„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Markýz de Sade: Julietta čili Slasti neřesti

Markýz de Sade: Julietta čili Slasti neřesti

Markýz de Sade: Julietta čili Slasti neřesti

1796

Celý text vlastního díla viz Julietta.
Hraběte Donatiena Alphonse Françoise de Sade, známého pod přízviskem Markýz de Sade, má ve svém širším povědomí i zarputilý ignorant, pro kterého je Sade v nejlepším případě synonymem pro sadismus, či obvykleji pro sexuální úchylnost. Také mnohé pokusy odhalit skutečnou osobnost i zamýšlený význam jeho tvorby se zejména v 19. století omezovaly jen na doslovné citace z jeho díla a Sadeho tak odsoudily jako nejzvrhlejší bestii. Obrat o 180° pak přinesli tzv. Prokletí básnící, jež jej z principu adorovali jako bojovníka proti předsudkům i pokrytecké morálce, což dále převzala nová umělecká hnutí, jež na Prokleté básníky navazovala. Vyvrcholení pak přišlo s monstrózními procesy v polovině 20. století, jež byly vedeny ve smyslu boje svobody slova a umění versus pokrytectví, a Sadeho dílo tak bylo možné opět svobodně publikovat až počátkem 90. let (Velká Británie, Francie, USA - blíže viz 120 dnů Sodomy).
Julietta pak patří mezi Sadeho nejznámější a v průběhu dvou staletí, jež od prvního vydání uplynula, i nejvydávanější díla, což je krom bezproblémového názvu dáno i faktem, že se jedná o volné pokračování v celku umírněné Justiny. Avšak nechť se náhodný čtenář nenechá těmito zavádějícími asociujícími lákadly zmást - Julietta ve svém námětu a míře brutality překračuje i zprofanovaných 120 dnů Sodomy a není rozhodně určena pro čtenáře, jež nedokáží pochopit ironii a nadsázku, ale i kritiku křesťanské církve degradovanou na úroveň překupníků s odpustky a kabaretním představením ve formě tzv. mše svaté.
Juliettu, ostatně jako celé Sadeho dílo, je nutné číst s velkým odstupem od popisovaných erotických scén, jež sice tvoří jádro románu, ale vlastní sdělení je ukryto do zdánlivě bezvýznamných kulis ať již v podobě zkorumpovanosti nejvyšších státních úředníků, soudců i policie; v mnoha obdobách opakovaných důkazů, že za peníze lze koupit vše; i v kritice církve v jejíž řadách se pod ochranou nedotknutelnosti skrývají ti nejzkaženější z individuí bez špetky skrupulí. Sadeho lze přiřadit k nejvýznamnějším francouzským osvícenským myslitelům své doby, byť k tomu, aby se tak stalo i na „oficiální“ úrovni a Sadeho osvícenské myšlenky, kritika církve i státní moci byly zmíněny i v osnovách základních škol, musí uplynout ještě mnoho času, ne-li další staletí.
Na straně druhé nechci Markýze de Sade charakterizovat jako pronásledovaného filozofa či nepochopeného kritického myslitele, jak k tomu mnohdy v dřívějších interpretacích docházelo. Naopak, Sade byl géniem své doby a jako každý člověk měl i dvě tváře.
Vlastní námět románu nebudu převypravovávat a to již z důvodu kulis, o které by bylo stručná charakteristika děje ochuzena, a tak chci pouze upozornit na mnohé paralely mezi Juliettou a 120 dny Sodomy, kdy lze Juliettu označit za čtivější a vděčnější formu hlavního Sadeho díla.

Použitá literatura:

  1. Donatien-Alphonse-François markýz de Sade, Julietta.
  2. Donatien-Alphonse-François markýz de Sade, 120 dnů Sodomy, Ottovo nakladatelství: Praha, 2000.
  3. Donald Thomas, Markýz de Sade, Jota: Brno, 1997.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 5 (1 hodnocení )