V noci jsem snil, že jsem motýlem

V anglosaských zemích, Velké Británii pak zejména, má v humoristické literatuře poměrně silné zastoupení tzv. akademický román mezi jehož nejznámější představitele jednoznačně patří Šťastný Jim Kingsleyho Amise, Jíst lidi je neslušné Malcolma Bradburyho, ale též Hostující profesoři anebo Den zkázy v Britském muzeu Davida Lodge.

Zmíněný Den zkázy v Britském muzeu se z obecné šablony založené na satiře svébytných absurdností univerzitního prostředí s poznamenaným profesorským sborem alespoň částečně vymyká pro svou ústřední zápletkou - strach z početí čtvrtého potomka, tak svou konstrukcí, kdy se David Lodge jako literární teoretik anglického jazyka nechal otevřeně inspirovat Jamese Joycem a jeho Odysseem, kdy je děj Dne zkázy v Britském muzeu je uzavřen do dvacetičtyř hodin, Franzem Kafkou, Grahamem Greenem, Ernestem Hemingwayem, D. H. Lawrencem a dalšími a svým způsobem jej tak lze zařadit do kategorie bibliofilského románu.

Pětadvacetiletý Adam Jablick (vtipně přeložené jméno Adama Applebyho v originální verzi) ráno zaspí, v noci si z neznámých důvodů pohmoždí nohu a jeho manželka Barbara je dle indicií v rozdílných teplotách úst a dělohy již po čtvrté těhotná - jak Adam tak Barbara jsou římskými katolíky a dle oficiálního výnosu je jim jakákoliv antikoncepce zakázaná. Takto špatně započatý den pak v den zkázy postupně graduje ve studovně Britského muzea, kde Adam studuje dílo D. H. Lawrence pro svou disertační práci „Skladba dlouhých souvětí ve třech románech moderní anglické prózy“, nicméně po sérii eskapád počínaje propadlou průkazkou do studovny, nechtěným přivoláním hasičů, blouděním v útrobách knižních archivů, nepovedeným večírkem katedry anglického jazyka, přes zajetí v pokoji sedmnáctileté panny, jež po Adamovi žádá vyměnný obchod - své panenství za milostné dopisy a erotický román katolického spisovatele z počátku století, kterým se Adam zamýšlí proslavit alespoň tak, aby získal místo asistenta, až po vznícení se Adamova skútru i s těžce vydobytými rukopisy.

Den zkázy v Britském muzeu nelze sice doporučit ani jako román humoristický, natož pak jako dílo, jež by alespoň částečně odráželo zář velikánů, na které se Lodge odvolává, nicméně se mu pro značnou autobiografičnost románu zdařilo zachytit absurdnost manželského sexu v katolických rodinách tak badatelských postupů teoretických jazykovědných studií tak, jak se běžně používaly až do 90. let minulého století.