„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Pietro Aretino: Panenství

24. Prosinec 2008
Bohatý soukromník, který žil, protože jedl, rozhodl se, že mě dostane za manželku, anebo že zemře. Má matka, která nosila kalhoty místo otce, smluvila tedy sňatek.
Přišla noc, kdy jsem mu měla dát. Pecivál na ni čekal jako sedlák na žně a třásl se na chvíli, kdy bude míchat svá vejce v mé pánvi. Má matka však věděla, že jsem někde na cestě životem ztratila blánu. Zařízla jednoho ze svatebních kapounů, krví naplnila vaječnou skořápku, poučila mě, jak se mám upejpat, položila mě do postele a krví pomazala pysky, mezi kterými se narodila má Pipa.
Sotva jsem si lehla, lehl si také, a když se natahoval, chtěje mě líbat, nalezl mě skrčenou mezi postelemi. Chtěl mi sáhnout na et coetera mezi nohy, ale já jsem sklouzla na zem, a když mě zdvihal, křičela jsem: „Nechci dělat tu ošklivou věc, dejte mi pokoj!“ a měla jsem slzy v hlase.
Matka vstoupila do pokoje se světlem v ruce, sedla si ke mně a hladila mě tak dlouho, až jsem se dorozuměla s dobrým pastýřem, který, chtěje rozevříti má stehna, potil se víc, než kdyby mlátil obilí. Potom mi roztrhal košili a zasypal mě nadávkami. Zaklínána víc, než ďáblem posedlý, bručíc, plačíc a klejíc, otevřela jsem svůj futrál na housle. Vrhl se na to, třesa se žádostí po mém mase. Již již chtěl vecpat hlavu do chomoutu, ale v poslední chvíli jsem mu dala takové kontra, že vyletěl ze sedla. On však byl trpělivý, lehl si na mne znovu a znovu nasazoval čep k sudu. Tentokrát zarazil píku do rány tak hluboko, že nevypadla. Nemohla jsem se již přemoci, rozvalila jsem se a držela jako svině, když ji lehtají na břiše, a nevykřikla jsem dříve, dokud zvíře nevylezlo z mého doupěte. Ale potom! Křičela jsem, až se sousedé seběhli k oknům. Matka přišla k nám a při pohledu na kapouní krev, která obarvila prostěradlo i košili mého muže, tropila takový povyk, že manžel mi dovolil přespati tuto noc u ní. Ráno se sešli všichni sousedé k poradě, oslavovali mou ctnost a v celé čtvrti se nemluvilo o ničem jiném, než o mém panenství.
 
Z Hovorů kurtizán přelož. Q.P.

Použitá literatura:

  1. Erotická revue II, Torst: Praha, 2001.
[1] Erotická revue, s. 73-74.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 1 (1 hodnocení )