„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Divadelní revue

La Putyka: Up End Down

La Putyka: Up End Down

Představení Up End Down je v pořadí druhým projektem La Putyky - nejznámějšího a jediného profesionálního českého souboru, jenž se věnuje žánru tak zvaného nového cirkusu a které působí v rámci multižánrové scény La Fabrika v pražských Holešovicích. La Putyka však v rámci svého pojetí nového cirkusu nesází jen na akrobacii a moderní tanec, jak je tomu v jiných o několik desítek let starších a věhlasnějších mezinárodních souborech, ale snaží se razit ryze českou cestu, kdy koncepce akrobatického představení je podřízena koncepci dramatické s ústředním leitmotivem a snahou o vyprávění takřka divadelního příběhu. Nedílnou a charakteristikou součástí všech představení La Putyky je pak živý hudební doprovod, kdy se prvé dvě inscenace La Putyka a Up End Down proslavily více než jako představení nového cirkusu tím, že v nich na živo improvizovala trojice Vojtěch Dyk, Jakub Prachař a Jan Maxián, dnes známější z již zaniklé pop skupiny Nightwork. To je však již minulost a namísto Dyka, Prachaře a Maxiána, je dnes obě představení možné shlédnout v neméně kvalitním doprovodu v provedení trojice Andrej Rády (zpěv), Jan Kletenský (klávesy) a Jan Balcar (bicí).
La Putyka: Risk

La Putyka: Risk

Cirk La Putyka je jediným českým souborem, který se profesionálně věnuje současnému fenoménu světového divadla, žánru Nový cirkus. - Již od svého založení, respektive prvního představením, kterým byla v roce 2009 akrobatická variace na českou hospodu La Putyka, vzbuzuje u českých diváků schizofrenní kombinaci pocitů naprostého nadšení a kritiky, že soubor Cirku La Putyky je příliš tuzemský a nemůže se vyrovnat svým zahraničním vzorům, kterými se dle některých škarohlídů inspiruje až za hranicí kopírování. - Je asi jasné, že čtyři roky je příliš krátká doba na to, vybudovat z ničeho repertoár na úrovni světové špičky, na straně druhé La Putyka se neuzavírá v mantinelech malého českého rybníčku, ale pravidelně se zúčastní mnoha světových festivalů a přehlídek a zve si i se nechává se konfrontovat se zahraničními tvůrci. A na principu mezinárodní spolupráce tří evropských souborů Nového cirkusu vzniklo i poslední představení La Putyky pod názvem Risk, na kterém se v rámci dlouhodobého projektu Lacrimae podílel švédský Cirkus Cirkör, český Cirk La Putyka a francouzský Cahin Caha.
21. Květen 2013
Homo `06

Homo `06

Legendární inscenace Homo `06 byla poprvé uvedena v roce 2006 na půdě studentského divadla Disk a to společně s další inscenací Soumrak bodů v rámci celovečerního představení Mužské záležitosti. V roce 2008 bylo Homo `06 znovuuvedeno na půdě divadla A Studio Rubín. A konečně do třetice hru v roce 2013 v obnovené premiéře a v nezměněném hereckém složení - Vojtěch Dyk, Lukáš Příkazký a Pavla Beretová - uvedlo divadlo La Fabrika. Inscenace tak za uplynulých sedm let prošla třemi divadly. O to delší cestu však vykonali samotní herci - Vojtěch Dyk se nyní hereckou i hudební celebritou, Pavla Beretová je členkou činoherního souboru Národního divadla a Lukáš Příkazký je v angažmá ve Vinohradské divadle.
Lucie Ferenzová: Kolonie

Lucie Ferenzová: Kolonie

Inscenace Kolonie, kterou v režii Lucie Ferenzové uvedlo Divadlo Na zábradlí, má podobu divadelní revue s kombinací činohry, hudby a zpěvu. Volně inspirována je dílem Grahama Greenea, ale leitmotivem hry je aktivistická snaha o záchranu Buďánky, někdejší dělnické kolonie v Praze - Košířích, která již půl století chátrá, ačkoliv je prohlášena za památkovou zónu. - V průběhu 60. a 70. let byla kolonie nejprve násilně vystěhována, aby byla zbořena a byly zde postaveny paneláky. V období po roce 1989 jsou zde zase silné tlaky stavebních developerů a jím spřízněných politiků z nechvalně proslulé Prahy 5, jež by zde rádi Buďánku srovnali se zemí a postavili zde domy dle vlastního vkusu.
Marná lásky snaha

