„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

J.A.Pitínský: Renata Kalenská, Lidové noviny

18. Prosinec 2008

aneb Konec Světa v Komunitním domě Villa Vallila v Červeném Újezdě u Votic

Renata Kalenská, Lidové noviny

Renata Kalenská, Lidové noviny

Ačkoliv je ze všech stran na divákovi podstrkováno, že hra Renata Kalenská, Lidové noviny je jakými pokusem o převedení novinových interview do dramatické podoby, pravda a skutečný smysl hry je hledat zcela někde jinde - jako dadaistickou hříčku autora, scénáristy a režiséra hry, J.A.Pitínského, jehož jméno je sice synonymem pro výbornou dramatickou práci, ale Lidové noviny jdou ještě dále: krom ironické reflexe lehce zaslepeného způsobu vnímání tak, jak jej čtenář poznává prostřednictvím novinových článků, si bere na paškál i novinová témata jako taková, počínaje politiky, přes sportovce, zahrádkáře, bachaře, disidenty či „avantgardní umělce“ v osobě současného ředitele Národní galerie a „největšího českého malíře 2. poloviny 20. století“, Milana Knižáka, jehož zrcadlo pravdy je i vyvrcholením samotné hry.
Renata Kalenská, Lidové noviny

Renata Kalenská, Lidové noviny

Lidové noviny je tedy nutné brát o to s větší rezervou, o kterou se hra snaží být autentičtější, a je nutné si být stále vědom, že přes sálavou atmosféru načichlou politikou či pověšené obrazy černobílého Havla a barevného Klause, je hra nejen zcela apolitická, ale nesnaží se ani o reflexi současného Čecha, jak je v některých kritikách Lidových novin nadhazováno, nýbrž v divadelní podobě nabízí stejný pohled, který dennodenně vyskakuje na čtenáře novin, posluchače rozhlasového zpravodajství, či diváka televizních zpráv - tedy jakýsi uměle vytvořený svět plný emocí, výher i zklamání, jež však nemá se skutečným člověkem a jeho realitou všedního bytí nic společného.
Renata Kalenská, Lidové noviny

Renata Kalenská, Lidové noviny

Krom geniálního nápadu a výborné režie Pitínského, je hlavní předností hry herecký výkon Jany Plodkové v roli novinářky Renaty Kalenské, jež do blázince v Červeném Újezdě přichází interviewovat čerstvě hospitalizovaného Milana Knížáka, ale setká se zde s celou řadou představitelů z předních stránek novin: výtvarníkem Davidem Černým, herečkou Evou Holubovou, bojovníkem proti komunismu Vladimírem Hučínem, básníkem Františkem Pánkem, zestárlým a zapomenutým spisovatelem Adolfem Branaldem, fotbalistou Janem Kollerem, agentem StB Ludvíkem Zifčákem a mezi mnoha dalšími nakonec i s bojovníkem proti všem, Milanem Knižákem, který definitivně rozetíná po celou dobu hry přítomnou při mezi tzv. klausovci a havlovci.
Tak trošku nadbytečně působí závěrečný rozhovor skutečné Renaty Kalenské s některým z vybraných politiků, který snad měl ve smyslu uvést diváka opět do skutečné novinové reality, protože Renata Kalenská byla ve svých otázkách velmi neohrabaná a to zvlášť v kontrastu se svou hereckou představitelnou Janou Plodkovou; zpovídaný politik pak naopak slizce a kluzce tak, že výsledek nebyl ničím jiným, než nudou a utrpením, který shodil jinak velmi zdařilý divadelní experiment. (Pro přiblížení byl zpovídán předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek, kterého Kalenská chtěla přitlačit ke zdi otázkami ohledně registrovaného partnerství, ale nedonutila Kalouska, aby přiznal nedostatek tolerance, lásky k lidem, potažmo své předsudky a namísto toho se spokojila s konstatováním, že manželství je privilegium heterosexuálů, což je poněkud málo, aby byla ohodnocena byť jen jako nadprůměrná novinářka.)
Autor: J.A.Pitínský ( a kol.)
Režie: J.A.Pitínský
Scénář: J.A. Pitínský a kol. s použitím interview R. Kalenské a dalších.
Kostýmy: Zuzana Štefunková
Scéna: Tomáš Rusín
Texty písní: František Fanda Pánek a J.H. Krchovský, A. Stankovič, L. Marks, E. Bondy, I. M. Jirous
Autoři interview: Renata Kalenská a Petr Placák, Eduard Fleisler, Alena Plavcová, Radim Kopáč
Autoři inspirací: Vladimír Merta, Artur Schopenhauer, Mirek Kovářík
Hrají:
Drozda Cyril, Ludvíková Marie, Maršálek Miloslav, Plodková Jana, Sedal Ján, Slovák Roman, Žáček Jakub, Miroslav Kumhala
Premiéra: 15. dubna 2005, HaDivadlo v Brně.

Pavučina:

Tvé hlasování: Žádná Průměr: 5 (1 hodnocení )