„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Ruská literatura

Lev Nikolajevič Tolstoj: Hadži Murat

Lev Nikolajevič Tolstoj: Hadži Murat

Хаджи-Мурат, 1912

Lev Nikolajevič Tolstoj je považován za jednoho z vůbec nejvýznamnějších spisovatelů všech dob. A Tolstoj všechny své literární předchůdce i následovníky převyšuje nejenom vysokou myšlenkovou úrovní svého díla, či úrovní stylistickou, kdy své díla psal a přepisoval po mnoho let, aby je poté zavrhl s tím, že nejsou v souladu s jeho morálním přesvědčením a nikdy (tedy za svého života) je nedal ke zveřejnění. Ale Tolstoj se vyvyšuje i snahou o soulad mezi světem, který popisoval ve svém díle, a světě skutečném, kdy Tolstoj po roce 1877, kdy se odvrátil od pravoslavného vyznání k vyznání bližšímu prvním křesťanům (a které mimochodem, jak jej upozornil Tomáš Garrigue Masaryk , jenž poté Tolstého i osobně navštívil, je jeho představa křesťanské církve v mnoha ohledech blízká tomu, co vyznávali Moravští bratři, odnož evangelické Jednoty bratrské) propustil své nevolníky, vzdal se autorských práv na knihy vydané po roce 1877 a působil zejména jako učitel a propagátor svého duchovního učení.
Anton Pavlovič Čechov: O lásce a jiné povídky

Anton Pavlovič Čechov: O lásce a jiné povídky

Учитель словесности (1894), Скрипка Ротшильда (1894), Ариадна (1895), Дом с мезонином (1896), Мужики (1897), О любви (1898), В овраге (1899)

Sbírka O lásce a jiné povídky sdružuje osm povídek Antona Pavloviče Čechova z rozmezí let 1894 až 1899, tedy z Čechovova vrcholného tvůrčího období, jež v různých variacích pojednávají o trpce humorných podobiznách lásky. Tuto podobu sbírky sestavilo nakladatelství Academia a to s použitím překladů Čechovových povídek z jiných povídkových souborů.
Michail Bulgakov: Bílá garda

Michail Bulgakov: Bílá garda

Белая гвардия, (napsán 1924, prvně publikován 1966)

Drtivá část díla Michaila Bulgakova neprošla za jeho života cenzorským dohledem sovětské propagandy a byla publikována či veřejně uvedena až s odstupem několika desítek let od svého vzniku, respektive po Bulgakovově tragické smrti z uštvání a vyčerpání. A nejinak tomu bylo u v případě prvního románu Bílá garda, který Bulgakov dopsal již v roce 1924, ale poprvé byl vydán až v době relativního uvolnění totalitní cenzury v roce 1966.
Lev Nikolajevič Tolstoj

Lev Nikolajevič Tolstoj

Воскресение, 1899

Lev Nikolajevič Tolstoj je jedním z nejznámějších a nejuznávanějších spisovatelů celé literární historie a to přesto, že napsal pouhé 3 romány (přirozeně krom desítek dalších povídek, novel, dramat, traktátů, pohádek či pedagogických děl). Tolstoj rovněž proslul jako jedna z nejhumanističtějších osobností, ale též jako pedantický autor, jež svá díla domýšlel do nejmenších detailů, několikrát je přepisoval či část díla, jež nebyla zcela v souladu s jeho pozdějším světonázorem, potlačoval a odmítal je po několik desítek let vydat tak, že byla publikována až po jeho smrti. - Román Vojna a mír psal v průběhu šesti let mezi roky 1864 až 1869, Annu Kareninu pět let mezi roky 1873 až 1877 a například slavná novela Hadži Murat, kterou Tolstoj psal osm let mezi roky 1896 až 1904 čekala na své první vydání v roce 1912, tedy rok po Tolstého smrti, dlouhých osm let.
Ivan Sergejevič Turgeněv: Měsíc na venkově

Ivan Sergejevič Turgeněv: Měsíc na venkově

Месяц в деревне, 1850

Nejslavnější drama ruského prozaika Ivana Sergejeviče Turgeněva, Měsíc na venkově, bývá považováno za jedno nejklíčovějších her ruského dramatu 2. poloviny 19. století. Jeho námět je přirovnáván k románu Paní Bovaryová Gustava Flauberta, který ostatně patřil k Turgeněvovým nejbližším přátelům, jeho vliv je pak nejčastěji zmiňován v dramatech Antona Pavloviče Čechova, konkrétně u Višňového sadu. Turgeněv na hře pracoval mezi roky 1848 a 1850 a to v rámci svého pobytu v Paříži, kdy ostatně drtivou část svého života strávil buď právě v Paříži nebo v Baden-Badenu. Publikováno bylo v roce 1855, ale poprvé bylo uvedeno až v roce 1872 v moskevském Malém divadle. Pro koncepci ruského divadla však byly klíčové zejména jeho pozdější inscenace a to zejména to z roku 1909 v režii Konstantina Stanislavského v Moskevském uměleckém divadle, či v režii Anatolije Efrose v Moskevském činoherním divadle v Malé Bronné z roku 1977. V českých zemích byla hra poprvé zinscenována v roce 1895 a to v Divadle v Národním domě na Královských Vinohradech.
Lev Nikolajevič Tolstoj

