V noci jsem snil, že jsem motýlem

Co je to thyrsus? Ve smyslu morálním a poetickém je to sacerdotální odznak v ruce kněze nebo kněžky, oslavující božstvo, jehož jsou mluvčími a sluhy. Ale fyzicky je to jen hůl, pouhá hůl, chmelová tyčka, kůl révy, suchý, tvrdý a rovný. Kolem této hole v rozmarných závitcích pohrávají si a laškují stonky a květy, jedny vlnité a prchavé, druhé skloněné jako zvonky nebo převrácené číše. Úžasná sláva tryská z této směsice čar a barev něžných nebo zářivých. Neřekl bys, že křivka a spirála dvoří se přímce a že tančí kolem ní v němém zbožňování? Neřekl bys, že všechny tyto delikátní korunky, všechny ty kalichy, výbuchy vůní a barev provozují mystické fandango kolem té hieratické hole? Než který nerozumný smrtelník odvážil by se rozhodnout, zda květy a úponky byly stvořeny pro tu hůl, či zda je ta hůl jen záminkou, aby dala lépe vyniknout kráse úponků a květů? Thyrsus je obrazem vašeho úžasného dualismu, mohutný a zbožňovaný mistře, drahý Bacchante mystické a vášnivé krásy. Nikdy nymfa, vydrážděná nepřemožitelným Bacchem, nezamávala svým thyrsem nad hlavami svých třeštících družek s takovou energií a s takovým rozmarem, s jakým vy proháníte svého genia nad srdci svých bratří. -- Hůl, to je vaše vůle, přímá, pevná, a nezdolná, květy, to je procházka vaší fantazie kolem vaší vůle; toť ženský živel, tvořící kolem mužského své zázračné piruety. Přímka a arabeska, úmysl a výraz, ztrnulost vůle, ohebnost slova, jednota cíle, různost prostředků, všemohoucí a nedělitelný amalgam genia, který analytik bude mít tu odpornou odvahu, to vše od sebe dělit a odlučovat?

Drahý Liszte, skrze mlhy, přes řeky, přes města, kde piana zpívají vaši slávu, kde knihtisk tlumočí vaši moudrost, ať jste kdekoli, v zářích věčného města či v mlhách snivých krajů, jimž útěchu skýtá Gambrinus, ať improvizujete zpěvy potěšení či nevýslovné bolesti či ať svěřujete papíru své abstrusní meditace, pěvče věčné Rozkoše a věčné Úzkosti, filosofe, básníku a umělče, pozdravuji vás v nesmrtelnosti!