V noci jsem snil, že jsem motýlem

Maria Hoffman je svým hlasem „nejen malým zjevením na domácím hudebním nebi“[1], ale v tomto nebi nesnese sobě rovnou, ba dokonce svou kvalitou překonává i světové persóny par excelence Janis Joplin, Ellu Fiztgerald či Edith Piaf. Ale dobrou zpěvačku nedělá jen hluboký zastřený hlas, ale i žánr, repertoár a potažmo i hudební doprovod a právě v těchto složkách bude Maria ještě muset hodně experimentovat, než pro sebe najde hudební háv šitý ji přímo na tělo, ale vzhledem k neuvěřitelným šestnácti létům zcela nepochybuji o tom, že jej pro sebe nejen nalezne, ale stane se hvězdou první velikosti.

Mariiným hlasem jsem byl zcela okouzlen, ale celkovému projevu na jejím nedělním koncertě chyběla větší špetka sebevědomí (nikoliv naduté sebestřednosti, za které je sebevědomí často zaměňováno), jež by dalo zpěvu uvolněnější a hravější formu, ale i trocha lepšího kontaktu s publikem, protože Maria nedala svému posluchači čas, aby dokázal v intermezzu mezi jednotlivými skladbami vstřebat a vychutnat své hudební dojmy.

Taktéž z repertoáru, jež se sice nesl v Mariině současném alternativním duchu, jsem měl pocit, že v hloubi duše příliš nerezonuje a za slovy, byť s poetickou náladou, se skrývá jen bohapusté prázdno. Ale jak jsem předeslal již na začátku, Maria je obrovskou nadějí do budoucna a o její velikosti svědčí již to, že hudbu i některé písně si sama skládá a sama se i doprovází na klavír, byť pro mne nejlepší píseň večera byla převzata od Janis Joplin, ale ve zcela novém rozměru a Janis tak Maria ve svém pojetí zcela překonala. Janis je mrtva ať žije Maria!

Přednes Vít Švec Tria, jež krom vynikajícího kontrabasu Víta Švece, doplňuje geniální klavírista Matej Benko a na bicí skvělý Jan Linhart, nesl ve zcela jiném jazzovém duchu, který byl ostatně pro diváky mnohem více rytmičtější, hravější a tak si odnesl mnohem více potlesku i ohlasu, což by mohlo znít poněkud nespravedlivě, ale šansonová Maria Hoffman má jednak to nejlepší ještě před sebou a také místní publikum bylo spíše pravověrného jazzového vyznání.

Ale neřekl jsem-li rovnou, že je Maria geniální, napravuji to alespoň u Mateje Benka, jehož hravé piano v koncertu zcela dominovalo a udávalo tón, i když samozřejmě Vít Švec a Jan Linhart patří v českých luzích a hájích také k tomu nejlepšímu. Skladby jež večer zazněly se nacházejí i na připravovaném albu Keporlak, které touto cestou doporučuji a zvlášť vypichuji autorská díla Mateje Benka: Follow The Whales, Informace No.5, Informace No.5 a Informace No.7, které hovoří o genialitě nejen interpretační, ale i autorské, čemuž nasvědčují i originální variace na Milese Davidse a další jazzové legendy.

A Vít Švec Trio dokázalo publikum svou energickou hudbou unést natolik, že mohlo jen litovat, že koncert končí příliš brzy.