V noci jsem snil, že jsem motýlem

Dnes je to již více než deset let, co Příbramské Divadlo Antonína Dvořáka poprvé uvedlo suverénně nejúspěšnější inscenaci své šedesátileté historie a to literární adaptaci románu Ireny Dousková Hrdý Budžes a to s Bárou Hrzánovou v hlavní roli osmileté Helenky Součkové, v jejíž dětské interpretací si zapomnětlivý český divák, dnes již dvacet čtyři let poté připomene, že „Rusáci a komunisti jsou svině, akorát se to nesmí říkat“.

Toto představení, jež má obrovskou aureolu, příbramské divadlo s ním sjezdilo půl republiky, a deseti tisíce či dokonce sta tisíce představení shlédlo od roku 2003 v již několikrát reprízovaném televizním záznamu, však má i druhou tvář. - Ačkoliv za Hrdým Budžes autorsky stojí spisovatelka Irena Dousková a režisér Jiří Schmiedt, tu odvrácenou část představení, tedy nespočet trestních oznámení ale i anonymních dopisů vyhrožujících fyzickou likvidací, nese na svých bedrech výhradně Bára Hrzánová alias přemoudřelá osmiletá holčička Helenka.

V představení na sebe, a to zcela oprávněně, největší pozornost strhává Bára Hrzánová - za tuto roli získala i Cenu Thalie za rok 2003 - tak, že zbylí dva herci hrající Helenčiny rodiče, jež Helenka důsledně nazývá jako Pepu s Kačenku, jsou tak odsouzeni k rolím pouhých přicmrndávačů. Ale přesto, že je Hrdý Budžes one-woman show, největší podíl na úspěchu inscenace, jejíž představení jsou dodnes po deseti letech a stovkách repríz beznadějně vyprodány, má zejména režisér a autor celkové koncepce, jak tento nesnadný literární námět převést do podoby velmi živého divadelního představení, a to Jiří Schmiedt.

Ačkoliv výhružné anonymy přes svou počáteční směšnost a absurdnost nepříjemně zasahují i do osobního života Báry Hrzánové i její rodiny, nemohu se nevyvarovat, abych jich několik ocitoval, protože proti svému původnímu záměru výmluvně vypovídají o mimořádných kvalitách Báry Hrzánové ale i celé inscenace:

„Naše strana se cítí dotčená. Myslíme si, že i celý ruský národ může být tímto uražený“, říká mluvčí komunistické organizace v Šumperku, jež na Hrzánovou podalo trestní oznámení.“ V otevřeném dopise premiérovi Vladimíru Špidlovi komunistický poslanec Vojtěch Filip napsal: „…jde o urážlivý slovní projev snižující vážnost jednak ruského národa, jednak početné skupiny obyvatel České republiky pro jejich politické přesvědčení.“[1]

Naopak reakce Báry Hrzánové: „Jestli s tím má někdo problém, tak to je jeho věc... Dostala jsem několik anonymů a měla několik telefonátů. Prý jsem svině a děvka a žiju si krásně za dělnické peníze. To mě docela potěšilo, poněvadž trocha provokace neuškodí“ O několik měsíců později, však anonymy přehodnocuje: „Ze začátku jsem to brala s nadhledem, jenže jak se anonymy postupně přiostřovaly a začaly v nich napadat i mého syna a rodinu, tak to už přestala být sranda. […] Ne že by to nějak zásadně ovlivnilo můj současný život, ale začala jsem přemýšlet nad tím, jestli jsou ti pisatelé schopni něco skutečně udělat. Od té doby mě na jevišti hlídají naši zvukaři a už ke mně nikoho neznámého nepustí. Taky jsem zvažovala, zda nezruším představení, která se na podzim chystají právě v Ostravě.“ Nejvíce anonymů, z kterých vybírám několik citací, prý totiž chodí s razítkem Ostravské pošty: „Nech si ten židovský nos upravit. Ty svině mrňavá. To neudělali komunisti, ale židé a lupiči z ODS a zrzka židovská Hrzánová. Upravíme ti fasádu.“ Nebo: „Zneuctila jsi Národní divadlo, a proto, ty česká svině, musíš nést následky. Nedáme ti pokoje.“[2]

Na trestní oznámení, kdy Hrzánová musela vysvětlovat na známé služebně policie v Bartolomějské ulici - tedy na stejné služebně kde se ještě v listopadu 1989 zadržovali političtí vězni a protestující studenti ze 17. listopadu: „Já v tom žádný problém nevidím, byla to citace ze hry, kterou říkám na jevišti pokaždé. A myslím, že každý, kdo v té době žil, ví, že výraz Rusák se používal pro okupanty, a ne pro Rusy […] Ale teď jsem si kvůli tomu musela najmout advokáta. Přijde mi, že se nám dnes ti komunisté smějí do obličeje. Oni se ani nedistancovali od minulého režimu, ale já se jim teď musím absurdně zpovídat.“ Jeden z podatelů trestního oznámení, Albín Richter z Opavy, vysvětluje svůj čin následovně: „Ne, tu hru jsem neviděl, četl jsem kritiku v Haló novinách a to mi stačí. […] Komunisté za nic nemohou, já byl ve straně od pětačtyřicátého a nějaká herečka mě teď nebude urážet.“ Ludvík Zifčák, předseda Komunistické strany Československa, agent StB, jenž se se proslavil při policejním masakru studentů 17. listopadu 1989 pak divadelní roli komentuje slovy: „Neviděl jsem tu hru, ale upozornila mě na ni naše organizace. Pobouřilo mě, že říká, že všichni komunisti jsou svině. Já se za svini nepovažuji. […] Měla by za to dostat aspoň podmínku. Protože když my nemůžeme říkat otevřeně svůj názor, tak nesmí ani ona.“[3]

Perličkou na závěr je pak bojácnost někdejšího premiéra ČR Vladimíra Špidly, „který po předávání cen [Thalie] herečce oznámil, že se bude muset za její výrok omluvit ruskému vyslanectví.“[4]