Kategorie
22. Květen 2008
(O lidech a jiných zvířatech)
Kniha Slamění psi vzbudila po celém světě značný rozruch, což ilustruje i její brzké přeložení a vydání v českém jazyce,
ale tento ohlas je velmi nezasloužený a to hned z několika důvodů: kniha nepřináší nic nového, je vedena v emotivní rovině byť sám autor emotivnost
kritizuje jako falešnou a kniha také nepředkládá žádné řešení krom onoho „všichni tu zdechneme a spíš dřív než později“. Dovolím si také
poopravit přívlastek, se který je kniha často charakterizována, jako kniha pesimismu, protože příhodnější je označení kniha destruktivismu, jelikož i v
pesimismu je skryta naděje potažmo idealismus, který se ovšem Gray snaží potřít ve všech jeho obměnách.
Nebe a země neznají lidskost,
zacházejí s myriádami tvorů jako se slaměnými psy.
Lao-c'
Ano, Gray nám smysl tvorů homo sapiens předkládá jako slaměné psy, tj. oběti bohům, se kterými se „zacházelo s nejvyšší
úctou, ale když bylo po všem a psů nebylo zapotřebí, byli pošlapáni a odhozeni“[1] s dodatkem:
„Jestliže lidská rasa poruší rovnováhu Země, bude pošlapána a odhozena. …lidé nemůžou být ničím jiným než slaměnými
psy“[2], ale současně je Gray darwinista, člověka prezentuje jako slepou vývojovou větev,
která podřezává nejen sama sebe, ale dolů sráží i co nejvíce ostatních přírodních druhů. - Člověk tedy nemůže být slaměným psem, protože by tak Gray
musel uznat alespoň dočasnou lidskou užitečnost a jednak by musel přiznat existenci tzv. vyššího principu, který potírá jako ideu vytvořenou člověkem
ze strachu před vlastní nepotřebností. Lao'cova myšlenka slaměných psů je tak Grayem jen účelově zdeinterpretována, což není první ani poslední případ a
účelových zkreslení, ať již záměrně či v důsledku vlastních pesimistických nálad.
Nebudu zde dále vyjmenovávat další z mnoha účelových zkreslení, ve kterých si krom Lao'ca Gray pomáhá Buddhou, Shopenhauerem,
Nietzchem, Marxem, Darwinem a dalšími, a to už proto, že předpokládám, že Vášnivý čtenář zná aspoň v základních obrysech pravý smysl myšlenek těchto
myslitelů. Zaměřím se raději na vlastní Greyovo učení jehož podstatou je definice problému současného lidstva, jež stojí na pokraji své zkázy. Ne, není
to onen mnohokrát omílaný rozchod člověka s přírodou a její následné zneužívání, protože dle Graye člověk systematicky ničil přírodu již od svého
vzniku a další destrukci umocňoval jen ruku v ruce s postupem své civilizovanosti, jež se dle Grey nesmí zaměňovat za pokrok, který jako idea
neexistuje a byl vždy jen vějičkou lidstva, ale hlavním problémem lidí je jejich přemnožení. A Gray neváhá s aplikací darwinismu a prohlašuje, že ony
zavrhované války, zabíjení a genocida je v tomto smyslu pro lidstvo nejen lékem, ale i jeho přirozeností, s níž se snaží samo sebe regulovat.
Člověk je zvíře a vše ostatní je idealismus a milosrdná lež, ba dokonce byla-li zvířata Descartem označena na oživlé stroje, jsou
jimi i lidé. Láska a mír je v tomto úhlu pohledu nejen nesmysl, ale naopak snaha o vytvoření světa s těmito ideály je pro lidstvo metlou, která mu
brání, aby se mohlo svobodně vraždit a vybíjet, aby se tak mohlo v souladu se svou nejniternější přirozeností regulovat, což je ostatně akt pudu
sebezáchovy.
Až v závěru knihy Grey uznává, že války či genocida má jen minimální vliv na počet obyvatelstva, který roste ruku v ruce s sic
neexistujícím pokrokem a to především s vyššími možnostmi medicíny.
