V noci jsem snil, že jsem motýlem

Zuzana Liová získala za scénář filmu Dům cenu Krzysztofa Kieslowského za nejlepší scénář od autora ze střední a východní Evropy, udělované v rámci festivalu v Cannes, již v roce 2007, ale k natáčení v režii samotné Liové bylo přikročeno až v roce 2011. V témže roce pak byl film premiérově uveden na filmovém festivalu v Berlíně (ve vedlejším programu Forum), v roce 2012 získal cenu za nejlepší film na festivalu v Terstu, potažmo získal několik dalších českých a slovenských ocenění. - V tomto ohledu se jedná o suverénně nejúspěšnější slovenský film posledních let.

Na scénáři filmu Zuzana Liová pracovala již od roku 2003, k samotné realizaci se však přistoupilo až v roce 2011 poté, co se podařilo získat dostatek prostředků a to ve společné česko-slovenské produkci. Režie se chopila samotná Zuzana Liová, ale lze se domnívat, že vzhledem k romu, že Dům byl její filmovou prvotinou, významně do konečné koncepce filmu vstupovali i producenti, konkrétně trio Viktor Tauš, Michal Kollár a Waltr Kraf tak, že do hlavních rolí otce a matky byli obsazeni čeští herci. - Konkrétně divadelní režisér Miroslav Krobot, jenž svým výkonem film jednoznačně táhne, a specialistka na dabingové herectví Taťjana Medvecká. Do rolí dcer Evy a Jany byly obsazeny slovenské herečky Judit Bárdos a Lucia Jašková. Jednotlivé role ale byly po dotočení předabovány tak, že v českých kinech byla promítána verze s českou stopou, ve slovenských zase se slovenskou. - Cíl producentů, kteří se tak snažili o co nejširší přijetí za strany diváků, je krok sice velmi pragmatický, ale současně to filmu ubralo na autenticitě. A zda to mělo i vliv na konečný komerční úspěch pak není jednoznačné, protože film mířil na úzkou skupinu diváků, kteří by do českých kin přišli i kdyby byl film kompletně namluven ve slovenštině.

Základní zápletka filmu je poměrně jednoduchá: Otec Imrich staví na zahradě svého domu další dva domy pro své dvě dcery. Dům té starší z nich, Jany, však již několik let zůstává v podobě hrubé stavby, protože se Jana otci znelíbíla tím, že si vdala za manžela muže, který je potomkem místního komunistického aparátčíka, jenž Imrichovi kdysi zkomplikoval život. Pro mladší sestru, osmnáctiletou Evu, je zase dům spíše prokletím, protože ona sama touží se ihned po maturitě vydat do Velké Británie, aby zde jednak pracovala jako au pair a dostala se tak z prostředí zapadlé podhorské vesnice, z dohledu svých rodičů pak zejména.

Dům pro Evu je ale též symbolem patriarchálního uspořádání celé rodiny, kdy o všem rozhoduje pouze Imrich. - Jana musí svým manželem a dvěma dětmi žít v neobydlené místnosti v místním koloniálu. Imrich též manželce i dceři zakazuje, aby se stýkali se svými vnoučaty, respektive synovci. Ale též Evě sebere všechny peníze, které si dlouhodobě vydělávala na brigádách, aby měla na cestu do Anglie, a koupí za ně cihly na stavbu domu.

K rozseknutí rodinného gordického uzlu nakonec dojde poté, co se s Evou rozejde její ženatý milenec, který je rovněž jejím učitelem. - Dojde ke školnímu vyšetřování, při kterém vyjde na povrch, že Eva dlouhodobě chodí za školu. Eva poté navíc na jednu noc uteče z domu. Imrich si po jejím útěku uvědomí, že svou zatvrzelostí by mohl přijít i o druhou ze svých dcer, a ustoupí jak Janě, jež se s manželem a s dětmi k němu nastěhuje a společně dostaví svůj dům, tak Evě, které po maturitě dovolí odcestovat.