„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Tomáš Vorel: Kouř

Tomáš Vorel: Kouř

Tomáš Vorel: Kouř

Muzikál totalitního věku

Svého času asi jeden z nejnadějnějších filmových režisérů Tomáš Vorel se do české filmové historie zapsal zejména svou filmovou prvotinou (nepočítáme-li dnes jeho rovněž kultovní Pražskou pětku složenou z pětice krátkometrážních studentských filmů z FAMU) Kouř, jenž však vzhledem k době svého vzniku (1990, respektive 1991, kdy byl uveden do kinodistribuce) prošel takřka bez povšimnutí diváků a vzhledem k současnému Vorlovu filmovému stylu i penetrace Kouře v povědomí širších diváckých vrstvách se dá říci, že skončil zapomenut v propadlišti filmových dějin, což lze nejen pro své vysoké filmové kvality, v současné české kinematografii zcela nedosažitelné, ale i ke své jedinečnosti v kategorii filmového muzikálu, považovat za akt kulturního barbarství.
Námět filmu lze v rané formě vysledovat ve Vorlově studentském filmu Ing. z roku 1985, jehož linie sleduje absurdnost socialistických poměrů, ve kterých je čerstvě vystudovaný inženýr plný ideálů i výzkumných ambicí donucen se přizpůsobit neochotě k jakýmkoliv inovacím snoubeným s nesmyslným předstírání práce potažmo profesní neschopností většiny ze svých kolegů. V Kouři je tento leitmotiv dále vyšperkován do mnohem obsáhlejší mozaiky archetypů socialistického řízení podniku, kde je mladému inženýrovi Miroslavu Čápovi zadán úkol vyřešit problém dusivých zplodin, jež podnik ze sebe bez ustání chrlí, avšak jak záhy zjistí, byl tento problém konstruktérsky již dávno vyřešen, ale narazil na averzi k jakýmkoliv inovacím změnám tak, že Čápův předchůdce byl uvězněn a poté s velkou milostí zaměstnán jako kotelník.
Celkovou atmosféru pak lze krom hmatatelné absurdnosti časů nedávno minulých s mnohými paralelami, jež lze českém velkoprůmyslu panují dodnes, označit jako komediálně-hororovou, která nabízí mnohé asociace s českou variantou Davida Lynche.
Druhou velmi ceněnou stránkou filmu jsou pak jeho muzikální ambice, jejichž kvality i originalita, byť asi ne pro všechny diváky plně stravitelná, pak dojde uznání ve srovnání s pozdějšími, řekněme komerčně mnohem úspěšnějšími, filmovými muzikály typy Šakalí léta Jana Hřebejka či Rebelové Filipa Renče, jež se vedle Kouře dají v nejlepším charakterizovat jako filmový i hudební debakl a paskvil.
Kouř, ČR 1990, 89 min.
námět: Lumír Tuček, Tomáš Vorel
režie: Tomáš Vorel
scénář: Lumír Tuček, Tomáš Vorel
kamera: Martin Duba
hudba: Michal Vích
texty písní: Lumír Tuček
střih: Jiří Brožek
výtvarník: Jiří David
hrají:
Jan Slovák … Miroslav Čáp, Lucie Zedníčková … Kotě, Jaroslav Dušek … Karel Šmíd, Monika Šeligová … Helenka, Jan Fuchs … Glosner, Ladislav Myslivec … Křížek, Eva Paloma Váňová … Běhalová, Šimon Caban … Arnoštek, Jiří Fero Burda … Béďa, Milan Dvořák … ředitel, Petr Čtvrtníček … Ondra, Zdeněk Vronský … Mráz, Jana Tučková … Zdena, Alena Tesařová … Běta, Antonín Narenta … vyšetřovatel, Aleš Najbrt, Jiří Sova, Jan Foll, David Vávra, Tomáš Hanák

Pavučina

Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4.9 (7 hlasů)