V noci jsem snil, že jsem motýlem

Každé náboženství se dostává do fáze, kdy již pro určité metafyzické otázky nepostačuje oficiální exoterní učení a vyděluje se z něj tajná ezoterická složka, určená jen hrstce zasvědcených a vyvolených, jež do svého učení postupně vstřebává i prvky jiných náboženství. Impulsem pro vznik novodobého okultismu (z lat. occulta, skryté věci) se staly knihy německého pastora Johanna Valentina Andrae, který vycházel z křesťanského hermetismu (ezoterní složka křesťanství nazvaná dle mýtického Herma Trismegista), židovské kabaly a islámského súfismu a postupně do sebe vstřebává další prvky. Od devatenáctého století se stala nedílnou součástí všech okultistických hnutí i víra v reikarnaci.

Nejdůležitějším faktorem přitažlivosti okultních učení je jejich tajnost, sounáležitost ke skupině, dějinná vyjímečnost a důležitost a pocit nadřazenosti. Náboženská složka je obsažena v obřadech a rituálech, zejména inicializačních.

Fama Fraternitatis (překlady Věhlas Bratrstva nebo Chvályhodný řád Růžového kříže), který vychází v Německu v roce 1614, by se dal nazvat první vlaštovkou či dokonce kamínkem, který sebou strhnul lavinu novodobého mystického hnutí, které svůj vrchol zažilo během XVIII. a XIX. století, ale jeho existence setrvává až do dneška. Úvodní dílo, které po celé Evropě vyvolalo spontánní zakládání rosikruciánských bratrstev, bylo brzy následováno dalšími dvěma díly Confessio Fraternitatis (překlad Vyznání rosikruciánského bratrstva, 1615) a Chynische Jochzeit (překlad Chymická svatba Christiana Rosenkreuze, 1616).

Zakladatelem Bratrstva i autorem či alespoň autoritou pro sepsání knih byl mýtický Christian Rosenkreutz, jež se ve svých 16 letech odhodlal navštívit Svatý hrob v Jeruzalémě, ale svou cestu předčaně skončil v Damašku, aby si odpočinul a nabral nové fyzické síly. Ale brzy si svou moudrostí získal největší tamější učence, kteří ho zasvětili do mnoha mysterijních arabských tajemství, mimo jiné i výroby zlata a tajemství kamene mudrců. Během roku se naučil jazyku svých hostitelů natolik, že přeložil do latiny knihu zvanou M., jež se stala základem pro pozdější učení Bratrstva. Po návratu do Evropy se snažil nově nabité znalosti uplatnit pro všeobecné dobro lidstva, ale nebyl ostatními, jednak pro revolučnost svého učení, a jednak pro základní požadavek vzdát se lpění na hmotném majetku, vyslyšen. S dalšími třemi řádovými bratry z rodného kláštera založil Bratrstvo, do kterého přijímal jen "toho, kdo pouze stručně psal a přitom odhaloval pravdu – zkrátka jen toho, kdo nejméně klamal slovy a slabikami."[1], tedy celkem osm členů, kteří se rozešli do světa dál šířit svou moudrost. "Jejich úmluva byla tento: 1), žádný z bratrstva nemá dělat nic jiného než léčit nemocné a to zdarma. 2) Jejich následovníci by neměli mít určen specifický oděv, ale naopak se musí přizpůsobit zvyku své země. 3) Každý rok v den C. se všichni setkají v domě S. Spiritus, nebo musí písemně omluvit svoji nepřítomnost. 4) Každý bratr by měl najít osobu, která jej jednou v Bratrstvu nahradí 5) Slovo C.R. je jejich pečetí, znakem a charakteristikou. 6. Bratrstvo by mělo zůstat tajné sto let."[2].

Za skutečného autora rosikruciánských knih i postavy Christiana Rosenkreutze je pokládán luteránský pastor Johann Valentin Andrae (1586 - 1654), který chtěl stoletým trváním Bratrstva podpořil své vlastní učení založené na křesťanství, biblické morálce a lásce se synkrezí alchymie a kabaly. (Andrae se přiznal k autorství jen třetí z knih - Chymické svatby.)

Je nutné si dále uvědomit, že myšlenky fiktivního Christiana Rosenkreutze odrážely duchovní snažení počátku XVII. století a tak bývá mezi Rosikruciány zařazován i Jan Ámos Komenský, jež s Johannem Valentinem Andraem udržoval dlouholetý písemný styk. Vliv však byl spíše opačný - za mnoha myšlenkami rosikruciánů i svobodných zednářů stojí jako zdroj Komenského dílo a Jakub Anderson při vytváření Konstitucí (1723), základní knihy Svobodných zednářů, plně vycházel z Komenského díla Panegersie (vydané anonymně roku 1666). A ačkoliv jsou Komenského ideály zdánlivě podobné těm rosikruciánským, vysmíval se snahám o přetvoření a nápravu světa, což je obsaženo především v jeho životním díle Labyrint světa a ráj srdce.

