavříti je. Naville: Proč? Breton: Poněvadž to jsou místa, kde je nutno všechno platit. Podobají se asilům a vězením. V jaké míře Naville schvaluje vyspání se se ženou, již se pak za to zaplatí? Naville: V žádném případě. Mně se, konečně, tento případ ještě nikdy nepřihodil. Breton: Prévert? Prévert: Nikdy se mi to nepřihodilo. Ale zaplatit jsem si už dal. Breton: Unik? Unik: V žádném případě. Breton: Tanguy? Tanguy: Zaplatím holce jen když chci. Unik: Breton? Breton: V žádném případě. Queneau: Když souložíte, máte nějaké požadavky, týkající se vnějších věcí? A které? Breton: Aby mou pozornost nevyrušovala žádná věc z mého dočasného okolí. Tapety, chybějící zástěna, koupelna, etc. Péret: Světlo nebo tma? Breton: To záleží na okolnostech. Mám strašlivou hrůzu před tmou. Hlavně když jsem v některém místě po prvé. Queneau: Péret? Péret: Dávám přednost dnu. Co se týče ostatních podmínek, vedlejších, souložím rád v lese nebo v blízkosti řeky. Queneau: Naville? Naville: Mně je to úplně jedno. Queneau: Morise? Morise: Co nejméně vyrušováni. Dávám přednost světlu. Queneau: Unik? Unik: Minimum klidu a ticha. Dávám přednost světlu. Prévert: Noc je určena pro spaní a den pro milováni. Mám rád místa, která nelze nazvat pokojem. Tanguy: Světlo. Pocit samoty. Breton: Co soudí Unik o pohlavním aktu v kostele? Unik: To mne vůbec nezajímá. Prévert: Nezajímá mne to k vůli zvonům. Queneau: Nikdy v životě jsem nevkročil do kostela a kvůli tomu tam také nepůjdu. Tanguy: Skutečně odiesní. Morise: Myšlenka skutečně nesnesitelná. Péret: Nemyslím na nic jiného než na to, udělati to v chrámu. Breton: Souhlasím zcela s Péretem. Chtěl bych, aby to přinášelo co nejrafinovanější požitek. Péret: Přál bych si, při té to příležitosti pohanět hostie a kdyby to bylo možné, nastříkat sperma do kalicha. Queneau: Perete, přál byste si souložit s jeptiškou? Péret: Ne, poněvadž šat řeholnice je mi krajně odporný. Breton: Bavilo by mne to, kdyby byla opravdu hezká. Co soudí Unik o ženě, která to dělá ústy? Unik: Tento způsob je jedním z těch, které na mne nejvíce působí. Breton: Kam až vás to rozvášnění zavádí? Unik: To záleží na ženě, která mi to dělá, kterou potom buď mohu nebo nemohu milovat. Breton: Tanguy? Tanguy: Nezajímá mne to. Breton: Queneau? Queneau: Minet? Rozvášní mne, ale současně to ve mně budí odpor. Breton: Prévert? Tanguy: Nezajímá mne to. Naville: Nemyslím na to vůbec. Péret: Je to báječné. Škoda, že je dnes tak málo žen, které to ještě dělají. Breton: Správně. Ale některé to třeba nevědí. že se to může tak udělat. Morise: Kašlu na to. Unik: Bretone. Do jaké míry lze žádati na ženě, aby se podrobovala mužovým fysickým potřebám? Breton: Není žádné míry. Mimochodem řečeno, nemám žádných fysických potřeb. Péret: Souhlasím s nim. Breton: Musí býti láska v každém případě vzájemná? Naville: Myslím si, že této vzájemnosti není zapotřebí. Ale není-li ji, není-li láska opětována, tedy se brzy na vše zapomíná. Unik: Láska v žádném případě nemá zapotřebí, aby byla opětována. Péret: Láska nemusí býti vzájemná. Breton: Láska musí býti v každém případě vzájemná. Myslil jsem si vždycky pravý opak, ale nyní jsem změnil svůj názor. Jaké stáří máte u žen nejraději? Tanguy: Od 25 let. Naville: Od 18 do 40 let. Queneau: od 14 do 50 let. Péret: Od 20 do 25 let. Unik: Mně je to jedno. Prévert: 14 let. Morise: Okolo 25 let. Breton: Od 25 do 50 let. Queneau: Může vám zabránit milovati ně jakou ženu její nečistota nebo nedbalost v jejím šatu? Breton: Nikdy... Péret: V žádném případě. Unik: Pochybuji. Prévert: Vyloučeno. Tanguy: Mne to ještě více přitahuje. Queneau: Perete, je možno milovat ženy, které kulhají? Péret: Mám před tím naprostý odpor, právě takový, jako mám přede všemi zrůdami. Morise: Myslí snad někteří opak? Queneau: Ano. Mne to zajímá. Zvířata nikoho nezajímají. Breton: Bylo by vám příjemné nebo nepříjemné souložit s ženou, která nemluví francouzsky? Péret: To není tak zajímavé. Prévert: Je to velmi pěkné. Breton: Nesnesitelné. Mám před cizími jazyky úplnou hrůzu. Tanguy: Mně je to velmi příjemné. Queneau: Jakou důležitost přičítáte slovům vysloveným ve chvíli aktu? Péret: Mají velkou důležitost, ale v záporném smyslu. Mně některé fráse mohou zhnusit celý akt. Queneau: Některá slova jsou takového druhu, že mohou zvýšit pohlavní ukojení. Naville: Povzbuzuji. Prévert: Myslím pravý opak. Unik: Nemám při tom rád nějaké řeči. Breton: V jaké míře a v jakém poměru jsou schopni muž a žena, kteří souloží, býti současně ukojeni. Tanguy: To je vzácný případ. Péret: Vyjádřeno v %? Tanguy: 10%. Breton: Změnilo by se toto číslo návykem na tutéž ženu? Tanguy: Ne. Breton: Je žádoucí toto shodné pohlavní ukojení? Tanguy, Queneau, Morise, Unik, Péret vyslovují se, že je to velmi žádoucí.«[1]