„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Zkouška

Kategorie
03. Březen 2008

(1920)

JSEM SLUHA, ale není tu pro mne žádná práce. Jsem bazlivý a netlačím se dopředu, ba netlačím se ani do jedné řady s ostatními, avšak to je jen jedna příčina mého nezaměstnání, je také možné, že to s mým nezaměstnáním vůbec nemá co dělat, rozhodně hlavní věc je, že nejsem volán ke službě, jiní bývají voláni a neucházejí se o to víc než já, ba nemívají možná ani touhu být voláni, kdežto já ji alespoň někdy mívám velmi silnou.
Tak ležím na pryčně v místnosti pro služebnictvo, dívám se nahoru na trám ve stropě, usnu, probudím se a už zas usínám. Občas zajdu naproti do hospody, kde se čepuje kyselé pivo, kolikrát jsem už z odporu vylil sklenici, pak je ale piju znovu. Sedám tam rád, protože malým zavřeným okénkem vidím na protější okna našeho domu, aniž mě kdokoli může objevit. Není toho vidět mnoho, sem do ulice vedou myslím jen okna z chodeb, a to ještě nikoli z chodeb vedoucích do panských bytů. Je však také možné, že se mýlím, kdosi to jednou – aniž jsem se ho ptal – tvrdil a všeobecný dojem domovního průčelí to potvrzuje. Jen zřídkakdy se ta okna otevírají, a když už se to stane, udělá to nějaký sluha, který se pak také vyloží ven, aby se trochu porozhlédl. Takže jsou to chodby, kde ho nikdo nemůže překvapit. Ostatně neznám tyto sluhy, sluhové trvale zaměstnaní nahoře spí jinde, ne v mé světnici.
Když jsem jednou přišel do hospody, seděl na mém pozorovacím stanovišti již nějaký host. Ani jsem si netroufl pořádně se tam podívat a chtěl jsem se hned ve dveřích otočit a jít. Ale host mě k sobě zavolal a ukázalo se, že je to také sluha, kterého jsem už jednou někde viděl, avšak dosud jsem s ním nemluvil.
“Proč bys utíkal pryč? Tady si sedni a pij! Platím já.” I sedl jsem si tedy. Ptal se mne na leccos, ale já nedovedl odpovědět, ba ani jsem nerozuměl otázkám. Proto jsem řekl: “Třeba toho teď lituješ, žes mě pozval, půjdu tedy,” a již jsem se chystal vstát. Ale on natáhl ruku přes stůl a stlačil mě dolů: “Zůstaň,” řekl, “vždyť to byla jenom zkouška. Kdo neodpoví na otázky, ten obstál.”
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4 (1 hodnocení )