V noci jsem snil, že jsem motýlem

Mezinárodní jazzové projekty mají ve svém ústředním smyslu zejména vzájemnou inspiraci, kdy si jednotliví hudebníci mohou osvojit nové podněty pro své další hudební projekty a jednak si vzájemně zpřístupní své mateřské publikum. A vznik projektu Finsko-český Quintet ve složení Markku Renko - trubka, Markku Rinta-Poltari - saxofon, Arto Piispanen - piano, Petr Dvorský - kontrabas, Martin Šulc - bicí byl inspirován čistě účelově, jak se alespoň laickému a hlouběji nezasvěceném posluchači může zdát, protože kvinteto nepůsobilo nijak kompaktním dojmem, ba právě naopak jej lze zařadit mezi ty slabší formace, jež v rámci festivalu Jazz Brno 2004 vystoupily.

Pozitivním a přínosným prvkem pak byly originální jazzové melodie, jež se zdaleka lišily od běžného jazzového standartu a svou inspiraci hledaly ve finském lidovém repertoáru, rozhodně se však nejedná o nějaký druh etno music, ale o velmi experimentální a těžké skladby s notnou dávkou improvizace. Záporným prvkem pak byla jistá těžkopádnost a chladnost těchto melodií, které nedokázaly rozehřát ani svého posluchače, ani muzikanty samotné, což dokázaly jen basové improvizace Petra Dvorského, který se svým hudebním zanícením vymykal učitelskému, technicky zvládnutému, ale emočně prázdnému způsobu interpretace zbývající čtveřice, byť i Martin Šulc před několika týdny v Triu Music, společně s Petrem Dvorským a Osianem Robertsem dokázal, že hudba mu tepe v horkokrevných žilách, ale skladby Finsko-český Quintetu mu nedávaly dostatek vlastního prostoru.