V noci jsem snil, že jsem motýlem

Wellesův první film, který je velmi často opěvován jako nejlepší filmové dílo všech dob, Občan Kane, byl v době svého vzniku pro diváka jen stěží stravitelný a tak se o jeho glorifikaci zasloužili až evropští filmoví kritici a teoretici v 60. letech.

Dnes je název filmu zasunut do obecného povědomí snad každého průměrně vzdělaného diváka, ale již jen nemálo z nich Občana Kanea skutečně shlédla a již jen mizivá hrstka skutečně ocenila jeho vychvalované výšiny, protože v době svého vzniku zcela inovativní filmový postup, který namísto souvislého chronologického vyprávění již v prvních záběrech „prozradí“ smrt hlavního hrdiny, což obvykle bývá vyvrcholením filmového příběhu, poté ve formě filmového týdeníku, jež je uváděn profesionálním všech emocí i modulací zbaveným hlasem komentátora a kombinován se staršími zpravodajskými záběry, palcovými titulky novin i fotografiemi, během několika minut prozradí vlastní životní osudy Charlese Fostera Kanea, jež jako mediální magnát před hospodářskou krizí ve 30. letech prakticky ovládal mínění široké americké veřejnosti tak, že i době svého úpadku, kdy žil v osamění ve svém obrovském sídle s muzejní sbírkou výtvorů z celého světa, kde vedle sebe stály nedocenitelné umělecké skvosty i poutní cetky a pro oko příjemné kýče, jež sbíral po celý svůj život a které o svém majiteli vypovídají více, než mnohé zasvěcené charakteristiky.

Mohlo by se tedy zdát, že film je u konce, ale nyní nastupuje druhá fáze filmu, kdy jsou pod rouškou hledání smyslu Kaneava epitafu - růžové poupě (R-o-s-e-b-u-d!) - osobami, jež mu stáli v jednotlivých fázích jeho života nejblíže, životní osudy znovu převypravovány, a osobnost Kanea tak postupně dostává lidské obrysy a nyní záleží jen na divákovi, jak dalece ve svém myšlení půjde a z předložené mozaiky si poskládá jeho skutečnou osobnost i motivaci jeho jednání.

Nejvýstižnější slovo, kterým lze film namísto dlouhých popisů charakterizovat, je jeho pracovní název Američan. A i když se často spekuluje je předlohou pro vznik filmu měl být tiskový magnát s velkým vlivem v Hollywoodu William Randolph Hears, film spíše reflektuje současnou lidskou společnost a její hodnoty, kdy lze za pomoci peněz a populismu dosáhnout slávu, ale nelze skrz ně získat lásku, přátelství či štěstí a člověk je postupně zašlapován tak, že postupně ztrácí všechny své původní hodnoty a ideály, protože touha po moci a ovládání druhých je silnější. Tedy snaha, která byla v západní společnosti vždy nejvýše oceňována, byť se stejně jako v případě Kanea halila do hávu boje za práva a spravedlnost druhých, protože lidi ve skutečnosti neexistují, ale jsou jen spotřebitelé a konzumenti, které je potřeba řídit, říkat jim, co je správné a servírovat jim „pravdivou“ podstatu světa tak, aby se nenudil a současně se nesnažil mít vlastní názor.

V tomto kontextu tedy nijak nepřekvapí, že Kane byl současně považován za demokrata, komunistu i fašistu, protože jeho snaha nebyla motivována ideály, ale chaoticky se měnila v souladu toho, co konzumentský trh žádal. A tato snaha je rovněž nejčistší hlubinou Keneovy duše, ve které nebylo nic jiného než nejpustší prázdno.

Ale krom nestárnoucího tématu, originální skladby filmu z jednotlivých nesourodých částí, je Občan Kane krom scénáře, režie a potažmo hereckých výkonů právem vyzdvihován i pro své ostatní filmové složky, ve kterých je nejviditelnější opět zcela nové pojetí kamery, jež střídá statické a dynamické pohledy, všímá si detailů předmětů i s přehledem snímá obrovské zástupy. V tomto kontextu se může jako nejcharakterističtější jevit památná věta kameramana Gregga Tolanda, že Wellesovi při jejich prvním setkání řekl: „Po natáčení s celou řadou vševědoucích režisérů mi bude potěšením spolupracovat s amatérem.“

Dalším unikátem jsou rekvizity a celková atmosféra, které dle jednotlivých částí střídá pochmurnost i komičnost, věrně navozuje atmosféru v novinové redakci, opeře, předvolebním shromáždění, ale i v pouličním či ve stavebním mumraji. Kulisy s megalomanským sídlem Kanea a scény v jeho obrovitých síních se zdají být nepřekonatelné i v dnešní počítačové době a neuvěřitelné se krom faktu, že celý film byl natáčen jen ve studiu, je i jeho rozpočet 800 000$, byť byl vzhledem ke svému tehdejšímu nedocenění i pokusům o zákaz filmu svým mateřským studiem RKO označen jako „ztrátový“ a Orson Welles tak nedokázal naplnit komerční očekávání, jež se od něj jako 26letého geniálního divadelního i rozhlasového tvůrce, kdy se proslavil zejména adaptací Války světů H. G. Wellse, jež na východním pobřeží Spojených států způsobila paniku z napadení mimozemšťany, očekávalo.

Asi již není velkým paradoxem, že Občan Kane získal z devíti nominací jen jednoho Oscara za scénář. Film prostě nemohl být tehdejším Hollywoodem přijat.

Režie: Orson Welles

Scénář: Herman J. Mankiewicz, Orson Welles

Kamera: Gregg Toland

Hrají: Orson Welles (Charles Foster Kane), Joseph Cotten (Jedediah Leland), Dorothy Comingoreová (Susan Alexander Kaneová), Agnes Mooreheadová (Mary Kaneová), Ruth Warrick (Emily Norton Kane), Ray Collins (Boss J.W. "Big Jim" Gettys), Erskine Sanford (Herbert Carter), Everett Sloane (pan Bernstein), William Alland (Jerry Thompson), Paul Stewart (Raymond)

USA 1941, 119 minut