V noci jsem snil, že jsem motýlem

Emil Viklický je nejen v našich zemích pojmem a to nejen pro nespornou virtuozialitu a genialitu, s níž si dokáže své posluchače zcela podmanit, ale dalším důvodem, proč jít právě na koncert Emila Viklického je i soubor grimas, pohledů očí jež nevidí, jen se dotýkají, energii, kterou ze sebe vysílá a jež mu nedovolí, aby u svého piana klidně seděl, ale naopak vstával,rozpřahoval ruce nad hlavou, v kratičké sotva sekundové pauze, kdy má hlavní slovo jiný nástroj, si pak povytahoval rukávy u košile tak, že by se posluchač koncertu nijak nedivil, kdyby uprostřed nejnáročnější skladby začal žonglovat s kužely.

Ale i František Uhlíř na kontrabas a Laco Lopp na bicí jsou mimořádně dobrými muzikanty ale i charismatickými pohodovými osobnostmi tak, že jejich společný koncert je mimořádný hudební zážitek, ale i chvíle naprostého uvolnění, kdy není nic krom toho nejlepšího jazzu, který je kdo schopen v České republice zahrát.

Ale Emil Viklický vyhledává stále nové impulsy a proto rád experimentuje s jinými evropskými osobnostmi. A jednou z těchto spoluprací je miniturné s Francem Abrosettim, geniálním trumpetistou, ve kterém zaznívají především Abrosettiho autorské skladby, jež Trio Emila Viklického nejen zcela vzalo za své, ale rovněž je svou interpretací převedlo do zcela nových poloh a společné vystoupení Emil Viklický a Franca Ambrosettiho lze směle označit za vrchol festivalu Jazz Brno 2004.

17. října 2004 - Klub Alterna, Brno.