„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Květen 2008

ovadlý žralok
mi jde po koulích
když procházím oddělením masa
hledaje salámy a sýr
 
fialově zmalované paničky
osahávající
avokáda po 75 centech
měla macatý stehna
a krásně se smála
smála se všemu
měla žlutý závěsy
a já skončil
a odkulil se
a než odešla do koupelny
sáhla pod postel a
hodila mi jakýsi hadr.
zkusil jsem to tentokrát
vestoje.
obvykle to
nejde.
nyní to vypadalo,
že...
 
pořád mlela:
tohle je mé piano.
zvoní telefon a lidi se ptají:
co děláš? co tak se
s námi opít?
a já říkám:
sedím za pianem.
hele, řekl mi kamarád, chtěl bych tě seznámit
s Otrapou Harrym, je ti podobnej.
a já řekl: tak jo, a šli jsme do
lacinýho hotelu.
v hale sedělo pár dědků a dívali
se na nějaký program v televizi
a my vyšli po schodech k pokoji
č.209 a tam byl Otrapa,
myslím, že jako každý jiný chlapec
jsem měl jednoho nejlepšího kamaráda v okolí,
jmenoval se Evžen a byl větší
než já a o rok starší.
Evžen mě pěkně řezal.
pořád jsme se rvali.
snažil jsem se ho přeprat, ale bez valného
úspěchu.
zarudlá tvář
Texasana
a stáří,
na dostizích v L.A.
hovoří ke skupince lidí.
běží se čtvrtý dostih
a on je na
odchodu:
zpola opilý
jsem vypadl z jejího bytu
z jejích teplých peřin
a měl jsem kocovinu
a nevěděl ani, co je to za
město.
chodil jsem dokola
a nemohl jsem najít svoje auto.
rovnováhu udržují šneci šplhající po
srázech Santa Moniky:
štěstí je procházet se po Western Avenue,
když na tebe pokřikují holky
z masážního salónu: "Nazdar, milánku!"
zázrak je mít v pětapadesáti
5 žen, které tě milují,
a krásné je, že ty můžeš milovat
Vallejo píšící o
osamělosti a umírající přitom
hladem;
Van Goghovo ucho odmítnuté
jednou kurvou;
Rimbaud utíkající do Afriky
hledat zlato a nalézající
nevylečitelný případ syfilidy;