V noci jsem snil, že jsem motýlem

Po všech stránkách je Zoloe jen slabý odvar toho, co Markýz de Sade ztvárnil ve dvou svých nejlepších dílech – 120 dnech sodomy a Juliettě. Použitý literární styl i stavba děje hovoří s největší pravděpodobností o podvrhu, ale autorství Zoloe se již asi "nezbaví"…

Ať je již autorem kdokoliv, vyvolala po svém vydání v červenci 1800 množství skandálů, což bylo asi i jediným smyslem, proč bylo dílko sepsáno.

Velmi dobře se v něm poznal První konzul (d'Orsec - anagram d Corse), Josefina (Zoloé), paní Tallienová (Laureda), paní Viscontiová (Volsange), Barras (Sabar), Tallien (Fessinol), etc., ale krom snahy šokovat postrádá dílo vše, co dělá markýze de Sade pojmem - děj, styl i pro čtenáře to nejdůležitější - lechtivé erotické scény. I jako sociologická sonda do tehdejší vládnoucí společenské vrstvy je Zoloe nepřesvědčivá a hovoří spíše o neznalosti skutečných poměrů a nebýt nálepky Markýz de Sade, nestála by ani za přečtení, ale ta nálepka tam je…

Přeze všechna ta ale ťal autor do živého a dne 5. března 1801 bylo rozhodnuto o opětovném Sadeho zatčení. Stalo se tak u jeho vydavatele Bertrandeta, kterému měl předat přepracovaný rukopis Juliety, který posloužil jako záminka. Byl uvězněn v Sainte-Pélagie, později byl umístěn v ústavu pro choromyslné v Bicëtre a nakonec 27. dubna 1803 přemístěn do útulku v Charentonu, kde dne 2. prosince 1814 ve věku 75 let umírá.