Lev Nikolajevič Tolstoj

První vzpomínky, 1878
Vzpomínky z dětství, 1903-1906

Lev Nikolajevič Tolstoj jako spisovatel zazářil ihned po vydání svého vůbec prvního díla, fiktivního románu s autobiografickými prvky Dětství z roku 1852. Poté, co s dvouletými odstupy vydal i další dvě části Chlapectví a Jinošství stal po boku Gogola, Turgněva a Gončarova se jedním z nejrenomovanějších spisovatelů poloviny 19. století, jež byla v pozdějším hodnocení nazváno jako zlatý věk ruské (ale i světové) literatury.
Lev Nikolajevič Tolstoj: Dětství, chlapectví, jinošství

Lev Nikolajevič Tolstoj: Dětství, chlapectví, jinošství

Детство (1852), Отрочество (1854), Юность (1856)

Po přečtení volné trilogie Lva Nikolajeviče Tolstého Dětství, Chlapectví a Jinošství by se chtělo vykřiknout, toť vrcholné dílo jednoho z největších humanistů, jež se kdy narodil. Dílo, ve kterém zúročil své celoživotní poselství a uplatnil to nejlepší ze svého uměleckého vyjádření. Avšak tato trilogie není počinem zasloužilého a obdivovaného spisovatele, ale je prvotinou, prvním literárním pokusem.
Lev Nikolajevič Tolstoj: Smrt Ivana Iljiče

Lev Nikolajevič Tolstoj: Smrt Ivana Iljiče

Смерть Ивана Ильича, 1886

Novela Smrt Ivana Iljiče Lva Nikolajeviče Tolstého patří mezi to nekrásnější a nejmoudřejší, co bylo kdy napsáno. Současně však tento text vzbuzuje depresi, beznaděj, nutí k přehodnocení vlastního života a oceňovaných hodnot. Při analýze trpkého příběhu Ivana Iljiče pak ale nelze přejít Tolstého neobjektivnost ba až manipulaci čtenářem, kdy sice jako autor a umělec má svébytné právo vykreslit skutečnost tak, jak ji vidí ve své vizi, avšak současně svým mimořádným talentem a genialitou svádí k tomu, že čtenář má tendenci brát jeho příběh v širší rovině, tedy v příběhu nespatřovat pouhou tragickou postavu Ivana Iljiče, který sám sebe takřka až do poslední chvíle považuje za dítě štěsteny, ale naopak v této postavě spatřovat skutečnou povahu světa a lidské podstaty.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Bílé noci

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Bílé noci

Белые ночи, 1848

Novela Bílé noci z roku 1848 má v Dostojevského díle status díla nejsilněji inklinujícímu k romantismu Lorda Byrona ale i Alexandra Sergejeviče Puškina a Michaila Jurjeviče Lermontova. Tedy vzhledem k letopočtu svého vzniku dílo jak infantilní tak do značné míry autobiografické, kdy lze postavu vypravěče-snílka ztotožnit s rozpoložením samotného Dostojevského.
Lev Nikolajevič Tolstoj: Příběh koně

Lev Nikolajevič Tolstoj: Příběh koně

Холстомер, 1886

Hodnocení osobnosti Lva Nikolajeviče Tolstého není, ačkoliv by se to vzhledem k aureole jeho jména mohlo zdát zcela opačně, nikterak jednoduché. Tolstoj díky své dílu proslul jako oddaný humanista, jehož krédem bylo „neprotivit se zlu násilím“. Za svého života však byl více znám jako pedant a tyran svých nejbližších; stoupenec patriarchálního systému, ve kterém by ženě nemělo být dovoleno samostatně myslet; odpůrce modernismu a moderní západní civilizace; ale zejména jako zcela neúspěšný sociální experimentátor, kdy přes relativně odvážné myšlenky à la dát nevolníkům vzdělání, nebyl nikdy schopen cokoliv dotáhnout do úspěšného konce.
16. Červenec 2009
Lev Nikolajevič Tolstoj

Lev Nikolajevič Tolstoj

(Лев Николаевич Толстой)
 
 
 

Romány a novely