V noci jsem snil, že jsem motýlem

Jack vešel a na krbové římse našel krabičku cigaret. Ann seděla na pohovce a četla Cosmopolitan. Jack si zapálil a sedl si do křesla. Do půlnoci zbývalo deset minut.

„Charley říkal, že bys neměl kouřit,“ vzhlédla Ann od časopisu.

„Mám nárok. Dneska to bylo drsný.“ „Vyhráls?“

„Nejednotný rozhodnutí, ale dali mi to. Benson je tvrdej chlap, má šťávu. Charley říká, že teď je na řadě Parvanelli. Dostanem se přes Parvanelliho a vyhrajem šampionát.“

Jack vstal, odešel do kuchyně a vrátil se s lahví piva.

„Charley mi říkal, abych ti nedovolovala pivo,“ odložila Ann časopis.

„'Charley říkal, Charley říkal . . . ' Už toho mám po krk. Vyhrál jsem zápas. Vyhrál jsem šestnáckrát za sebou, mám právo na pivo a cigaretu.“

„Měl bys zůstat ve formě.“

„To je jedno. Dostanu každýho.“

„Ty seš tak skvělej, to slyším pořád, když se napiješ, jak seš skvělej. Je mi z toho nanic.“

„Já jsem skvělej. 16 zápasů, patnáctkrát k.o. Znáš někoho lepšího?“

Ann neodpověděla. Jack odešel s pivem a cigaretou na záchod. „Ani jsi mi nedal pusu. Rovnou ode dveří sis šel pro flašku piva. Seš skvělej, no dobře.

Seš skvělej v pití piva.“

Jack neodpověděl. Za pět minut stál ve dveřích záchoda, kalhoty a spodky měl omotané dole u bot.

„Ježíšikriste, Ann, to ani nemůžeš vyměnit ruličku toaletního papíru?“

Promiň.“

„Šla do komory a podala mu papír. Jack si dokončil svoje a vyšel ven. Pak dopil pivo a vytáhl si další. „Ty tady žiješ s nejlepší polotěžkou váhou na světě, a přitom si pořád jenom stěžuješ. Spousta holek by se zbláznila, kdyby mě měla, ale ty jenom sedíš a paštěkuješ.“

„Vím, že seš dobrej, Jacku, možná nejlepší, ale ty nevíš, jak to strašně nudí, sedět a poslouchat, jak pořád opakuješ, že seš skvělej.“

„Aha, tebe to teda nudí, jo?“

„Ano, ksakru, ty, tvoje pivo a jak seš skvělej.“

„Jmenuj mi nějakou lepší polotěžkou váhu. Nechodíš ani na moje zápasy.“

„Jsou taky jiný věci než boxování, Jacku.“

„Jaký? Třeba sedět na prdeli a číst Cosmopolitan?“

„Ráda se něco dovím.“

„To bys měla. V tom máš široké možnosti.“

„Povídám ti, že jsou kromě boxování i jiný věci.“

„Jaký? Vyjmenuj je.“

„Třeba umění, hudba, obrazy a takový věci.“

„Jseš v něčem z toho dobrá?“

„Nejsem, ale vážím si jich.“

„Do prdele, to radši budu nejlepší v tom, co dělám.“

„Dobrej, lepší, nejlepší . . . Panebože, neumíš si vážit lidí takových, jaký jsou?“

„Takových, jaký jsou? Čím je většina z nich? Co jsou zač - Fízlové, vyděrači, frajeři, donašeči, pasáci, úředníci.“

„Ty se na každýho díváš vždycky svrchu. Nikdo z tvejch přátel ti není dost dobrej. Ty seš tak příšerně skvělej!“

„To teda jsem, miláčku!“

Jack si zašel do kuchyně pro další pivo.