V počátečním období nelze striktně rozlišit rosikruciánská a alchymistická společenství, protože měla podobnou náplň a shodný cíl - nalézt Kámen mudrců a tak mezi rosikruciány byl dále mylně zařazován i filozof a matematik Gottfried Wilhelm Leibnitz, který byl členem achymistického kroužku v Norimberku, ale jak vyplývá z jeho korespondence, sám pochyboval o samotné existenci rosikruciánů a považoval je za fikci. Mezi přívržence rosikruciánů tak lze, byť s výhradami, zařadit jen osobního lékaře Rudolfa II. a velkého alchymistu Michaela Maiera.

Nová vlna a renesance rosikruciánství přišla v XIX. století, kdy byly založeny společenství Fraternitas Rosae Crucis (1858), Societas Rosicruciana (1865), Starobylý a mystický řád Růžového kříže (1915), Lectorium Rosicrucianum (1924), ale na celém světě existuje mnoho dalších rosikruciánských spolků s různou mírou ezoteričnosti, některé svůj původ odvozují od původních rosikruciánů, některé jsou čistě novodobé, liší se i mírou své uzavřenosti - např. A.M.O.R.C. má až několik miliónů korespondenčních členů po celém světě, jiné jsou určeny jen pro úzký okruh členů nejvyšších zednářských lóží. Ostatně propojení svobodných zednářů a rosikruciánů bylo vždy velmi úzké a jejich hierarchie a stupně natolik vzájemně ovlivněné, že je velmi často těžké od sebe odlišit.

Rosikruciánká společenství nehlásají nové náboženství, ale spojují tradiční západní křesťanství s islámskými a judaistickými mystickými vlivy, které vyúsťují ve vlastní světonázor. Tradičními symboly rosikruciánů jsou zlatá růže (věda) na zlatém kříži (filozofie), kruh obsahující čtverec a rovnostranného trojúhelníku - pentagramu.

Společenství Lectorium Rosicrucianum vychází z gnosticismu a hlásá dualismus přírodního řádu a původního božského přírodního řádu, se kterým jsme spojeni ve svém srdci, kde se nachází jeho pozůstatek, Božská jiskra neboli Růže srdce, která nutí, aby lidé hledali původní stav bytí s Otcem - Bohem. Pochopením rozdílu mezi těmito dvěma přírodními řády a touhou po spáse je možné dosáhnout sebeumrtvení a uskutečnění této spásy a nového způsobu života "pod vedením probuzeného atomu jiskry ducha, nově zrozené duše (…) a vzkříšení v původním poli světla."[3]

Původní společenství pod názvem Rozekruiser Genootschap (Rosikruciánské bratrstvo) založil bratří Z. W. a J. Leeneovi, z nichž druhá pod pseudomymem J. van Rijckenborgh napsal mimo jiné: Elementární filosofie dnešního Růžového kříže, Univerzální gnoze, Egyptská pragnoze a Tajemství bratrstva Růžového kříže. Ve svých počátcích bylo společenství spjato s Rosikruciánským bratrstvem v Americe, ale spojení bylo v roce 1935 přerušeno. Obnovení činnosti nastalo po válce pod novým názvem Lectorium Rosicrucianum, Mezinárodní škola zlatého Růžového kříže s pobočkami ve více než deseti zemích, kde i vycházejí národní verze vlastního časopisu Pentagram.

Společenství Antiquus Mysticus Ordo Rosae Crucis (Starý mystický řád růže a kříže) založil Harvey Spencer Lewis v roce 1915 v USA údajně na popud impulsu francouzské Velké lóže a tvrdil, že je vlastníkem historických dokumentů Rosikruciánského řádu, jež byly do Spojených Států převezeny z Německa a Petrohradu, aby tak unikly možné zkáze. A.M.O.R.C. je v současnosti nejrozšířenější mysterijní společenství, počet stálých členů je asi 100 - 250 tisíc, mnoho dalších (asi 6 miliónů) se zúčastnilo oblíbeného korespondenčního kurzu. Má velmi propracovanou náborovou činnost s přitažlivými letáky. členem se může stát každý, kdo není veřejně známým zločincem a není v danou chvíli ve výkonu trestu.

