V noci jsem snil, že jsem motýlem

Barry Gifford však má na svém autorském kontě více než dvě desítky dalších literárních zářezů, včetně zatím sedmidílné série Lulu & námořník, či spoluautorství scénáře slavného filmu Davida Lynche, Lost Highway z roku 1997.

David Lynch sice na straně jedné patří vedle Jimiho Jarmusche k největší ikonám amerického nezávislého filmu, nicméně jeho dílo obecně trpí velmi nevyrovnanými kvalitami. V Lynchových filmech je hnacím motorem sázka na tajemnost, podivné a až morbidně vzhlížející postavy, koketérie a provokace s porušováním základních lidských zákonů à la incest, znásilnění či brutální vraždy. Vedle divácky kultovních snímků, kterými se zcela oprávněně staly snímky typu Modrý samet (1986), Twin Peaks (1992) či Lost Highway tak Lynch na straně druhé stvořil například třídílný televizní seriál Hotelový pokoj, který odhalil skutečné meze jeho režijních schopností, které zcela nedosáhly schpností, zvládnout jeden a půl hodinový děj, který neopustí stěny jednoho pokoje.

Takřka celá filmografie Akiry Kurosawy se přes vnější punc a japonské reálie plně nese v kontextu americké kinematografie, byť povýšené do jinak nedosažitelných výšin tak, že prvním čistě japonským výtvorem je Kurosawův film z jeho závěrečného období, Sny, jež lze s jistým zjednodušením parafrázovat nejen jako sny Akiry Kurosawy ale i jako poetické haiku převedené na filmové plátno.