„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Ladislav Klíma: Obešel já polí pět

Obešel já polí pět

Obešel já polí pět

Tragédií mnohých umělců je výše jejich ducha, jež předběhne nejen svou dobu ale zejména duševní výšiny svých vrstevníků. Stane-li se pak tento autor pro své Kainovo znamení i miláčkem davu, potažmo autorem takzvaně kultovním, je jen otázkou času, kdy budou jeho původně revoluční myšlenky zkomoleny natolik, že se bude vydávat v kreslené podobě v časopise pro předškolní děti.
Obešel já polí pět

Obešel já polí pět

A má-li dnes česká literatura nějaké kultovní autory, pak jedním z nich je bezpochyby filozof Ladislav Klíma, který ať již pro vlastní potěšení, v materiální nouzi či v ironické sebereflexi napsal celou řadu prozaických a dramatických děl, ve kterých však záměrně zlehčuje své vlastní filozofické postuláty tak, že pro většinu svých čtenářů je zdrojem poznání Klímovy filozofie právě ona „oddechová“ podoba. Posuzovat tedy osobnost a myšlenkové obzory Ladislava Klímy dle jeho beletristického díla záměrně napsaného tak, aby bylo přístupné co nejširším vrstvám, je přinejmenším omylem, ne-li aktem ignoranství.
Obešel já polí pět

Obešel já polí pět

Ač to snad vyplývá z předešlého odstavce, dodávám, že próza byla pro Klímu, ač je dnes znám jen a právě jen skrz ni, čistě odpočinková záležitost. Dle toho je tedy nutné k ní přistupovat, ne snad při její četbě, ale v jejích dalších interpretacích, ať již hudebních a là The Plastic People of the Universe a jejich slavný koncert z roku 1979, který, dodejme, je jediným, jež Klímovi vzdal hold, aniž by jej degradoval na pouťovou atrakci, tak mnohé podoby divadelní, ze kterých vyjímám ty, jež jsem měl tu možnost shlédnout: nastudování Klímovy hry Lidská tragikomedie v podání brněnského HaDivadla z roku 1991, dramatizaci Klímova Vlastního životopisu - Edgar v podání Severomoravského divadla Šumperk z roku 1998 a dramatizaci povídky Jak bude po smrti ochotnickým spolkem Čára pod názvem Obešel já polí pět v roce 2005.
Obešel já polí pět

Obešel já polí pět

Dílo Ladislava Klímy koncipované jako zlehčující hříčka, jež reflektuje jak Klímovu filozofii tak, a to zejména, její nejčastější způsob uchopení v řadách čtenářů, je dramatizovatelné jen opravdovým režijním géniem, jinak, jak mi potvrzují zmíněná představení, seřazená nejen dle času svého vzniku, ale i dle kvality, přinejmenším končí s velkými rozpaky, což je pro Klímovo dílo bohužel, protože v sobě skrývá obrovský potenciál, pravidlem.
Představení Obešel já polí pět, jež takřka bez úprav převádí Klímův originální text do hrané podoby, by si zasloužilo propracovanější scénář a dramaturgii, ale i přinejmenším fantazií obdařenějšího režiséra žádá a zejména opravdu talentovaných herců, což se však ani na jediné úrovni nepovedlo, ba naopak, účel posvětil prostředky a spolek Čára, založený při katedře Divadelní a filmové vědy brněnské filozofické fakulty, si sice může zapsat čárku za své divadelní prvenství, ale to je také všechno, protože třicetiminutové Obešel já polí pět nemá s divadlem společného zhola nic.
Námět: Ladislav Klíma (Jak bude po smrti)
Autor: Ladislav Stýblo
Režie: Ladislav Stýblo
Kostýmy: Kateřina Krejčířová
Hrají:
Přemysl Hnilička, Lubomír Sůva nebo Patrik Kotrba, Jana Alfabeta Cindlerová, Alžběta Nagyová a Lenka Luklová
Premiéra: 18. června 2005, Divadlo Čára, Brno
Zatím nikdo nehlasoval