Marná lásky snaha

Mladý navarský král a jeho tři přátelé se rozhodnou založit akademii, kde budou po tři roky bez vnějších radostí a žen zejména studovat umění, vědu a filozofii. Avšak krátce po slavnostním slibu přijíždí na navarský dvůr francouzská princezna se svými třemi společnicemi, které jsou nejen krásné, ale i vtipné a především zcela neodolatelné tak, že je zaděláno na klasickou komedii plnou vtipných zápletek a slovních přestřelek. Autorem není nikdo jiný než klasik tohoto žánru nejpovolanější, William Shakespeare, a inscenaci nastudovalo královéhradecké Klicperovo divadlo.
České moře

České moře

V třídílném cyklu Perverze v Čechách brněnská Husa na provázku bilancuje uplynulé půlstoletí společenské perverze. - V části prvé Lásky jedné plavovlásky je na pozadí leitmotivu ze stejnojmenného filmu Miloše Formana rozvinuta perverze odcizení i každodenní šedi 60. let. Druhé pokračování Cirkus Havel v kabaretně pojaté koláži z celkem 15 Havlových her i úryvků z esejí Mariusze Szczygieła parafrázuje jak v „gustávkovské“ normalizaci 70. a 80. let, tak v polistopadové kocovině let 90. ztrátu společenské identity.
Cirkus Havel

Cirkus Havel

Divadelní událostí roku 2007 byla novinka, že Václav Havel napsal (přesněji také po dvaceti letech dopsal) novou hru. Událostí sezóny minulé pak byla její premiéra v divadle Archa pod režijní taktovkou Davida Radoka s Janem Třískou v Hlavní roli. To, co zůstalo pod pokličkou, je fakt, že o zinscenování hry měla zájem celá řada českých divadel, ale nakonec svou šanci získalo krom zmíněné Archy zatím jen Klicperovo divadlo z Hradce Králové a to díky protekci k dlouholetému Havlovu příteli, potažmo dvornímu inscenátorovi Havlových her, Andreji Krobotovi. (Z dalších světových divadel zmiňuji ve zkratce londýnské Orange Tree, bratislavské Národní divadlo a divadlo Ateneum z Varšavy).
Lásky jedné plavovlásky

Lásky jedné plavovlásky

Asi první reakcí na zprávu o dramaturgickém záměru zdramatizovat v brněnském divadle Husa na provázku raný snímek Miloše Formana z roku 1965 Lásky jedné plavovlásky bylo naprosté zděšení, a to již proto, že tento snímek je jedním z nejcennějších klenotů české filmografie, ale také pro instituci Husy na provázku jako takové, kdy divadlo v současné době neoplývá režijním i hereckým potenciálem na takové úrovni, aby bylo možné tento vrcholný námět zvládnout bez necitelných uměleckých ztrát.
ROZRAZIL 4/06: Brno je Brno je Brno je Brno

ROZRAZIL 4/06: Brno je Brno je Brno je Brno

Projekt Rozrazil má v historii Divadla Husa na provázku takřka tak symbolické postavení jako jeho vůbec nejslavnější představení Balada pro banditu, nikoliv shodou okolností rovněž oživené právě za současné „vlády“ uměleckého šéfa Vladimíra Morávka a to s jeho vlastním režijním dohledem.
18. Prosinec 2008

aneb Konec Světa v Komunitním domě Villa Vallila v Červeném Újezdě u Votic

Renata Kalenská, Lidové noviny

Renata Kalenská, Lidové noviny

Ačkoliv je ze všech stran na divákovi podstrkováno, že hra Renata Kalenská, Lidové noviny je jakými pokusem o převedení novinových interview do dramatické podoby, pravda a skutečný smysl hry je hledat zcela někde jinde - jako dadaistickou hříčku autora, scénáristy a režiséra hry, J.A.Pitínského, jehož jméno je sice synonymem pro výbornou dramatickou práci, ale Lidové noviny jdou ještě dále: krom ironické reflexe lehce zaslepeného způsobu vnímání tak, jak jej čtenář poznává prostřednictvím novinových článků, si bere na paškál i novinová témata jako taková, počínaje politiky, přes sportovce, zahrádkáře, bachaře, disidenty či „avantgardní umělce“ v osobě současného ředitele Národní galerie a „největšího českého malíře 2. poloviny 20. století“, Milana Knižáka, jehož zrcadlo pravdy je i vyvrcholením samotné hry.