„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Anthologie z Diacondes

24. Prosinec 2008

neboli Tajné příručky zpovědníka sepsané Mgr. Brouvierem, biskupem v Mansu

Maluje-li se žena jen proto, aby se líbila mužům, nemyslíc na legitimní manželství, páchá smrtelný hřích.
Není-li si někdo jist, že odolá masturbaci, dívá-li se na jisté části ženského těla, hladí-li jí ruce, splétá své prsty s jejími, nebo počestně líbá bez jiných úmyslů, má se těchto věcí zdržeti pod trestem smrtelního hříchu.
Spokojuje-li se však někdo lehkým dotykem ženiny sukně, hřích se nám nezdá být smrtelný, neboť to samo o sobě jistě nevede k tělesnému aktu.
Dotyky mezi manželi, mající za účel přivoditi legitimní akt, jsou dovoleny, pod podmínkou, že nepřivodí nebezpečí poluce; jsou vskutku jakýmsi nutným doprovodem aktu. Mají-li však za účel získati větší rozkoš, je to hřích. Ale hříchem smrtelným by bylo, kdyby tyto dotyky, byt i prováděné se zřetelem na tělesný akt, byly v přímém odporu proti zdravému rozumu, na př. kdyby si manželé tiskli vzájemně ústa na genitálie, aby se lízali po způsobu psů.
Oplzlá slova, mezi manželi nejsou smrtelným hříchem, nevzniká-li při nich ovšem vážné nebezpečí poluce; ale to se stává velmi zřídka, proto také se tím nemusí zpovědníci zabývati.
Také není dovoleno odepříti manželskou povinnost ze strachu z velkého množství dětí. Manželé mají důvěřovat Bohu, který dává potravu tvorům a jejich mláďatům, a mají Ho vzývati.
Manželé hřeší smrtelně, mají-li při provádění manželského aktu cizoložné myšlenky, to jest, představují-li si, že mají u sebe jinou osobu a pociťují vědomě rozkoš při myšlence, že obcují s touto osobou.
Pohlavní akt je smrtelný hřích, odbývá-li se na posvátné půdě, i v době války.
Theologové mají o potřebě lehkých ženštin dvojí mínění:
Většina jich tvrdí, že to je dovoleno, aby bylo zabráněno větším hříchům: sodomii nebo onanii, a svádění počestných žen. Odstraniti nevěstky, praví sv. Augustin, znamenalo by všude vnésti rozruch.
Chcete bezpečně vědět, onanuje-li váš kajícník? Vyntejte se ho nejdříve na jeho myšlenky, na neslušná slova atd. Ptejte se ho, zdali se kdy dotýkal svých nebo cizích genitálií, a zdali dovoluje, aby se někdo dotýkal jeho. Ale co když ještě není dospělý? Zeptejte se ho tedy na onanii, třeba ještě tuto neřest nezná. Ale je-li dospělý a přizná-li se vám, že se neslušně dotýkal jiných osob, nebo že spával se staršími soudruhy, můžete si býti jisti, že tu byla masturbace a že semeno teklo.
Ale zpovědník má být v každém případě opatrný. Pocítil jste, zeptá se, lehtání a chvění v těle, příjemnou rozkoš v skrytých částech těla? Odpoví-li kajícník ano, je jisto, že onanoval, neboť prudké pohyby, provázené rozkoší, dokazují jasně, že tu byl výtok spermatu; nezáleží na tom, je-li to hoch nebo děvče. Účinek je stejný.
Tím více je příroda uražena, je-li žena aktivní a muž pasivní.
Obzvláště nezapomínejme na tu druhou sodomii, kdy se sice jedná o tělesné spojení lidí různého pohlaví, ale mimo přirozený otvor. Na př.: dávati mužský úd do úst, mezi prsy, nohy nebo stehna, atd., hříšnice nebo hříšníka.
Maji ženatí lidé nebo vdovy právo libovati si v představách tělesného aktu minulého nebo budoucího? Je pravděpodobné, že snoubenci a vdovy smrtelně hřeší, libují-li si v představách tělesných rozkoši.
Onanuje-li kněz udíleje svátosti, slouže mši, nebo je-li oblečen ke mši, nebo sestupuje-li od oltáře, nemůže být zbaven hříchu svatokrádeže.
 
Přeložili J.M. a E.L.

Použitá literatura:

  1. Erotická revue II, Torst: Praha, 2001.
[1] Erotická revue, s. 119-121.
Zatím nikdo nehlasoval