„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Povídky

Kategorie
07. Červen 2009
BYL JSEM NEPODDAJNÝ a studený, byl jsem most, ležel jsem nad propasti. Na jedné straně byly zabořeny špičky nohou, na druhé ruce, byl jsem pevně zahryzlý do drolivé hlíny. Šosy kabátu mi vlály po stranách. V hlubině lomozil ledový potok s pstruhy. Žádný turista nezabloudil do těchto neschůdných výšek, v mapách most ještě nebyl zakreslen.
Kategorie
03. Březen 2008
Uvážíme-li to, nic nás nemůže lákat, abychom chtěli být v závodě první.
Sláva, že nás v nějaké zemi uznají za nejlepšího pánského jezdce, způsobí ve chvíli, kdy spustí orchestr, příliš velikou radost, než aby se druhý den ráno nedostavila lítost.
Závist soupeřů, lstivých, značně vlivných lidí, nás musí bolet v tom těsném špalír
Kategorie
03. Březen 2008
Je to jedna malá paní; ač od přírody velice štíhlá, přece chodí silně sešněrovaná; vídám ji pořád v jedněch šatech, jsou ze žlutavě šedé látky tak trochu barvy dřeva a je na nich několik střapců či přívěsků podobných knoflíkům v téže barvě; bývá vždy bez klobouku, její matně světlé vlasy jsou hladké a nikoli nepořádné, ale uvolněné.
Kategorie
03. Březen 2008
Když vám večer připadá, že jste se neodvolatelně rozhodli zůstat doma, když jste si oblékli župan, sedíte po večeři u osvětleného stolu a chystáte se k oné práci či hře, po jejímž skončení chodíte spát, když je venku nevlídné počasí a zůstat doma je samozřejmé, když jste teď už také setrvali u stolu tak dlouho, že odchodem byste nutně vzbudili všeobecný podiv, a také na schodišt
Kategorie
03. Březen 2008
Možná že někteří lidé mají se mnou soucit, ale já o tom vůbec nevím.
Kategorie
03. Březen 2008
Konečně jsem kolem desáté hodiny večer dorazil s mužem, kterého jsem znal jen letmo z dřívějška a který se ke mně tentokrát zase zčistajasna přidružil a dvě hodiny mě vláčel po ulicích, k panskému domu, kam jsem byl pozván do společnosti.
“Tak!” řekl jsem a tleskl na znamení, že je bezpodmínečně nutné rozloučit se.
Kategorie
03. Březen 2008
Potkám-li krásnou dívku a poprosím ji: “Buď tak hodná, pojď se mnou,” a ona přejde beze slova kolem mne, mysli tím:
“Nejsi vévoda vzletného jména, nejsi rozložitý Američan indiánské postavy s vodorovně spočívajícíma očima, s kůží hnětenou vzduchem trávníků a řek, jež jimi protékají, nepodnikl jsi žádné cesty k velkým, nevímkde ležícím jezerům ani po nic
Kategorie
03. Březen 2008
Kdo žije opuštěně a přitom by se rád tu a tam někam připojil, komu se vzhledem k proměnám denní doby, počasí, poměrů v zaměstnání a podobně zachce uvidět nějakou jedno jakou paži, jíž by se mohl zachytit – ten se dlouho neobejde bez okna do ulice.
Kategorie
03. Březen 2008

Pro F.

Bylo překrásné jaro, neděle dopoledne. Jiří Bendemann mladý obchodník, seděl ve svém soukromém pokoji v prvním patře jednoho z těch nízkých, jednoduše stavěných domů, které se dlouhou řadou táhly podél řeky, lišíce se od sebe skoro jen výškou a zbarvením.
Kategorie
03. Březen 2008
Stojím na plošině v tramvaji a nemám vůbec žádnou jistotu o svém postavení v tomto světě, v tomto městě, ve své rodině. Ani přibližně bych nedovedl říci, jaké nároky v kterémkoli ohledu bych si právem mohl činit.
Kategorie
03. Březen 2008
Jeden umělec na hrazdě – jak známo, patří toto umění, provozované v kupolích velkých varietních scén, k těm nejobtížnějším, jež jsou lidem dostupna – zařídil si, nejdříve ze snahy po zdokonalení, později i z tyranského zvyku, svůj život tak, že dokud pracoval v témž podniku, zůstával na hrazdě dnem i nocí.
Kategorie
03. Březen 2008
Z bědného stavu se musíte povznést s lehkostí, i když je k tomu třeba sebrat všechnu vůli. Odtrhnu se od židle, oběhnu stůl, rozhýbám hlavu i krk, zažehnu oheň v očích, napnu svaly kolem nich. Vzepřu se jakémukoli citu, přijde-li teď A., bouřlivě ho pozdravím, vlídně strpím B.
Kategorie
03. Březen 2008
Co budeme dělat za těch jarních dnů, které se teď rychle blíží?
Kategorie
03. Březen 2008
Často, když vidím šaty s bohatými záhyby, nabíráním a třásněmi, jak pěkně přiléhají na pěkná těla, pomyslím si, že dlouho takhle nevydrží, že se pomačkají, nikdy se už neuhladí, sedne na ně prach, do ozdob se zažere a nepůjde již odstranit, a nikdo že ze sebe nebude chtít udělat takového směšného ubožáka, aby si den co den ráno oblékal a večer svlékal tytéž drahocenné šaty.
Kategorie
03. Březen 2008
Neboť jsme jako kmeny stromů ve sněhu. Napohled tu hladce spočívají a řekl bys, že stačí malý náraz, abys je odsunul. Nikoli, nejde to, jsou totiž s půdou pevně spojeny. Ale hleďme, dokonce i to je pouze zdánlivé.