V noci jsem snil, že jsem motýlem

BYLO VELMI ČASNĚ RÁNO, ulice byly čisté a prázdné, šel jsem na nádraží. Když jsem porovnal věžní hodiny se svými hodinkami, zjistil jsem, že je mnohem později, než jsem myslel, musel jsem si velmi pospíšit, toto zjištění mě polekalo a já. ztratil jistotu, kudy jít, ještě jsem se v tomto městě dost nevyznal, naštěstí byl nablízku strážník, běžel jsem k němu a sotva popadaje dech ptal jsem se ho na cestu. Usmál se a řekl: “Ode mne se chceš dovědět cestu?” “Ano,” řekl jsem, “sám ji totiž nemohu najít.” “Vzdej to, vzdej to,” řekl a prudce se obrátil jako lidé, kteří chtějí být sami se svým smíchem.