Svůj původ narozdíl od většiny ostatních rosikruciánských společenství neodvozuje od mystické postavy Christiana Rosenkreutze, ale z mnohem staršího mysterijního proudu jež má své počátky v mistrech ztracené Atlantidy a ve velkých faraónech Thutmosi III.[4] a Achnatonovi[5], od nějž se i odvozuje oficiální letopočet řádu (rok 2004 je rosiruciánským rokem 3357), ale řád do svých řad láká zájemce i na jména předešlých stoupenců jako byli Gioardano Bruno (a jeho stoupenci "Giordanisté"), Jacob Böhme, osobní lékař Rudolfa II., Michael Maier, Isaac Newton, Gottfried Wilhelm von Leibniz i Jan Amos Komenský, Francis Bacon, Johannes Kepler, Benjamin Franklin, Immanuel Kant, René Descartes, Claude Debussy, Carl Gustav Jung a další. Nechci nijak polemizovat nad předešlým výčtem, ale nemohu se zbavit myšlenky, že v něm Harvey Spencer Lewis vyjmenoval všechny historické osobnosti, jež znal a nemohly se již "bránit", což ovšem nijak nebrání "věrohodnosti" a především přílivu financí od zájemců a okultní a magická umění. Historická období, ve kterých má rosikruciánské společenství mezery, jsou vysvětlována v učení o tzv. aktivních a neaktivních cyklech o délce 108 let, kde v neaktivních má učení zůstat tajné.

Ale nejen výčetem historických se nemohu ubránit, že A.M.O.R.C. nemá nic společného s ideály hlásané skrz Christiana Rosenkreutze, ale jedná se o produkt syntézy všeho se vším. Není sice náboženstvím, ale je synkrezí snad všech známých náboženství, každý člen musí vybudovat vlastní oltář (sanctuarium), pálit kadidlo, rozmlouvat s kosmickými mistry, etc.

Hirearchické uspořádání je silně inspirováno svobodnými zednáři, v čele stojí imperátor, který předsedá nejvyšší radě dále složené z pokladníka, sekretáře a velmistrů, národní Velké lóže v čele s velmistrem jsou dále rozděleny na lóže měst a na kapituly, pronaoi a atria.

Nový uchazeč, neophyt, prochází třemi počátečními stupni, dále devíti chrámovými stupni a poté dalšími, které symbolizují celoživotní systém vzdělávání.

V České republice má A.M.O.R.C. asi 1.500 členů, kolem 20 atrií, roční příspěvek je 2400 - 2900 Kč.

Rosikruciánská společenství u nás jsou nedílně spojena se svobodnými zednáři a lze je od sebe jen ztěží rozeznat. Naše znalosti pocházejí zejména z činnosti rakouských státních úřadů, které mýtily jakékoliv náznaky o provoz okultní činnosti. V únoru 1744 bylo v Brně odhaleno Bratrstvo hvězdného kříže, ale protože hlavní "zájem o výrobu zlata a kamene mudrců alchymistickými prostředky"[6] nebyl v rozporu se zákony, byl vůdce skupiny Jean Thoux de Salverte na přání císařovny Marie Terezie odsouzen za údajné rouhačctví. Další stopy vedly do východních Čech a do Olomouce, ale šetřením se došlo k závěru, že "má blíže k magii než k herezi"[7]. Své pokračovatele měl, ale řád i v pražské zednářské lóži U tří korunovaných hvězd, která byla pro sérii odhalení nucena v roce 1764 nucena pozastavit činnost. O této události se zmiňuje i Emanuel z Lešehradu, když píše, že "v Čechách se vyskytuje v té době Bratrstvo či Společnost zlatého a růžového kříže v Praze, s nímž souvisela starší odnož zednářských lóží Bratrstva s hvězdou kříže v Brně, roku 1764 byli někteří členové Společnosti v Praze vsazeni do žaláře"[8].

O propojení rosikruciánství a brněnské zednářské lóže U vycházejícího slunce založené dne 13. ledna l782 mimo jiné důstojníkem Cornerotem a hrabětem Františkem Kounicem, kteří patřili mezi nevyšší představitele rosikruciánů a byli tvz. rosenkruciánskými princi, informuje Bedřich Šindelář: "s rosenkreuzerstvím se setkáváme po čtyřiceti letech znovu v prvé zednářské lóži v Brně, kde řadě členů byl vytýkán zájem o alchymii, magii…"[9].

Prvním stoličním mistrem lóže se stal "otec moravského zednářstva" starohrabě Karel Salm-Reiferscheid, který vybudoval středisko Řádu křižovníků zlata a růže (Orden der Gold und Rosenkreuzer) silně propojeném se zednáři. Výchozím stupněm byl zednářský Mistr světelné záře a ztraceného slova a dalších devět stupňů zasvěcení. Učení definoval spis Kompas mudrců.