„Ty a to tvoje prokletý pivo.“

„Mám na ně právo. Prodávají ho. A já ho kupuju.“

„Charley říkal.“

„Seru na Charleyho!“

„Ty seš tak příšerně skvělej!“

„Máš pravdu. Přinejmenším Pattie to věděla. Brala to. Byla na to pyšná. Věděla, že to něco znamená. Ty jenom paštěkuješ.“

„Tak proč se teda nevrátíš k Pattie? Co děláš se mnou?“

„Přesně tohle si myslím taky.“

„Dobrá, svoji nejsme, můžu kdykoliv odejít.“

„Takže tohle bysme měli. Do prdele přijdu sem k smrti utahanej po těžkým desetikolovým zápase a tebe ani nepotěší, že jsem vyhrál. Jenom se do mě pořád navážíš.“

„Podívej, Jacku, jsou taky jiný věci kromě boxování. Když jsem se s tebou seznámila, obdivovala jsem tě takovýho, jakejs byl.“

„Byl jsem boxer. Kromě boxování totiž žádný jiný věci nejsou. A já jsem boxer. To je můj život, a jsem v tom dobrej. Nejlepší.

Všiml jsem si, že máš vždycky slabost pro ty, co prohrávaj . . . jako je třeba Toby Jorgenson.“

„Toby je zábavnej. Má smysl pro humor, opravdovej smysl pro humor. Mám Tobyho ráda.“

„Ten má akorát 9,5 a jedna. Toho dostanu, i když budu úplně namol.“

„A pámbu ví, že seš namol dost často. Jak myslíš, že se asi cítím na večírcích, když ležíš tuhej na podlaze nebo když se válíš v pokoji a každýmu vyprávíš: 'JA JSEM SKVĚLEJ, JÁ JSEM SKVĚLEJ, JÁ JSEM SKVĚLEJ!' Nemyslíš, že si pak musím připadat jako blbá?“

„Možná seš blbá. Když máš tak ráda Tobyho, proč si nejdeš za ním?“

„Já jsem jenom řekla, že ho mám ráda a že si myslím, že je zábavnej. To neznamená, že s ním chci do postele.“

„Dobrá, do postele chodíš se mnou a říkáš, že jsem nudnej.

Nevím, co ksakru chceš.“

Ann neodpověděla. Jack vstal, přešel k pohovce, zvedl Ann hlavu, políbil ji, vrátil se zpátky a zase si sedl.

„Poslyš, povím ti o tom zápase s Bensonem. I ty na mě budeš pyšná. Složil mě v prvním kole, pravej hák. Vstal jsem a zbytek kola si ho držel od těla. Ve druhém mě poslal k zemi znova, sotva jsem se postavil na nohy při osmi. Zase jsem si ho držel od sebe. Několik dalších kol jsem se dával dohromady. Dostal jsem se do formy v šestém, sedmém, osmém. V devátém jsem ho poslal jednou k zemi a v desátém dvakrát. Tomu já neříkám nejednotný rozhodnutí. To oni tomu tak říkají. No nic, je to 45 táců, slyšíš, holka? 45 táců. Jsem skvělej, nemůžeš popřít, že jsem skvělej, co?“

Ann neodpověděla.

„No tak, řekni, že jsem skvělej.“

„Tak jo, seš skvělej.“

„No, to už je lepší.“ Jack přistoupil k ní a znova ji políbil. „Cítím se bezvadně. Boxovat je umění, opravdový umění. Musíš mít něco v sobě, abys byl skvělej umělec stejně jako skvělej boxer.“

„Dobře, Jacku.“

„'Dobře, Jacku.' To je všechno, co mi řekneš? Pattie bývala šťastná, když jsem vyhrál. Byli jsme oba šťastní celou noc. Nemůžeš se o to se mnou podělit, když se mi povede něco dobrýho?“

„Do háje, seš zamilovaná do mě nebo seš zamilovaná do těch neúspěšnejch, do těch blbečků? Myslím, že bys byla šťastnější, kdybych se vrátil jako poraženej.“

„Já chci, abys vyhrával, Jacku, jenom mně vadí, že tomu, co děláš, přikládáš takovej význam...“

„K čertu, je to mý živobytí, můj život. Jsem hrdej, že jsem nejlepší. Je to jak lítání, jako vyletět do nebe a natřít to slunci.“

