V noci jsem snil, že jsem motýlem

O tom, že bude film Horem pádem trhat kasovní rekordy, nikdo nepochyboval a otazník tak spíš visel nad jeho kvalitou. Ale výsledek předčil i ty největší pesimistické předpovědi: Horem pádem je splácanina několika nesourodých příběhů bez hlubšího příběhu s tendencí o sociologickou reflexi, avšak její výsledek nelze nazvat ani patosem. Jistě, dokáži pochopit, že tvůrci filmu se snaží především vydělat a tak byla kvalita filmu nastavena na vkus zejména pubertální věkové skupiny, co však pochopit nedokážu, jsou zcela otevřené umělecké ambice a neskrývané očekávání uznání ze strany odborné kritiky, a alespoň z mého pohledu je Horem pádem žhavým kandidátem na Plyšového lva (nejhorší film ČR za uplynulý rok).

Hlavním tématem i významem tohoto posledního výtvoru v současnosti asi našeho nejoblíbenějšího režiséra Jana Hřebejka je rasismus zahalený do hávu hořké komedie, avšak přes poměrně solidní herecké výkony, v nichž se rozhodně neztratil zejména Jaroslav Dušek a Jiří Macháček, budí výsledek jen rozpaky nad tím, co měl film v záměru skutečně říct.

Hlavní leitmotiv filmu - ztracené miminko indických přistěhovalců, jež omylem zůstane na korbě převaděčů a je dále prodáno lehce debilní ženě úpěnlivě toužící po dítěti, jejíž manžel je rasista a fotbalový hooligan, je dále podpořen příběhem australského emigranta Martina, jež přijede navštívit svého nemocného otce, který nyní žije s jeho bývalou milenkou Hanou a je dále rozvinut přes Haniny aktivity v poradně pro uprchlíky, kde na straně jedné Hana vede konferenci s Barmským disidentem a politickým mučedníkem, na straně druhé pak v restauraci napadne rómského spolustolovníka. Nesourodý scénář pak více než co jiného připomíná slátaninu několika nedotažených příběhů, které bylo potřeba spojit za každou cenu, aby mohl film vyvrcholit Martinovým návratem do Austrálie, kde se nás Hřebejk s autorem scénáře, Janem Jarchovským, pokusí překvapit faktem, že Martin má manželku i dítě černé pleti!!

Horem pádem se snaží vtipnou a nenáročnou formou zaútočit na naši konzervativnost a neschopnost tolerance těch, kteří se jakkoliv odlišují, avšak jakékoliv závažnější a hlubší téma je zjevně nad Hřebejkovy síly a měl by se vrátit k úspěšnějším retro-nostalgickým trpkým komediím bez větších uměleckých ambicí, protože na to zkrátka moc nemá.