V noci jsem snil, že jsem motýlem

Ve velmi vážném pojednání Jacoba Carmona, konsistoriálního vévodského advokáta a prokurátora, archiváře a sekretáře, (vydaném „Rostochii Typis Job. Wepplingii“) s názvem „De praeludiis tourturae“ (O předehrách mučení), které přednášel při slavném uvedení v nejvyšší pocty a přednosti v obojím právu dne 8. března 1707 „in illustri ad Varnum Academia“ za předsednictví Joh. Joachima Schoepffera, učeného právníka, vévodského rady, děkana fakulty právnické, jest vylíčen v pochmurné souvislosti příběh velmi životný a poučný takto: “... Mám za to, že musím svůj názor objasniti na případě, hodném vskutku pozornosti, který byl předložen v roce 1703 právnické fakultě Roztocké. Martin Retziaff byl obviněn, že se dopustil cizoložství s Dorotheou Schultzovou, manželkou Christiana Hermana. Manžel, který je pro cizoložství udal, uváděl: Martin Retziaff za jeho souhlasu položil se do nejzadnější části lože, ve středu ležela manželka, on pak — manžel, zaujal přední část lože. Asi o půlnoci zpozoroval manžel, že se jeho druh na loži pokouší o důvěrnější spojení, naléhaje na ženu, ležící vedle manžela. Tento nezabránil cizoložnému spojení, avšak s největší rychlostí tajně vstal, aby zavolal svědky, kteří pak — tři muži, zčásti čeleď, zčásti dělníci — přísežně potvrdili, že, byvše zavoláni, viděli na svoje oči, že cizoložník Retziaff, je spojen s manželkou Hermanovou a když manžel cizoložníka od manželky odtáhl, cizoložníkův úd, úplně vztyčen, vyklouzl z manželky; budiž mně dovoleno užíti vlastních slov svědků: „Es hátte als čine Wagen-Deichsel wegge-standen.“

Cizoložník bránil se obhajobou zjevně dosti lichou: „Er wuste nicht, wie er auff die Frau gekommen“, tvrdil však, že manžel sám je původcem cizoložství, když položil na svoji ženu hosta, jehož zvečera opíjel těžkým vínem. Manželka nepopírala, že s hostem spala, ale chválila jej: „Er hätte sich wohl gehalten, er wäre ein prav Kerl“, o tom však, že by bylo došlo k souloži, nic určitého neudávala; cizoložník pak přímo zapíral.“

Tu vrací se vážený právník opět ke svým šerým úvahám právním, však i ty jsou zajímavé: “Vážená Fakulta zprvu cizoložnému hosti Retziaffovi uložila výslech na mučidlech, avšak v nějaké části spisů naskytla se zmínka o jeho vlastní manželce dosud živé, ale v jiném městě žijící. Došlo tedy k úvahám, zda vyšetřující soud štětínský je povinen z vlastního popudu obeslati manželku cizoložníkovu, aby prohlásila, zda snad chce pro manžela zakročiti (pozn.: aby se mu dostalo menšího trestu), a zbývalo pak po jejím zakročení rozhodnutí, jakým způsobem má býti postupováno proti manželu, kdyby stále popíral, že došlo k souloži.

Bylo jisto, že se zřetelem k manželčinu zakročení zbývá pouze trest vyhoštění, bylo však jisto i to, že nemůže nic více nasvědčovati dokonané souloži, než přísežná výpověď svědků, že viděli, jak vztyčený úd cizoložníkův byl vytažen z pohlaví cizoložnice. Proto vážená Fakulta nařídila v měsíci říjnu 1703 první stupeň muk nástrojem, jímž stiskají se palce — palečnicí; když však cizoložník bolesti svojí trpělivostí překonal, byl odsouzen manžel Herman, aby si svoji manželku ponechal, nemaje naděje na dosažení rozvodu. (Pozn.: Doznání obviněného mělo větší význam, než výpověď svědecká).

„Což vše a mnoho jiného, co jako skutečnost v tomto pojednání uvádím, bylo mně blahovolně oznámeno od vynikajícího pana předsedy.“