V noci jsem snil, že jsem motýlem

Velmi málo známá komedie z roku 1963 Mezi námi zloději rozhodně nepatří mezi skvosty československé kinematografie a to přesto, že v hereckých úlohách nespatříme osobnost, jež by současně nebyla pojmem. Do hlavních rolí byli obsazeni Vladimír Menšík, Otomar Krejča a Jiří Sovák. V rolích vedlejších pak osobnosti ještě významnější: Josef Kemr, František Filipovský, Jaroslav Vojta či Miloš Nedbal. - To, ze snímku Mezi námi zloději činí asi vůbec nejhvězdněji obsazený český film všech dob, žel film trpí velmi nevýraznou režií Vladimíra Čecha, příběh nemá očekávaný spád a chybí mu i to, co by divák očekával asi nejvíce - vtip. Film je tak krom zmíněného obsazení zajímavý spíš svým námětem - je jedním z prvních filmů v státem řízené a cenzurované kinematografii, ve kterém se otevřeně hovoří o typickém českém fenoménu, jež se dá shrnout jako „kdo nekrade, okrádá svou rodinu“. Velmi zajímavým výtvarným počinem, který však zůstal bez návaznosti ve vlastním filmu, jou úvodní titulky, kdy jsou jména herců a tvůrců zobrazeny v podobě zločinecké kartotéky.

V rámci amnestie jsou z vězení předčasně propuštěni Lojza Bazan - sňatkový podvodník v podání Vladimíra Menšíka, kasař Josef Laštovka ztvárněný Otomarem Krejčou a falešný karetní hráč Franta Fafejta hraný Jiřím Sovákem. Všichni tři sice projevili snahu o to, začít se živit poctivě a zúčastnili se proto i hudebního konkursu - před svým propuštěním hráli ve vězeňské kapele - ale daná předsevzetí vezmou záhy za své s tím, že se vydají do zapadlé moravské vsi Vejtonice, kde jsou ještě lidé naivní a hloupí, a vyloupí zde kasu místního JZD i s roční tržbou.

Jak se ale ukáže ve Vejtonicích nejsou tak docela naivní a hloupí. A zatímco Bazan se vloudí do místního hostince, kde jako sňatkový profesionál záhy získá srdce osamělé Růženky v podání Stelly Zázvorkové, Laštovka a Fafejta pod vidinou získání důvěry obyvatel vesnice vstoupí do družstva, odevzdají větší část svých úspor a jsou dokonce zvoleni do výboru - Laštovka jako účetní a Fafejta jako kulturní referent. Ale již při zběhlé prohlídce stavu pokladny a účetnictví zjistí, že byli místním klanem rodiny Musilových napáleni - co bylo možné ukrást, bylo Musily ukradeno, pokladna je zcela prázdná a lidé nedostali již několik měsíců výplatu.

Nyní Laštovka a Fafejta stojí před rozhodnutím, zda utéci, nahlásit to policii či pokračovat v rozehrané hře s tím, že se zahojí poté, co ukradnou družstevní kasu. A protože jim bylo líto „investovaných“ peněz, které dali za vstup do družstva, tak ze svých vlastních peněz dále dotují běžný chod družstva. V aktu nejvyššího zoufalství, kdy již nemají žádné peníze na výplatu družstevníků, Fafejta obehraje všechny Musily v kartách. Družstvo samotné však mezitím paradoxně vzkvétá - to proto, že oba jako protřelí zloději hlídají místní zloděje z pokušení a Laštovka s Fafejtou donutí pracovat i ty nejlínější členy kladu Musilových a na podzim navíc přijde rekordní úroda.

Avšak právě v den, kdy konečně dorazí peníze za strženou úrodu, se do vesnice z vězení vrátí místní kasař Béda Musil v podání Františka Filipovského - ten se společně s hospodským Bazanem dobývá do pokladny, ale ta je prázdná. - Laštovka s Fafejtou se rozhodli, že chtějí ve vesnici nadále zůstat a své dva kamarády proto zradí. A tak zatímco Béda Musil s Bazanem „bručí“ ve vězení, z Laštovky a Fafejty se stali poctiví družstevníci.