V noci jsem snil, že jsem motýlem

Lev Nikolajevič Tolstoj jako spisovatel zazářil ihned po vydání svého vůbec prvního díla, fiktivního románu s autobiografickými prvky Dětství z roku 1852. Poté, co s dvouletými odstupy vydal i další dvě části Chlapectví a Jinošství stal po boku Gogola, Turgněva a Gončarova se jedním z nejrenomovanějších spisovatelů poloviny 19. století, jež byla v pozdějším hodnocení nazváno jako zlatý věk ruské (ale i světové) literatury.

Jeho věhlas pak dále rostl po vydání jeho vůbec nejslavnějších románů Vojna a mír (1864-1869) a Anna Karenina (1873-1877), ale ještě více po roce 1880, kdy svůj život zasvětil duchovní obrodě a nad své beletristické dílo začal nadřazovat své křesťansko-humanistické traktáty. - Z Tolstého spisovatele se tak stala společenská autorita, jež byla ctěna napříč všemi společenskými kruhy i politickými přesvědčeními.

V souladu se snahou o vyšší duchovní dimenzi však Tolstoj začal přehodnocovat některá svá díla - co do uměleckého hlediska byl Tolstoj perfekcionista, který nikdy nezveřejnil nic, o čem by nebyl přesvědčen, že neplní ta nejvyšší estetická kritéria, ale v některá svá díla zpětně odsuzoval ať již pro nedostatek upřímnosti, pokory, tak pro tématiku, která nebyla v souladu s jeho pozdějším pohledu na svět. A mezi těmi to díly, za která se částečně styděl, patří právě i v úvodu zmíněná trilogie Dětství, Chlapectví a Jinošství, ve které si vyčítal svou neupřímnost dělat se lepším než byl ve skutečnosti.

A jednak pro sjednání nápravy, ale zejména proto, že byl mnohokrát opakovaně žádán o sepsání vlastní biografie, začal v roce 1878 psát memoáry, ale psaní ukončil již po několika stranách - byly vydány až posmrtně pod názvem První vzpomínky. Druhým pokusem, ve kterém se snažil o nejvyšší možnou věrnost ve vylíčení skutečných událostí byly zápisky z let 1903 až 1906, které byly opět posmrtně vydány jako Vzpomínky z dětství. - Ty tvoří opozici vůči zmíněné trilogii a Tolstoj se v nich snaží soustředit zejména na ty z událostí, které ve své mladické trilogii napsal nepravdivě - napravuje zde tak zejména svůj vztah k otci, kterého vylíčil jako flamendra, hazardního hráče i jako bezectného manžela, jež střídal milenky. Ale zejména pak věnuje značnou část vyprávění vzdálené příbuzné Taťaně Alexandrovně Jergolské, jež poté co mu v jeho jeden a půl roce zemřela matka, ji plně nahradila jak v roli ošetřovatelské tak zejména v roli citové. Teprve se značným odstupem po smrti otce i Taťany se Tolstoj dozvěděl pravou podstatu jejich vztahu - oba se po celý život milovali, nikdy však neporušili svůj platonický vztah, ba Taťana dobrovolně ustoupila Tolstého matce v tom, aby se jakožto bohatá dědička provdala za zchudlého Tolstého otce, a jednak šest let po smrti Tolstého matky odmítla i jeho nabídku k sňatku:

„16 srpna 1836. Nikolaj mi dnes učinil nabídku - abych se něho provdala, abych nahradila matku jeho dětem a nikdy jich neopustila. První nabídku jsem odmítla, druhé jsem však slíbila splniti, pokud zůstanu na živu.“[1]