V noci jsem snil, že jsem motýlem

V novele Sus triumfans Ladislav Klíma rozvíjí své velmi oblíbené téma a to osvobození se od své původní podstaty, kterou můžeme nazvat jak osudem tak rigorózní svázaností zákony a společenskými pravidly, jež člověku brání dosáhnout své ničím a nikým nesvázané přirozenosti, kterou můžeme nazvat stavem Božství. Vlastní příběh Sus triumfans je však nutné brát s velkou nadsázkou jako ironii, ve které Klíma parafrázuje vlastní filozofické názory.

Lev Nikolajevič Tolstoj je považován za jednoho z vůbec nejvýznamnějších spisovatelů všech dob. A Tolstoj všechny své literární předchůdce i následovníky převyšuje nejenom vysokou myšlenkovou úrovní svého díla, či úrovní stylistickou, kdy své díla psal a přepisoval po mnoho let, aby je poté zavrhl s tím, že nejsou v souladu s jeho morálním přesvědčením a nikdy (tedy za svého života) je nedal ke zveřejnění. Ale Tolstoj se vyvyšuje i snahou o soulad mezi světem, který popisoval ve svém díle, a světě skutečném, kdy Tolstoj po roce 1877, kdy se odvrátil od pravoslavného vyznání k vyznání bližšímu prvním křesťanům (a které mimochodem, jak jej upozornil Tomáš Garrigue Masaryk , jenž poté Tolstého i osobně navštívil, je jeho představa křesťanské církve v mnoha ohledech blízká tomu, co vyznávali Moravští bratři, odnož evangelické Jednoty bratrské) propustil své nevolníky, vzdal se autorských práv na knihy vydané po roce 1877 a působil zejména jako učitel a propagátor svého duchovního učení.

Yann Martel byl až do podzimu roku 2002 zcela neznámým kanadským spisovatelem, jenž sice pochází z frankofonní části Kanady, ale píše výhradně anglicky a díky tomu se mohl zúčastnit hodnocení nejprestižnější britské literární ceny Booker Prize. Martel nebyl v rámci této soutěže rozhodně favoritem a to nejen díky tomu, že krom nominovaného románu Pí a jeho život měl na svém kontě jediný a navíc neúspěšný román, ale navíc jej do soutěže nominovalo nezávislé skotské nakladatelství Canongate, což dále snižovalo pravděpodobnost jeho výhry vzhledem k faktu, že od vzniku ceny v roce 1969 vždy vyhrál spisovatel zastupovaný některým ze tří největších anglických nakladatelství. Ale Martel toto prestižní ocenění nakonec získal, což samo o sobě automaticky znamená, že jeho kniha byla v krátké době přeložena do několika desítek dalších jazyků, v roce 2004 pak i do češtiny.

Román Francouzské umění válečné byl v rámci marketingové propagace českého vydání na jaře 2013 v mnoha recenzích uvozován jako literární bomba, jež přinesla nový neotřelý pohled na moderní dějiny Francie. - Alexis Jenni sice žádný nový pohled nepřinesl, ale Francouzské umění válečné byl nejenom jeho první vydaný román, kdy údajně již napsal dva jiné romány, ale nikdy je ani nenabídl nakladateli, ale zejména za něj získal nejprestižnější francouzskou literární cenu Prix Goncourt, což samo o sobě znamená, že vítěz této ceny jen ve Francii prodá na 400.000 výtisků.

Román 2666 předčasně zesnulého světoběžníka chilského původu Roberta Bolaña 2666 vzbuzuje respekt ještě dříve než si vůbec přečteme první stránku. - Jednak je to neobvyklý název 2666, jež asociuje jak inferno tak budoucí letopočet. Dále pro svůj rozsah - originální španělské vydání čítá 1100 stran, anglické 900 a české má stran 850 (rozdíly jsou dané pouze použitím formátu papíru a písma, nikoliv tím, že by se v překladech román zkracoval). A konečně Roberto Bolaño je velmi módní, ba pro některé z čtenářů až kultovní autor, jenž jako spisovatel prorazil až ve svých čtyřiceti letech roce 1993, známým se stal až svým románem Divocí detektivové z roku 1998 a ve svých padesáti letech v roce 2003 pak zemřel na zástavu srdce. - Bolaño si tak slávy užíval pouhých pět let a celých těchto pět let zasvětil právě románu 2666, který již ani nestačil dokončit. Ostatně samotný název 2666 se nemá k románu žádný vztah či skrytý význam a jedná se pouze o pracovní název z Bolañova počítače, v kterém ostatně byla po Bolañově smrti objevena postupně vydána celá série dalších románů, povídek ale i básní.

Jihoafrický spisovatel John Maxwell Coetzee, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2003, je uznáván zejména pro trojici svých románů z 80. let Čekání na barbary (1980), Život a doba Michaela K. a Ďabiel DeFOE (1986), jež krom mimořádné kvality mají společné atributy v tom, že vnikly ještě v Coetzeeho rodné Jihoafrické republice - Coetzee žije od roku 2002 trvale v Austrálii, v roce 2006 získal u australské občanství, všechny tři se setkaly s mimořádným přijetím ve světě, zatímco v rodné zemi, kde je Coetzee suverénně nejznámějším a nejlepším spisovatelem všech dob, byly tyto tři romány silně kritizovány a to pro jejich odpor k apartheidu a rasismu. A současně je v této trojici románů znát silný vliv Franze Kafky.