V noci jsem snil, že jsem motýlem

David Lodge je proslulý zejména svými humoristickými romány z univerzitního prostředí, jež se jakožto svébytný žánr obvykle uvozují jako „profesorské“. - Humoristický žánr ze školního prostředí, tak zvaný profesorský román, má u nás velkou čtenářskou tradici, kdy české překlady klíčových děl s touto tématikou u nás vycházely jen s minimálním několikaletým odstupem, což lze vzhledem k době plánovaných pětiletek označit na překlady takřka simultánní.

Dílo Davida Lodge, jež vzhledem k mnoha paralelám v životě samotného autora, lze označit za částečně autobiografické, se jako celek točí kolem dvou ústředních témat - katolictví a univerzity. Obě tato témata v sobě sdružuje například známá novela Den zkázy v Britském muzeu z roku 1964, který je ve srování s pozdějším Lodgeovým dílem poznamenán hledáním vlastního stylu. Ten vyvrcholil zejména v profesorské trilogii Hostující profesoři (1975), Svět je malý (1984) a Pěkná práce (1988), ve které Lodge parafrázuje svou mateřskou univerzitu v anglickém Birminghamu, na které jakožto učitel moderní anglistiky působil v letech 1960 až 1987, a kalifornské Berkeley, kde strávil půlroční stáž v roce 1964-65.

První část trilogie, Hostující profesoři reflektují Lodgeho osobní zážitky z Berkeleyské univerzity, kterou v románu nazývá jako Plotinus a umisťuje ji ve státě Euphoria, i mateřské Birminghamské univerzity, v románu umístěné opět do fiktivního středoanglického města Rummidge. Výchozí zápletka spočívá ve výměnném pobytu profesorů mezi oběma univerzitami - Morris Zapp, přední americký literární teoretik a specialista na Jane Austenovou (podobně jako samotný Lodge) přijme na poslední chvíli nabídku výměnného pobytu, aby tak zachránil své krachující manželství a vezme tak zavděk i britským Rummidge, o který neměl nikdo jiný zájem. A naopak Philip Swallow je vyslán do Plotina, aby mohl být v mezidobí své nepřítomnosti přeskočen v rámci řídící hierarchie katedry anglistiky.

Rozvíjí se tak neuvěřitelná série zápletek a náhod, kdy nudný a suchý Swallow se v Euphorii zúčastní sexuální revoluce, vyspí se s Zappovou dcerou, stane se milencem Zappovy manželky, je hrdinou studentské rebelie tak, že pro svou oblíbenost jak mezi studenty i učiteli je mu nabídnuto stále profesorské místo. Zatímco živočišný Zapp, který je zvyklý spát s nejkrásnějšími studentkami musí vzít zavděk jak nudnou univerzitou, kde se nic neděje, a jeho jedinou sexuální trofejí je manželka právě profesora Swallova.

Humor ale i skladba románu je založena na vzájemných kontrastech mezi živočišným Zappem a nudným Swallovem, americkým a britským vzdělávacím systémem, sexuální revolucí a hippies a puritánstvím, revoltou a katolictvím, ženskou emancipací a úlohou manželky hospodyně. Ale přestože se Lodgeho autorský styl vyznačuje inteligencí i značnou dávkou cudnosti, je pozoruhodné, že v rámci českého překladu Antonína Přidala z roku 1980 (v prvním vydání je jako překladatel uveden Mirek Čejka, protože Přidal byl v té době na indexu zakázaných autorů) je relativně mnoho cenzorských zásahů. Pro ilustraci je namísto přirovnání, že promrzlá striptérka „měla asi takový sex-appeal jako sibiřská Miss pětiletka“ použito „eskymácká Miss Severní pól“ nebo „ztloukli policisté mladíka, který na výkladní skříň Cooperova obchodního domu psal sprayovou barvou VÍTEJTE V PRAZE“ je přeloženo jako „ZDRAVÍME NAŠE ESESÁKY“ a podobně. Zde je pozoruhodné, že po roce 1989, kdy celá trilogie vyšla postupně ve třech vydáních prostřednictvím nakladatelství Knižní klub, Academia a Mladá fronta, nebyly tyto cenzorské zásahy nikdy revidovány.