Důsledky Slaměných psů jsou zjevné. Greyův destruktivismus by mohl mnohým dát obhajobu pro všechny patologie, úchylky,
ale i fašismus, rasismus a pod., ale samozřejmě nepředpokládám, že by autor byl zaslepený a myslel myšlenky, které ve své knize předkládá, skutečně
vážně. Naopak, Slaměné psi chápu jen jako úvahu, která se snaží ukázat i rub našeho tradičního pojetí světa, avšak způsob jakým to Grey
provedl, je více než revoluční či osvícenecký, jak bývá mnohdy mnohými recenzenty charakterizován, spíš demagogický a zpátečnický, byť jak ještě
jednou zdůrazňuji má stále ještě postačující nadhled, jež knize dává jistou hodnotu. V souvislosti se Slaměnými psy se naskýtá paralela
s Unabomber manifestem Theodora Kaczyńského, který měl podobné ambice, ale bohužel mu chyběl tolik potřebný nadhled a více než svými
myšlenkami se nechal strhnout touhou po vlastní, byť anonymní, slávě.
Použitá literatura:
- John Gray, Slamění psi, Dokořán, Praha: 2004.
- Theodor Kaczyński, Unabomber: Manifest, Votobia, Olomouc: 1997.
Verze pro tisk- Přidat komentář
- 8902x přečteno
Zaslat e-mailem
Prosím Vás, nič ste asi
Prosím Vás, nič ste asi nepochopili. Dočasná účelovosť a významnosť v citáte od Lao'C je vždy len pre napríklad konkrétne zviera. Preto je to dočasné a subjektívne. Veď je to dôsledok základného inštinktu prežiť. Ale v totálnom pohľade mimo akýkoľvek subjekt to významu nemá. Vaše argumentovanie ani nie je argumentovaním. Nič ste totiž nepovedali.
A podobne, že ideály bránia slobodnému vyvražďovaniu a tým spomaľujú - zneefektívňujú - reguláciu populácie v porovnaní s bezidealistickým životom ostatných zvierat - tu si autor tiež nijako neprotirečí. Ideológie idúce ruka v ruke s rozvojom technologií umožnili opustit človeku jeho pôvodný biotop a rozšíriť sa celej planéte. To má však za následok práve autorom popisované "pozdržanie" regulácie. A dávam do úvodzoviek pozdržanie, pretože v skutočnosti to pozdržanie nie je, ale je to prirodzený ničím neobvyklý vývoj (pretože vývoj je vždy iba vývoj), je to určitá miera moci ľudského "druhu", ktorej hranice sa posúvajú v porovnaní s iními zvieratami o niečo rýchlejšie. Toto má na mysli autor, keď hovorí že občasné vojnové konflitky nepostačujú. Ale vraví, že akonáhle dôjde k limitu, stane sa regulácia populácie nevyhnutne taká aká je potrebná, aby človek prežil. Teda rovnako ako sa to deje u iných živočíšnych druhov. Alebo, bude idealizmus natoľko silný a spôsobí také veľké zničenie aktuálneho biotopu, že ľudský druh nebude môcť prežiť a s ním neprežije aj značná časť ostatného života.
Rád by som ešte dodal, že autor a ani jeho kniha nie sú žiadnym deštruktivizmom, ale ani pesimizmom. Je realistom a je bežné, že ľuďom - človeku sa javí realizmus ako niečo hrozné. Nemožno sa čudovať, keď sa človek pozerá na svet nie na taký aký je, ale ako na ideu, cez svoj závoj idealizmu. Takému jedincovi nutne musí poodhrnutie tohto závoja spôsobiť šok a neochotu prijať prostý fakt.
A prosím Vás, autor neobhajuje fašizmus ani nič iné. Na to je príliš inteligentný a nemohol by potom napísať takúto knihu.
Submitted by nobody (bez ověření)
on Út, 04/03/2014 - 12:20