„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Cizí podobizny lásky

Kategorie
21. Únor 2008
Jeho tělo bezvládně leželo s jednou nohou na posledním schodu
Chtěl jsem ho obloukem obejít ale najednou se mi zatmělo před očima
Skláněla se nad ním neznámá žena a dávala mu pod hlavu bochník bílýho toustovýho chleba
Najednou mi došlo že ten člověk tam mohl umírat a já anonymní člen davu ho tiše obešel
Musel jsem strašně křičet a cítil horký slzy na svý tváři
Nesnáším omšelý fráze a proto celej večír mlčky koukám do tmy
Dochází mi všechny ty kecy o tom že já jsem přece jinej
Pronásledujou mě ty smutný oči z včerejší noci
Spal tam s vlasama rozprostřenýma na zaplivaným stole
Mlčky se naň dívala a bezmyšlenkovitě ho hladila po těle
V těch jejích smutnejch opilejch očích byly ty nejkrásnější verše lásky jaký nebyly a nikdy nebudou napsány
Vyznání lásky k tomu ožralýmu odpornýmu černovlasýmu chlapovi s hlavou v rozlitým pivě a vysypaným popelníku
Dala mu hlavu do svýho klína a já tomu člověku strašlivě záviděl
Jak byla ohnutá lezly jí krásný krajkový kalhotky
Byla tak vznešená v tom začmouzeným pajzlu a její oči zářily tím nejjasnějším plamenem
Bílej bochník chleba a ženskej klín se mi spojily v jedno
Zítra přijede Ona která dřív měla bejt mou ženou
Tak strašlivě rád bych jí vyprávěl o krásně smutnejch očích, bílejch kalhotkách, měkkým a teplým klíně, bochníku chleba a naříkavým hlase plným člověka
Ale bojím se že mi řekne "no a co"
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4.9 (7 hlasů)