„Co budeš dělat, až nebudeš moct boxovat?“

„Máme sakra dost peněz na to, abysme si dělali, co budeme chtít.“

„Jen abychom se navzájem snesli.“

„Třeba se naučím číst Cosmopolitan, poučím se.“

„V tom máš moc co dohánět.“

„Jebu tě.“

„Prosím?“

„Jebu tě.“

„No, tos už pěknou chvilku neudělal.“

„Jsou chlapi, kteří rádi souložej s paštěkujícíma ženskejma, já to nejsem.“

„Předpokládám, že Pattie nepaštěkovala?“

„Všechny ženský paštěkujou, ty jsi jejich šampión.“

„Dobrá, proč se teda nevrátíš k Pattie?“

„Teď seš tady ty. Můžu mít na bytě vždycky jen jednu kurvu.“

„Kurvu?“

„Kurvu.“

Ann vstala, šla do komory, vytáhla svůj kufr a začala si do něj skládat oblečení. Jack odešel do kuchyně a vzal si další láhev piva. Ann brečela a měla vztek. Jack si s pivem sedl a pořádně si přihnul. Potřeboval whisky, láhev whisky. A dobrý doutník.

„Můžu si přijít pro zbytek věcí, když tady nebudeš.“

„Neměj péči. Dám ti je poslat.“

Zastavila se ve dveřích.

„Hele, myslím, že tohle je ten problém.“

„Asi jo,“ odtušil Jack.

Zavřela dveře a byla pryč. Obvyklá procedura. Jack dopil pivo a šel k telefonu. Vytočil Pattiino číslo. Zvedla to.

„Pattie?“

„Ach, Jacku, jak se máš?“

„Vyhrál jsem dneska večer velkej zápas. Nejednotný rozhodnutí. Už musím jen porazit Parvanelliho a budu mistrem.“

„Natřeš jim to oběma, Jacku. Já vím, že to dokážeš.“

„Co děláš dnes večer, Pattie?“

„Je jedna hodina, Jacku. Pils?“

„Trochu. Oslavuju.“

„Jak se má Ann?“

„Rozešli jsme se. Můžu to hrát vždycky jen na jednu ženskou, to přece víš, Pattie.“

„Jacku. . .“

„Co je?“

„Mám tu mužskýho.“

„Mužskýho?“

„Tobyho Jorgensona. Je v ložnici . . . “

„Jo, tak promiň. “

„Ty promiň, Jacku, milovala jsem tě, možná tě pořád miluju.“

„Do prdele, vy ženský fakt s tím slůvkem hážete . . . “

„Promiň, Jacku.“

„To je v pořádku.“ Zavěsil. Potom si šel do komory pro kabát.

Oblékl si ho, dopil pivo a sjel výtahem k autu. Jel stovkou rovně nahoru po Normandii a zastavil u obchodu s lihovinami na Hollywood Boulevard. Vystoupil a vešel dovnitř. Vzal si karton šesti Michelobů a karton minerálek. U pokladny pak požádal prodavače o čtvrtku Jacka Danielse. Zatímco mu prodavač sčítal účet, přistoupil k pultu nějaký opilec s dvěma kartony po šesti Coorsech.

„Ahoj, kámo!“ obrátil se na Jacka, „nejsi ty Jack Backenweld ten boxer?“

„To jsem,“ odpověděl Jack.

„Člověče, viděl jsem ten zápas dnes večer, Jacku, máš to v sobě. Jseš fakt skvělej!“

„Díky, kámo,“ řekl opilcovi, vzal si sáček se zbožím a šel k autu. Seděl tam, otevřel Danielse a dal si pořádný doušek. Potom vycouval, proletěl na západ po Hollywood Boulevard, zahnul doleva na Normandii a všiml si dobře stavěné osmnáctky potácející se ulicí. Zastavil vytáhl ze sáčku čtvrtku Danielse a ukázal jí ho.

„Chceš svízt?“

Překvapilo ho, když si přisedla. „Pomůžu vám tohle vypít, pane, ale žádný sociální služby.“

„Kčertu, to ne,“ řekl Jack.

Jel dolů Normandií šedesátkou, vážený občan a třetí nejlepší polotěžká váha na světě. Chvíli měl pocit, že by jí měl říct, s kým to jede, ale rozmyslel si to, natáhl se a stiskl jí koleno.

„Nemáte cigaretu, pane?“ zeptala se.

Vytáhl jednu z krabičky a zmáčkl palubní zapalovač. Když naskočil, připálil jí.